předchozí kapitola obsah následující kapitola
Obnovená otázka Chanchah o velkém Lamovi. Martinovy
rozpaky a prázdné vytáčky. Odpověď Chanchah: „Ó ty ubohý osle!”
1. Při těchto slovech zaklepe mu již Chanchah na rameno a praví! „Nuže, sluho Lamův? Jak dlouho necháš ubohou Chanchah čekat na správnou a určitou odpověď, po níž její srdce touží mocněji, nežli její duše po tisíci životech?!
2. Ó příteli, kdybych měla tisíc srdcí a byla nejkrásnější bytostí, která kdy kráčela pod pa-prsky Slunce, budou všechna tato srdce Tvá a má nejkrásnější dvojice očí nebude nikdy odvrá-cena od tebe, řekneš-li mně pravdu o tom, co jsi mi dlužen odpovědět! Já sice mám jen jedno srdce; ale toto srdce v jednotě bude milovat jako tisíc srdcí, budeš-li mně opravdovým přítelem, a ukážeš-li mi velkého Lamu buď ve slovech anebo pokud možno ve skutečnosti! Ale běda to-bě, odvážíš-li se obelstít mé srdce, které tě chce nezměrně milovat!
3. Hle, je pravdou, že miluji tvého onoho bratra žárem tobě nepochopitelným; ale veškeren tento žár bude obrácen k tobě, budeš-li mne chtít a můžeš-li mně být opravdovým přítelem! Na mé slovo můžeš stavět pevněji nežli na diamantové skály!”
4. Martin je z této řeči všecek zaražen a pohlíží na nepochopitelně krásnou Číňanku jako zkamenělý a přemýšlí a simuluje, co by nyní měl činit anebo mluvit. – Za dosti dlouhou dobu jí praví:
5. (Biskup Martin): „Ó ty přespanilá a neobyčejně překrásná Chanchah! Hle, kdybys nebyla tak nepochopitelně krásná, byl bych řekl již leccos; ale když na tebe pohlédnu jsem obdivem a láskou k tobě všecek bez sebe a nemohu mluvit!! Musím se ti tedy otevřeně přiznat, že nebudu moci mnoho chytrého k tobě mluvit dotud, dokud si mé oči nezvyknou na tvůj pohled!
6. Tobě se ovšem snadno mluví a hrozí neboť můj pohled jistě tě nemate; ale mně se daří s mým jazykem obzvláště špatně; je-li tvou příliš velkou krásou dočista ničen a tím ochromován, mám-li s tebou mluvit! proto už musíš, mít se mnou trochu strpení; ponenáhlu se však již vše spraví, jakmile si, jak jsem pravil, na tvou krásu více zvyknu!”
7. Praví Chanchah: „Je-li to ten důvod, pak mi řekni, jakpak ti jen bylo možno mluvit se mnou nanejvýš uspořádaně a častovat mně čistě vymyšleným důvodem, proč se mnou nemů-žeš mluvit o tom, nač jsem se tě otázala?!
8. Hle, komu váže jazyk láska, ten mluví jako opilý a koktá a jeho řeč nemá smyslu! Neboť rozpačitý jazyk nemá kořenů, které sají svůj pohyb z pramene moudrosti kořeny tvého jazyka jsou však plny nejčilejší vlhkosti. Proto se před mým srdcem ospravedlň jako muž a ne jako nejnezbednější šibal! Co ti pravím já, je tak pravdivé, jako můj nejvnitřnější život; jak tedy mů-žeš ty ke mně zde mluvit jen povrchně a nikdy ze svého srdce?!
9. Biskup Martin je nyní ještě rozpačitější a nedovede nyní nalézt ani slova, aby čelil své krásné soupeřce. Proto začíná skutečně koktat všelijaká slova a slabiky, z nichž však nelze vyrozumět nějaký smysl. Čím déle takto koktá, tím více se Chanchah podivuje a tu a tam se také zcela soucitně pousměje. Po chvíli, když už jí připadá Martinovo koktání příliš hloupým, praví:
10. (Chanchah): „Příteli, já tě lituji; neboť ty jsi buď chytrá liška anebo hloupý osel, - jedno horší druhého! Já tě však považuji spíše za to druhé nežli za to prvé a to také omlouvá tvé zlo-činné udání, že jsi také jedním sluhou velkého Lamy! Věru, kdyby používal Lama takovýchto sluhů, pak by si byl i s těmito Svými sluhy velice k politování!
11. Hle, já jsem již předtím slyšela od tebe několik dosti moudrých slov a domnívala jsem se skutečně, že jsi opravdu něco vyššího; k této domněnce mě také nutila tvá honosná pokrývka hlavy, jakož i to, že jsi zval onoho opravdu moudrého svým bratrem; ale nyní vím dobře, kdo jsi! Ty jsi tak zvaný dobrý osel, který zde v nebeské říši pouze živoří, protože na Zemi byl příliš hloupý jistě, než aby spáchal hřích; a tak jsi asi taková dobromyslná oslovská duše, která niko-mu neublíží a jako tvor Lamův zasluhuje také veškeré úcty! Ale člověk od tebe nemůže žádat víc, nežli co vložil do tvé přirozenosti velký Lama! Také mně však odpustíš, že jsem od tebe chtěla mít více, nežli co lze od tebe mít! Promíjím ti tedy také každou předtím od tebe požado-vanou odpověď!
12. Ó ubohý osle, jak je mně tě nyní líto, že jsem tě tak znepokojila! Ty zde máš sice podo-bu lidskou jakou dostávají asi v duchovní říši všechna zvířata, protože ona jsou všechna jen nejhloupější zakletí lidé, - ale proto jsi nicméně jistě tím, čím jsi byl na zemi! Buď tedy jen opět dobrým, můj ubohý hloupý osle! Jak je mi nyní líto, že jsem ti dříve přisuzovala lidskou a dokon-ce i nebeskou moudrost! Že, můj milý osle, nebudeš mně to mít za zlé?!”
13. Biskup Martin vypadá nyní zcela jako zkoprnělý a velmi rád by dal Číňance, jak se říká-vá, pořádně přes hubu; ale jelikož se vidí tím zproštěn obtížné odpovědi, spolkne všechny tyto poklony a zcela skromně se vzdálí od své Chanchah, která ho však s očí nespouští.
předchozí kapitola obsah následující kapitola