předchozí kapitola obsah následující kapitola
Martin v úzkých dalšími otázkami Chanchah.
1. Praví Chanchah: „Ó, nejmilejší příteli víš, já tě mám nesmírně ráda a nemohu se tě na mnoho dalšího dotazovat, jelikož jsem si už předsevzala, že tě nebudu budoucně tak snadno zase nějakou snad příliš málo chytrou otázkou obtěžovat, ale nicméně už mně zde neměj za zlé zase jednou tuto poznámku:
2. Hle, z tvé řeči jakož i tvé tváře až příliš dobře poznávám, že se stáváš vždy obzvláště rozpačitým, kdykoli s tebou začnu v jakémkoliv směru mluvit o onom tvém přenebeském příteli a bratru! Odkud asi pochází tato tvá rozpačitost?
3. Jsi snad proto žárlivého srdce, že mu mé srdce dává přednost daleko před tebou!? Ane-bo nejsi tak velice jeho opravdovým přítelem a bratrem, jak velice jím býti předstíráš? Nepohor-šuje tě snad skrytě v tvém srdci, když tě onen dosud pro mě ještě bezejmenný Vznešený podle mého domnění v každém způsobu duchovní dokonalosti nesmírně daleko předstihuje? Anebo vadí ti snad jeho mužně božská krása? Nevadí ti snad jeho oči a jeho ústa, která ovšem před-stihují tvá i očima rovněž tak, jako jeho celá převznešená osobnost předstihuje osobnost tvou, ačkoliv vypadáš mnohem skvělejší nežli on?
4. Hle, milý příteli, tyto otázky jsou pro mě zejména důležité a já toužím po jejich zodpově-dění tak mocně, jako touží poutník na horské písčité pustině po občerstvujícím nápoji čisté vo-dy, trýzní-li ho žízeň! Proto pociťuješ-li ve svém srdci ke mně lásku, neváhej mi odpověděti přesně na tyto důležité otázky, neučiníš-li to, pak se Chanchah od tebe odvrátí a nebude se tě nikdy, nikdy již na nic tázati!”
5.Biskup Martin se při těchto otázkách opět tváří zcela zaraženě. Na venek se sice tváří, ja-koby přemýšlel, jak by spanilé Chanchah co nejzdvořileji odpověděl na její otázky, vnitřně však úzkostlivě čeká, zda mu snad brzy nevložím do srdce nějakou ovšem nade vše znamenitou odpověď. Já se však z dobře uvážených důvodů také tentokráte o Martina, jak říkáte nestarám.
6. Jelikož takovým způsobem nechává Martin spanilou Chanchah již chvíli samým význam-ným kaboněním na žádoucí zodpovězení jejich otázek čekati. Chanchah se stává již poněkud nevrlá a začne nejprve svýma velkýma očima od hlavy až po paty velmi výrazně měřiti, což Martina ještě více tísní a činí ho k správné odpovědi ještě rozpačitějším.
7. Spanilá Chanchah nechává dobrého Martina ještě malou chvíli přemýšlet, protože oče-kává z jeho zdánlivě moudrého kabonění stále ještě nějakou odpověď, ale jelikož se přes všechna tato jaksi domněle moudrá kabonění (ona přetoužebně očekávaná odpověď, nicméně nedostavuje, přejde ji konečně trpělivost a praví:
8. Chanchah: „Milý příteli a bratře, já vidím, že ty mně odpověď buď dát nemůžeš, dát ne-chceš. Anebo nejspíše asi snad vůbec dáti nesmíš-! Nemůžeš-li mi dát odpověď, pak je to omluvitelné, neboť bylo by nanejvýš neslušné, žádat od někoho více, nežli může dát. Zajisté mně rozumíš, co tím chci říci, předpokládajíc, že máš tolik pochopení!
9. Nesmíš-li mi dát odpověď je to také omluvitelné, neboť pak je také jasno, že je zde ně-kdo, kdo ti ze své jemu vlastní plné moci přesně předpisuje, co smíš anebo nesmíš mluvit! V tomto případě bylo by ode mě pošetilostí, žádati od tebe něco, nad zákon, neboť jako Číňan-ka vím, jak nesnadno je někomu zákony jiným respektovati.
10. Nechceš-li mi však dát odpověď, ačkoliv bys to snad učiniti směl a mohl, pak jsi žárlivým a dokonce zlomyslným člověkem, a tvé lesknoucí se roucho se podobá srsti jemné gazely, v níž se však nicméně skrývá drsná hyena. V tomto případě tě nelze naprosto omluvit a nezasluhuješ nic jiného nežli nejúplnějšího opovržení mého srdce!
11. Jelikož jsi mi na mé dřívější důležité otázky nedal naprosto žádnou odpověď, odpověz mi aspoň na tu anebo onu z těchto tří otázek abych se dovedla jako nováček v tomto světě a především v tomto tvém domě chovat. Ale prosím tě z nejhlubšího základu svého srdce: mluv zde pravdu a nezůstávej mně zde v žádném případě dlužen odpověď!”
12. Martin se zde stává desetkrát rozpačitějším nežli při dřívějších otázkách. Neboť řekne-li: Nemohu” lže, řekne-li však: „Nechci” lže také a při tom si ještě přivodí opovržení své velemilo-vané Chanchah, řekne-li však: „Nesmím, pak se vystaví zřejmě další otázce, kdo mu to zakázal, a proč – na kteréžto obě otázky pak musí nutně odpovědět, nebude-li chtít před Chanchah být zahanben nebo nutně upláchnout.
13. Jelikož těmito třemi posledními otázkami Chanchah ocitá se náš Martin v největších rozpacích, vracím Se právě od společnosti k Chanchah a přejímám Sám zodpovědění oněch 3 otázek a tím omluvím velmi rozpačitého prostosrdečného Martina!
předchozí kapitola obsah následující kapitola