předchozí kapitola obsah následující kapitola
Nebeský zákon lásky a jeho oblažující účinek.
1. Praví biskup Martin: „Ó, má nejmilejší Chanchah, já myslím, že máš asi docela pravdu ale musím se ti zcela otevřeně vyznat, že my občané nebes, nemáme vlastně zcela žádných zákonů, nýbrž žijeme úplně bez zákonů nejsvobodnějším životem v Bohu, našem Pánu! V Bo-hu, Pánu žít, však znamená – ve vší lásce věčně žíti, láska však činí vše svobodným a mimo sebe žádného zákona nezná. Proto také zde nemáme žádného zákona nežli jedině zákon lás-ky, - kterýžto zákon není však zákonem, nýbrž jen věčnou naprostou svobodou všech bytostí. – Rozumíš tomu?!”
2. Praví Chanchah: „Ano, rozumím tomu a jsem nyní převelice ráda, že rozumím této tvé dobré nauce! Jestliže láska – i také tam, kde musí být zcela skrytě udržována – činí milující srd-ce nade vší míru šťastným, jak šťastnými musí býti teprve ti, kdož jsou jedině pod žezlem lásky a nic jiného neznají! – Ano, ano, láska, láska, -kde ona je zákonem, tam zajisté musejí být všichni lidé, kteří stojí pod takovým zákonem, v těchto nejvyšších blaženostech!
3. Co prospívá člověku všechen lesk Slunce, chybí-li mu teplota ! K čemu všechno to zlato a drahokamy, jestliže v jejich majitelích tlukou chladná, kamenná, zledovatělá srdce? Ó, příteli, tys mě nyní řekl něco svatého, a já již začínám pozorovat, co chtěl tvůj mně nade všecko drahý přítel naznačiti tím, že mi řekl: „Tvá láska ke mně ti vše prozradí! „Ano, ano, tato láska mně nyní již, již mnoho prozradila, - a hle, mé srdce mně praví, že mně tato láska ještě mnohem více pro-zradí!
4. Já miluji však vás též veškerým žárem poledního Slunce a zejména z onoho, který je mi dosud dlužen své jméno! Musíš mně však již odpustit, že mám onoho, tvého přítele a bratra mnohem více ráda nežli tebe, nevím sice proč, ježto vlastně není krásnější nežli ty a tvůj bratr Borem a nemá ani krásnější šat, - ale v jeho velkém modrém oku je něco tak nevýslovně přitaž-livého a jeho ústa mají tak zvláštní božský rys a výraz, že člověk je přímo uváděn do největšího pokušení, aby považoval jeho tak neskonale láskyplnou podobu nejvěrnější obraz Lamy!
5. Ano, pravím tobě, ptám-li se tak svého srdce ve všem jeho žáru lásky k tomuto jednomu, praví mně: „Ó, Chanchah, pro mě je to onen velký, svatý Lama. Kdo jiný by mohl tak nebesky, nebesky, nebesky mluvit, kdo jiný by mohl jediným slovem fíkový strom i s úplně zralými plody stvořit, a pak jej Chanchah, která Ho nadevšecko, všecko, všecko miluje, jako nejživější zna-mení Jeho lásky darovat! Kdo jiný by mohl také míti tak milé nádherné oči a tak nebesky pře-krásná ústa nežli jedině můj ze srdce nejmilejší Lama?!”
6. Víš, nejmilejší příteli, takto mluví ovšem jen mé srdce, a nikoli též můj rozum, ačkoli můj rozum by zajisté také velmi rád následoval nejkrásnějšího hlasu srdce, kdyby se nemusel bát, že se dopustí hříchu, neboť tam, kde jeví největší účast srdce, není rozum právě příliš přísným soudcem a zbožňuje rád ze srdce totéž, čemu náleží srdce!
7. Právě tak je tomu nyní také se mnou, mé srdce zbožňuje onoho Nejvznešenějšího a ro-zum o sobě by činil až příliš rád totéž, kdyby byl jediným rozumem a neměl kolem sebe ještě mnoho rozumů jiných!
8. Ale, já si asi brzy nebudu z ostatních rozumů již nic dělat, nýbrž budu následovat jedině rozumu srdce, a snad dospěji k pravému cíli dříve! Není-li zde bez toho žádného jiného zákona nežli zákon lásky, pak budu se suchým rozumem brzy vyrovnána – rozumíš? Co na to vše, nejmilejší příteli, říkáš?”
9. Praví biskup Martin: Ó, nejmilejší Chanchah, hle, na to se dá zatím velmi málo říci, ale následuj jen svého srdce, a po křivé cestě nepůjdeš! Časem bude i tvému rozumu dáno náležité světlo! Více ti nyní opravdu na všechna tvá nejkrásnější slova říci nemohu.
předchozí kapitola obsah následující kapitola