předchozí kapitola obsah následující kapitola
Srdcervoucí scéna: Satan jako netvor v sále.
Posilující hostina. – Gella poznává Pána.
1. Za chvilku se otevrou dveře síně a Martin, jakož i Borem majíce každý v ruce silný řetěz táhnou dovnitř k těmto dvěma řetězům přivázaného nad pomyšlení ošklivě vypadajícího netvo-ra, kterého následuje ještě mnoho menších netvorů, kteří si co do ošklivosti nezadají s hlavním netvorem.
2. Když Chanchah a Gella spatří tyto přehrozně vypadající hosty, odskočí náhle jaty velkou úzkostí zpět a Chanchah volá jako mdlobou omráčená:
3. (Chanchah): „Ó Lamo, Lamo, pro Tvé nejsvětější jméno, copak jsme Ti my ubozí učinili, že nás chceš takto strašně nanejvýš zlým Ahrimanem a jeho nejhorší čeládkou zahubit?! Ó Můj převznešený příteli, je-li ti nějak možno, zachraň sebe i nás a zahub ji pokud možno! Ó hrůzo, hrůzo, hrůzo, jaké jsou to hněvem rozpálené ošklivé podoby!”
4. Pravím Já: „Ó Chanchah, neboj se; netvorové, které zde vidíš, jsou v naší moci – a nikdy ne my v moci jejich! To poznáš snadno z toho, dáš-li pozor, že přes svou sice nesmírnou oškli-vost jsou nicméně oběma bratry zkroceni!”
5. Nebojte se tedy a pojďte se mnou oběma vstříc a poslyšte, jak tyto bestie začnou při mém přiblížení strašně řvát a uvidíte, jak se budou strašně svíjet a vzpínat! Ale to vše ať vás neděsí; neboť Já Sám jsem dosti mocný, abych nesčetné mnohé takové netvory jediným pohle-dem úplně zničil, tak jako jsem dal před tím zde v okamžiku vzniknout fíku! – Proto Mne jen zmužile následujte! Po Mém boku jste bezpečni na věky; neboť Mně nemůže zcela žádná věc vzdorovat!”
6. Nyní jdu vstříc Martinovi a Boremovi, protože mají s oním netvorem mnoho práce, aby ho zvládli.
7. Martin praví: „Ó Pane, to jsou čistí hosté; z těch můžeš mít obzvláštní radost! Ti budou pro tento dům jako pěst na oko! Nebylo žel nic jiného, s čím bychom se setkali, - proto jsme také vzali sebou jen to, co jsme nalezli; musím však otevřeně doznat není-li to neztělesněný satan i se svou krásnou družinou, pak se chci nazývat vším, čímkoli jen chceš!”
8. Pravím Já: „Buď jen klidný; Předvídal jsem to již! Tak tomu musí být pro vaše nejhlubší poučení a klid; neboť kdo chce poznat Ono Nejvyšší, nesmí zůstat pozadu ve znalosti toho nej-spodnějšího! – Přiveď draka ke Mně blíže!”
9. Oba zatáhnou co nejmocněji za oba řetězy; ale kupředu to nechce dále jít.
10. Proto praví Martin: „Pane, je zhola nemožné přivést tohoto netvora i jen o vlas kupředu!”
11. Pravím Já: „Nechte ho tedy stát; ale upevněte řetězy ke sloupům tohoto sálu a nechá-me ho tu po jistou dobu na prázdno zuřit! My však zatím půjdeme k připravené hostině!”
12. Praví Martin: „Ah ano, po této naší vycházce nebude nám hostina Tebou požehnaná vě-ru v nevhod! Jest jen dobře, že tito zvířecí hosté jsou připevněni hezky v pozadí tohoto našeho sálu, jinak by jejich pohled naši chuť k jídlu zrovna příliš nepovzbuzoval; také vzduch je obklo-pující nevoní jako rajská růže, nýbrž jako síra, smůla a lejno zároveň! Je tedy dobré, že jsou zcela v pozadí!”
13. Pravím Já: „Dobře, dobře, Můj bratře, jdi nyní napřed a zavolej všechny k této hostině, kterou jsem připravil pro vás všechny – a všichni budou skrze ni posíleni k věčnému životu své-ho ducha!”
14. Martin jde nyní rychle napřed a povolává všechny ke stolu, kde na ně čeká chléb, víno a velké množství nejvzácnějších fíků.
15. Všichni na zavolání Martinovo povstávají a jdou zcela skromně a klidně k velkému sto-lu.
16. Když jsou všichni tito mnozí hosté na místě, obrací všichni své zraky ke Mně; neboť všichni – až na Martina a Borema – Mne dosud považují za vyslance Božího a neví ještě, že Já Sám jako Pán jsem mezi nimi. Proto se také nyní domnívají, že Já jako vyslanec Boží budu jim nyní zvěstovat velké a důležité věci.
17. Ale Já neříkám nic jiného nežli: „Děti, jezte a pijte všichni, každý podle své potřeby; ne-boť dávno je již vše požehnáno všem, kdo milují Boha a své bratry a sestry jako sebe sama!”
18. Po těchto Mých slovech všichni volají „Vysoce veleben budiž náš velký Bůh v Otci, Synu i Duchu; Jemu jedinému budiž všechna čest, všechna chvála a sláva na věky!”
19. Poté se všichni chopí chleba a vína a Číňané fíků, někteří z nich se však také pokouší jíst chléb a tento jim chutná lépe než fíky.
20. Chanchah a Gella, které stojí u Mne, nevědí však, zda mají požívat chleba a vína anebo pouze fíky.
21. Tu jim pravím: „Milé děti, jezte, co vám nejlépe chutná; vše vás posílí k věčnému živo-tu!” – Obě si berou nyní také chléb a Chanchah jej shledává nesmírně chutným neméně však též Gella, která poznamenává:
22. (Gella): „Já jsem myslela, že nebeský chléb bude chutnat jako hostie?”
23. Já jí však pravím: „Gello, nyní jsi v nebi u stolu Páně a nikoli na Zemi u stolu Bábele! Proto mysli také nyní na to, co je nebe, a nikoli na to, co je pozemského Bábele, jehož pán je tamto v pozadí!”
24. Gella se těmito slovy ulekne a připadá jí to tak, jako bych byl nakonec Já Sám Pán.
25. Já ji však utěšuji a uklidňuji slovy: „Gello, i kdyby tomu tak bylo, jak nyní v sobě tušíš, buď nicméně kvůli ostatním klidná a pomysli si: Bůh, tvůj jakož i všech Pán, není tak nepřístup-ný, nýbrž věčně co nejhlouběji Se snižující, nejlaskavější Otec všech Svých dětí a je mezi nimi jako nejméně lesknoucí se chtějící (Bratr)! – Rozumíš tomu, milá dceruško?
26. Praví Gella: Ó můj, můj, můj, - Pane, - můj Bože, - můj Otče!”
27. Chanchah to zpozoruje a otáže se ihned Gelly: „Ach sestro, komu platila tato tvá nanej-výš významná slova? Je snad dokonce někde mezi námi Lama?! Ó, mluv, abych k němu po-spíšila a úctou a láskou se tam rozplynula!”
28. Já však uklidňuji Chanchah ihned tím, že také ona pozná a spatří brzy Lamu, a tím je také ona uspokojena.
předchozí kapitola obsah následující kapitola