předchozí kapitola obsah následující kapitola
Přípravy k nebeské slavnosti. Martinova
prvá cesta s nebeskou poštou.
1. Mezitím se obrátím k Martinovi a k Boremovi a potají jim pravím: „Přátelé a bratři, nyní máte hojnost pomocníků a pomocnic; jděte tedy a postavte uprostřed sálu velký stůl a dejte na stůl chléb a víno a vezměte také úplně zralé plody tohoto fíkového stromu a položte je v hojnosti vedle chleba a vína na stůl! Neboť až vyměním s touto Mou nejmilejší Chanchah ještě několik slov, přijmeme potom všichni jak jsme zde, dobré občerstvení, posílení a dobrou potravu! – Jdě-te a splňte toto Mé přání a vůli!”
2. Oba mi za tento příkaz ve svém srdci děkují a jdou pak, aby přikázanou věc okamžitě provedli. Martin povolá hned několik nyní již očištěných páterů ze všech již oznámených řádů a rovněž tak i jeptišky, které pověří donášením pokrmů, to jest chleba a vína a dámy srdce Ježí-šova zejména opatřením fíků, zatím co.páteři upravují podle nařízení obou dvou před velký stůl, který zde také povstal bez stolaře.
3. Oněch sto Číňanů přihlíží této činnosti s nanejvýš napjatou pozorností; neboť také oni ještě neví, co se tu bude dít. Zejména je jim podivné náhlé opatření velkého stolu po němž předtím nebylo ani stopy; neboť náhlému vzniku fíkového stromu se již tak mocně nepodivují, neboť delším jeho pozorováním si již na něj zvykli.
4. Rovněž tak žasnou také mnozí pozemští rodičové oněch dam srdce Ježíšova, nad náhle vzniklou činností v tomto sále a je jim při tom úzko, protože ani oni nemohou pochopit, co z toho nakonec vzejde, neboť pro množství lidí, kteří jsou nyní kolem stolu velmi zaměstnáni nemohou spatřit, jak je tento stůl co nejhojněji opatřen chlebem, vínem a fíky.
5. Když je stůl takto opatřen, ubírají se všichni sloužící opět na svá tichá místa odpočinku a Martin a Borem v průvodu dámy srdce Ježíšova – to jest oné, která se ve svém nitru nejprve vrhla jako žába do moře, - přicházejí opět ke Mně a oznamují Mně, že je vše připraveno.
6. Já však pravím: Vše je dobré; jděte tedy nyní také ven k plotu zahrady a poohlédněte se, zda tu není někdo, kdo by mohl též brát účast na této hostině! Gella (dáma srdce Ježíšova) ať zůstane zatím u Mne a poslouchá, jaké krásné věci povím nyní Mé nejmilejší Chanchah! Tak se staň, Moji bratři!”
7. Oba jdou nyní ihned ven a nemálo žasnou když spatří zahradu v největší nebeské buj-nosti a při tom s tak velké rozloze, že jim přechází téměř zrak i sluch a Martin se všemu silně podivuje a praví:
8. (Biskup Martin) : „Ó bratře, zde budeme muset hezky daleko chodit nežli obejdeme všechny ploty obklopující tuto nesmírnou zahradu! Věru, tato zahrada musí jistě nyní již mít vět-ší rozlohu nežli největší království na zemi! – Ó Pane, ó Pane, to je nekonečné, to je nepochopi-telné; ano, něco takového se může věru jen v nebi vyskytnout!
9. Ó Bože, ó Bože, pohleď k východu na ta stromořadí! Jak přenádherné stromořadí! A bratře, vidíš nějaký konec této aleje! Já nevidím a po nějakém oplocení není již ani stopy! No, bratře Boreme, jak řečeno, s naší obyčejnou chůzí budeme mít oba co dělat, abychom se jen jednou dostali k nějakému plotu; a pak obejít celý plot, - ó Pane, to bude přece asi zcela chvali-tebný kousek non plus ultra pochůzky?!
10. Ale to nic nevadí; plnit vůli Páně je vždy největší a nejblaženější slastí a radostí a tak se tedy také těším na tuto pochůzku po této naší zahradě! Ale budeme též stoupat ne hory: tamto směrem k jihu objevuji také značně vysoké hory a –ó saprment, saprment, pohleď k západu a severu, to jsou hory, o jakých se na Zemi nikomu ani nemohlo zdát! A, á,á,á, ty vrcholy, ty vr-choly, ty až hrůza krásné vrcholy! – Bratře, je to vše ještě uvnitř plotu naší zahrady?”
11. Praví Borem: „Ovšem, - neboť tato zahrada se rozšiřuje jako naše láska k Pánu a k na-ším bratrům a sestrám! Ale víš co, bratře, v poměru k tomuto nebeskému rozsahu této zahrady našeho Pána, kterou nám tak nádherně připravil, je však také zvláštní způsob nebeského po-hybu, který jest trojí. Předně přirozený, nohama, tedy jako na světě; za druhé se vznášející, to jest duševní, který má rychlost větrů; a konečně za třetí náhlý, to jest duchovní, který se podobá blesku a rychlosti myšlenky.
12. Tohoto třetího způsobu pohybu se používá jen v nejkrajnější nutnosti. Proto ho zde po-užívat nebudeme, - za to však způsobu druhého, s nímž zde již vystačíme Prostředníkem k tomuto pohybu je však naše pevná vůle. Proto stačí, abychom jen ve jménu Páně chtěli a ihned se budeme v tomto nebeském vzduchu zcela volně vznášet a kamkoli pak budeme chtít jít, tam také rychlostí větrů půjdeme! – Nuže, chtěj tedy a půjde to!”
13. Martin nyní chce, co mu Borem ukázal a ihned se oba vznáší v nejvolnějším nebeském vzduchu a činí prvý pohyb k východu, z čehož má Martin takovou radost, že ji ani popsat nelze.
předchozí kapitola obsah následující kapitola