předchozí kapitola obsah následující kapitola
Protipodobenství Páně: Dvě lidské rostliny v
Zahradě lásky Boží. – Zčlověčtění Boha.
1. Já však zatím otevru Svá ústa k Chanchah a také ku Gelle a mluvím takto: „Má nejsrdeč-nější, nejmilejší Chanchah, ty jsi Mně předtím dala tak přenádherné slovo, které bylo tím nád-hernější proto, že jsi je vzala z hloubi svého srdce! Já jsem ti slíbil, že ti přinesu vstříc slovo ješ-tě nádhernější a hle, nyní jsem za tím účelem zde a splním na tobě Svůj slib; a tak Mne tedy nyní zcela trpělivě poslyš! Nečekej však nějakou dlouhou řeč; neboť hle, Já mluvím vždy jen krátce a říkávám vždy nemnoha slovy mnoho!
2. Ty jsi Mi podala obraz o pěstování své východní a západní květiny a ti bylo velmi milé; ale Já ti dám naproti tomu jiný východní a západní obraz a ten záleží v tomto:
3. Hle jako ty jsi zasadila rostliny své, tak také zasadil velký dobrý Lama v nekonečné za-hradě Své lásky dva lidi, jednoho směrem k východu pro Své srdce – a pak také druhého smě-rem k západu pro Svou moudrost! Prvého živil vším Svým Božstvím, aby se stal tak nádherným jako Lama Sám a aby měl Lama na něm největší zalíbení! Ale hle, tento prvý člověk se tím stal zpupným, nechtěl prospívat, nýbrž odpadl od Lamy a dosud Jím nadmíru pohrdá, - ačkoliv by ho Lama vždy ještě přijal s otevřenou náručí!
4. Jelikož se tento prvý člověk nechtěl vydařit, postavil velký Lama brzy na to směrem k západu člověka druhého, to jest do světa a pečoval o tohoto člověka neméně; ale také tento člověk svévolně zakrněl. A hle, tu zželelo se Lamovi, že stvořil člověka; proto chtěl také toto dílo zničit opět, jako hrnčíř své nádobí, které se mu nechce podařit.
5. Lama však se otázal Své Lásky a láska se ujala nezdařených; On Sám Se stal člověkem, aby byl správným vzorem člověka člověku.
6. Lidé, ti nezdaření, však Ho jali a tohoto Bohočlověka usmrtili. Jen nemnozí Ho poznali a přijali Jeho učení do srdce; velmi nesčetní však ačkoliv o Něm slyší, přece však nevěří a nepři-jímají Jeho učení, aby se stali Jeho dětmi a mohli pak být jako jejich věčný Otec! –
7. Co myslíš, co má nyní Lama takovým lidem učinit? Má je snad ještě déle trpět a snášet?!
8. Hle, jeho láska k těmto lidem je tak velká, že by pro ně ještě tisíckrát zemřel, kdyby bylo to možné a prospěšné! A přece Ho nechtějí milovat více nežli nicotný svět, nýbrž raději na něho zcela zapomínají, aby zato tím nesvědomitěji mohli ulpívat na světě! –
9. Ó Chanchah řekni, co zasluhují takoví lidé? – Má si dát Lama jejich zatvrzelý vzdor ještě déle nechat líbit, anebo je má zahubit?!”
10. Praví Chanchah: „Ó příteli, ó ty má lásko, to jsou ovšem velmi zlé rostliny Lamovy a za-sluhovaly by převelikého trestu! Ale je-li Lama tak předobrý, mohl by tyto rostliny sežnout a vy-dat na pospas ohni, tak jak byl pohrozil praotcům? Já myslím, že nekonečnost, jak nyní začí-nám poznávat, je přece dosti veliká, aby mohla takový plevel svým způsobem uchovat; ale já bych na místě Lamově nezničila nic, co má jednou život! – nesoudíš, nejmilejší příteli, také tak?!”
11. Pravím Já: „Ano, ano, ty přelíbezná, toho mínění jsem také Já a také tak činím! Ale po-čkej nyní trochu; brzy sem přivedou oba bratři zcela zvláštní hosty a uvidím, co jim řekneš! Pro-to si dodej odvahy, neboť uzříš a uslyšíš něco neobyčejného!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola