předchozí kapitola obsah následující kapitola
Usmíření Číňanky a Martina. Urážení a odpuštění v čínském duchu.
1. Chanchah přistoupí nyní před biskupa Martina, velmi vlídně a přívětivě se na něho směje a osloví ho nadmíru příjemným a při to vpravdě panensky něžným chvějícím se hlasem: „Nejmi-lejší příteli hle, ty ses předtím zcela mlčky od mě vzdálil, když jsem si dovolila vyslovit jistě zcela omluvitelnou domněnku tvé osobnosti, ježto jsi mi nedal odpověď na mou otázku; z toho sou-dím, že tě tato má domněnka jistě velmi mocně urazila?! – Je-li tomu tak, pak mi odpusť, když jsi mně předtím podle své libosti zajisté dostatečně pokáral a buď potom jen zase ke mně dob-rým; neboť dávám ti nejsvětější ujištění, že se tě za to nebudu již zcela na nic tázat a ještě mé-ně kdy pohledem nebo slovem urážet!
2. Víra a mravy mé země, za kterou nemohu, jsou však takové, že lidé, rozumem poněkud prostí, jsou považováni za zvířata! Domnívala jsem se, že jsem zde učinila u tvého rozumu po-dobný objev a považovala jsem tě podle toho také za zvíře. Nyní jsem se však naproti tomu přesvědčila, že zdaleka nejsi tím, zač jsem tě ve své pošetilosti považovala.
3. Litovala jsem ihned svého omylu a chtěla jsem ti padnout k nohám, ale vidouc,že jsi měl s tímto svým bratrem jistě něco důležitého mluvit a nechtějíc tě nijak rušit, čekala jsem, až se sám budeš moci od tohoto svého bratra vzdálit! A jelikož nyní tento mnou nanejvýš toužebně očekávaný okamžik nadešel, učiním, co bych byla už dávno učinila; padám ti k tvým nebeským nohám a prosím tě o spravedlivé potrestání a pak za odpuštění veškerého mého provinění proti tobě a na tobě vznešený veleobčane všech nebí!” – S těmito slovy padá Martinovi k nohám.
4. Martin však, zcela dojat takovou nanejvýš půvabnou prosebnicí, praví: Ó, čistě nebeská Chanchah, prosím tě vstaň, - jen ihned vstaň! Copak tě to napadá! Já – tebe – ty nebeská trestat!? Já, který tě ze samé lásky přímo – já ani nevím, jak bych se měl náležitě vyjádřit – ano přímo bych tě snědl anebo zcela do svého života vtiskl! Cožpak myslíš že jsem snad také něja-ký nemilosrdný Číňan? Ó, před tím mne na věky chraň věčně velký svatý nejopravdovější La-ma! – Ó, vstaň jen rychle, neboť takto tě nemohu ani minutu vidět, má nebeská Chanchah
5. Chanchah nyní rychle vstane a praví: Ó, milý příteli, v tvé zemi jsou asi mnohem lepší li-dé nežli v oné velké říši, v níž jsem byla na Zemi zrozena! Neboť hle, u nás to s odpuštěním učiněné urážky nejde zrovna tak snadno, jak ty jsi mi to tak předobře ukázal!
6. Když u nás někdo někoho urazil, pak se musí před ním vrhnouti na tvář a uraženého pro-sit snažně za odpuštění tím, že ho nejprve poprosí o spravedlivé potrestání, ano při těžkých urážkách dokonce o smrt a teprve potom o prominutí viny! „Neboť tam všichni říkají a věří, že: Urážku lze úplně odčinit jen tělesnou urážkou za urážku, a je-li tím urážka vyrovnána, pak te-prve může urážející osoba prosit trestajícího uraženého, aby mu ze srdce odpustil.
7. Hle, tak to vypadá u nás! Proto se ti také nesmí zdát příliš podivné objevíš-li na mě ještě leccos, co nebude v souladu se zvyklostí tvé země, neboť u nás jsou velmi staré a nesmírně přísné zákony, a běda tomu, kdo by se odvážil, vykládati tyto prastaré zákony i jen drobet umír-něněji, neboť jsou to ještě nezměněné tytéž zákony, které dal z nebí Sám Lama prvému páru lidí!
8. Ale víš, nejmilejší příteli, ježto zde u nás jsou tyto zákony tak velice mírně a láskyplné, nebudu se již s nimi asi na věky mít co činit, za to se však budu řídit podle zákonů vašich, a jistě tu nechybím! Co o tom soudíš?”
předchozí kapitola obsah následující kapitola