předchozí kapitola obsah následující kapitola
Pán poučuje novou nebešťanku, která klade ráda otázky.
Podobenství o zavázaném pytli. Martinovo uklidnění.
1. Když se navrátím K Chanchah od jejích krajanů, chce ihned ke mně a velmi žalostně si naříká na biskupovo chování, a že se nyní nikdy nemůže vyznat, jak je s ním na tom.
2. Tu jí pravím Já: „Poslyš, Má milá Chanchah ty na tohoto Mého bratra tak prudce naléháš a nepovážíš, jeho tajné příkazy k tvému věčnému dobru asi vážou vnější jazyk! Proto budoucně s ním musíš, jako s jedním z Mých nejušlechtilejších přátel šetrněji zacházet, jinak ho přivádíš do největších rozpaků a způsobuješ jeho srdci mnohé hoře!
3. Hle, co se týče tvých prvých případných šesti otázek, nelze se v tomto příteli a bratru skutečně s ničím setkat ze všeho toho, co ses o něm domnívala, leda že se stává z velmi moudrého důvodu nutně poněkud rozpačitým, jakmile s ním chceš mluvit o Mně, ale tyto jeho rozpaky mají zcela jiný důvod, nežli by ses kdy domnívala. – a tudíž ti nemůže také dát na tvé otázky odpověď, jelikož jim naprosto neslouží za základ pravý důvod jeho rozpaků!
4. Ale v příčině tvých tří posledních otázek, nemůže ti na ně odpovědět, právě proto, že jsi ve svých prvých otázkách nežádala a také jsi nemohla žádat zodpovědění vlastního důvodu jeho rozpaků, jelikož jsi ho přece sama nemohla znát! Kdyby ti byl tudíž dal jakousi kladnou anebo zápornou odpověď, pak by to musel říci nepravdu, - což je zde v Říši nebeské naprostou nemožností, neboť zde nemůže mluvit nikdo nepravdu, i kdyby chtěl! Proto přítel Martin, který tě velmi miluje, zůstal pak také zamlklý a spíše si chtěl nechat od tebe vše učinit, než aby tě, svou nejmilejší Chanchah. I jen slovíčkem obelhal! – Nebylo to od něho velmi chvalitebné?!
5. Chanchah praví poněkud rozpačitě: „Ach, nejvzácnější příteli, je-li tomu s tímto naším domácím pánem tak, pak ovšem nesmírně silně lituji, byla-li jsem původní příčinou leckterého jistě ne nepatrného bolu jeho srdce! Ó, jen kdybych to mohla zase napravit!
6. Ano, ano, nyní mě to neobyčejně bolí! Ovšem, já také za vše nemohu, - neboť ty, ó můj nejvzácnější, nejmocnější příteli, víš přece také, že jsem cizinkou a že nevím, co a jak se zde smí tázat! Jelikož však jsi mi nyní dal pokyn, jak se zde smí tázat, zařídím se budoucně již podle toho; ale jen mi řekni, proč zde vlastně nelze dostat na nějakou neohrabaně a nemoudře danou otázku, v níž není náležitý důvod k odpovědi, vůbec žádnou odpověď?!
7. Pravím Já: „Má nejmilejší Chanchah hle, to je zcela jednoduché: Dejme tomu, že bys Mně dala pevně zavázaný pytel s prosbou: „Příteli, rozvaž mi ten pytel a dej mi z něho tisíc nej-krásnějších drahokamů!” Já však bych se tě otázal:”Víš zcela jistě, že je v tomto pytli těchto tisíc nejkrásnějších drahokamů?” Ty bys pak řekla: „Ne, to určitě nevím, nýbrž se to jen domnívám!”
8. Hle,kdybych Já však vedle toho zcela určitě věděl, že v tom pytli nejen nejsou žádné drahokamy, nýbrž jen zatvrdlý výkal, nicméně bych však podle tvé vůle pytel rozvázal a dal ti místo oněch tisíc nejkrásnějších drahokamů jeho nejhanebnější obsah, - zač bys Mne považo-vala, kdyby ses po čase dozvěděla, že Já – dobře věda, co pytel obsahuje – chtěl jsem tě nicméně takto onu tvou nevědomost zahanbit?! Neřekla bys potom: „Příteli, když jsi věděl, co onen pytel obsahuje, proč jsi jej tedy rozvazoval a neřekl mi napřed pravdu?”
9. Hle, podobný případ je zde s nejistou otázkou! Tato otázka je také pevně zavázaným pyt-lem, který ti má Martin rozvázat a vydat co žádáš! Není-li však v něm, co bys chtěla, -řekni Mi, co má potom činit? Má pytel rozvázat anebo nemá? Má zahanbit tu, kterou tak vroucně miluje, tu, která nyní uvádí jeho srdce do nejplnější činnosti? – Co myslíš, nejspanilejší Chanchah?!
10. Praví Chanchah: „Ach ano, ach ano, nejmilejší příteli, když ty mluvíš pak mně ovšem připadá vše nadmíru jasné a já vidím velkou opravdu všeho toho, co pravíš; ale ne tak je tomu, mluví-li přítel Martin! Čím déle a čím více Martin mluví, tím temnější a nepochopitelnější se mi pak stává také vše, o čemkoli mluví; a tak jsem pak také nucena vždy dál a dále a hloub a hlouběji na něho doléhat všelijakými otázkami, z nichž mi však také ještě ani na jednu zcela určitě neodpověděl.
11. Kdyby mi aspoň na jednu otázku zcela určitě odpověděl, pak bych se také již na nic dal-šího netázala; neboť kdyby mně byl jako ty nyní aspoň ukázal, jak se zde třeba tázat, má-li se obdržet odpověď, anebo zda se zde vůbec smí tázat! Ale hle, můj nejvznešenější příteli, o tom všem však nebylo u Martina ani řeči; proto tedy mě mne ty a také Martin za omluvenu, zašla-li jsem se svými otázkami, které se staly dobrému Martinovi jistě nanejvýš obtížnými, tak příliš daleko.
12. Ach příteli, zde je však také tak podivné být! Kamkoli člověk jen pohlédne, nevidí nic ji-ného nežli samé divy, - ach a to divy, o nichž Země nemá ani potuchy! Kdo by se při takových zjevech, kterých nechápe, netázal zasvěcenějších, co to a ono činí? Je-li nebe zde, kde je La-ma, který je založil? – Řekni mi, můj nadevše milovaný příteli, nejsou to otázky zcela přirozené a nanejvýš podivnými okolnostmi tohoto bytí zcela omluvitelné?!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola