Kapitola 99.

Martinovy rozpaky ze zvědavých otázek Chanchah.

1. Praví Chanchah: „Ó ano, ó ano, rozumím všemu, co říkáš! Ale jelikož jsi nyní právě mlu-vil o nejslabším pokynu velkého Lamy, kterému rozumíš ihned bez zázraku, ó řekni mi pak, ja-kým způsobem dává velký Lama pokyny tobě a tvým bratrům, že pak ihned postřehnete dokon-ce i jeho nejslabší pokyn a pak ho také ihned následujete! Vy tedy asi onoho velkého Lamu také vidíte! Jinak by vám přece nemohl dávat pokyny, - anebo Ho aspoň slyšíte a takto jeho pokyny postřehujete! Vidíte-li nebo slyšíte-li Ho, ó řekni mi, jak Ho vidíte anebo slyšíte, abych si o Něm mohla učinit nějakou představu!”

2. Praví Martin poněkud rozpačitě: „Ó má nejmilejší přespanilá Chanchah hle, to je velmi choulostivá otázka! I kdybych ti ji zodpověděl, přece jí jistě neporozumíš! Proto by bylo nyní skoro lépe, kdybys mi odpověď na tuto otázku prominula, protože pro tento okamžik by nemoh-la prospět ani tobě ani mně!”

3. Praví Chanchah: „Ó příteli, jednání o celém statku může snad být domovem u vás; nám Číňanům je však něco takového úplně cizí! Každé zboží které prodíváme, má svou určitou, pevně stanovenou cenu; kdo je nabízí ku prodeji, musí je také prodat a dát z toho císaři daň z prodeje. Neprodá-li prodavač zboží, je to důkazem, že je cenil příliš vysoko a že chtěl lichvařit, začež pak neujde určitému trestu!

4. Tak se musí také každý při mluvení velmi sebrat a neříkat nic z polovice a druhou polovi-nu zůstat dlužen, buď z bázně anebo z nevědomosti; neboť za obé se trestá, jelikož není dů-stojno člověka bát se tam, kde bázně není třeba, anebo chtít dokonce ze sebe dělat víc, nežli je!

5. Hle, já jsem přísná Číňanka a neprominu ti nic, co jsi mi během své řeči jaksi zcela přislí-bil! Neboť kdo u nás dává během své řeči podnět k otázce, ten musí také na tuto otázku odpo-vědět, jinak je celou svou řečí buď chlubič – tolik jako lhář, - anebo je to neschopný zbabělec a sám naprosto nezná toho, o čem mluvil! Nechceš-li, abych tě považovala za toho či onoho, pak mi dej na moji otázku úplnou odpověď a to bez jakékoli výhrady!”

6. Biskup Martin je nyní velmi rozpačitý a neví, co by měl učinit. Neboť dá-li jí správnou od-pověď, pak Mne musí před náležitou dobou prozradit – a neodpoví-li, pak ho prohlásí přede všemi hosty za lháře nebo za hlupáka a zbabělce, což by mu nebylo také příjemné, jelikož se jako domácí pán považuje potají za něco více! Jde tedy ke Mně a táže se mne, co má nyní v této situací učinit.