předchozí kapitola obsah následující kapitola
Pokyn Páně k opatrnému jednání s nezralými. Vše má svůj čas.
Láska Chanchah k Pánu v rozporu s láskou Chanchah k Lamovi.
1. Pravím Já: „Jen nemluvte příliš zjevně! My tři zde víme, kdo a co jsme; ale tito všichni jsou nyní ještě příliš slabí, než aby snesli naši skutečnost! Proto musíte být u sebe velmi ostra-žití, mluvíte-li se Mnou! Rozumějte tomu, milí bratři, my jsme si rovni! Nyní jsem vám to řekl v tichosti tak, že z toho všeho oni nic neslyšeli; ale budeme-li my tři před ostatními mluvit na-hlas, pak jsme si všichni jedno. Rozumějte dobře, - vy už víte proč?!
2. Praví Martin: „Ó Bratře, Ty – Ty – Ty – nejmilejší Bratře! My už tu věc chápeme Ó já bu-du dávat pozor, jako kočka na myš, abych se nikde nepodřekl! Jen musíš mít se mnou už tro-chu trpělivosti, vyklouzne-li někdy ze mě něco hloupého! Připadám si časem sice již dosti moudrým; ale víš, když Ty tu jsi, pak mně má moudrost připadá již tak hloupá, že bych se přímo sám sobě z plna hrdla vysmál! Ale nicméně mne těší, že jsem to ovšem jedině s Tvou pomocí – přivedl tak daleko, že aspoň někdy svedu něco pořádného!”
3. Pravím Já: „Zcela dobře, milý bratře Martine, zůstaň jen jakým jsi; neboť právě takovým jsi Mně nejmilejším! Neboť hle, opravdový humor srdce nesmí ani ve všech nebích chybět! Ale nyní musíme věnovat opět pozornost naší Chanchah! Martine a Boreme, zvedněte ji od Mých nohou; neboť Já se jí Svýma rukama ještě nesmím dotknout!”
4. Oba vykonají nyní hbitě, co jsem jim přikázal a Chanchah stojí nyní ještě zcela láskou opojena v našem středu a nemůže se ani vzchopit, aby své pocity přetvořila ve slova.
5. Martin přitom praví: „Ale, jak je v tomto opravdovém opojení lásky krásná! Věru, saprment, kdyby bylo možno spatřit takovou na zemi, opak myslím, že by lidé při pohledu na takovou hojnost ženských půvabů přímo zešíleli!
6. Já se však nyní sám sobě velice divím, že mohu na takovou mimořádnou krásu pohlížet sice s největším zalíbením, ale bez veškeré smyslné žádosti, čehož u mě – jak ukázala posta-va oné Merkuriánky a onoho ještě dřívějšího stáda jehňat – dříve nebylo.
7. Dotyk této převelice měkké a oblé paže mně sice dělal náramně dobře; ale nicméně jsem při tom nepociťoval žádné smyslné hnutí! Za to mohu jen, Ty již víš komu, nadmíru věčně děko-vat a bez konce Ho velebit!
8. (obracejíce se k Chanchah) : „Jak je ti nyní, přespanilá obyvatelko tohoto mého domu, který mně dal velký, svatý, přelaskavý Lama? Ó mluv, mluv opět! Hle, my tě přece máme všich-ni velmi rádi a tvá překrásná slova potěšují neobyčejně naše srdce!”
9. Praví Chanchah: „Ach, mně je nesmírně blaze! Ó milí nebeští přátelé, sluhové Svatého Lamy! Komu by se ve vašem středu nedařilo neskonale dobře?! Vždyť láska lidského srdce je největším dobrem; nalezlo-li však srdce lásku, jaká je zde a jak jsem ji zde nalezla, co by si tedy mělo ještě více přát a jakou vyšší blaženost nežli blaženost, kterou poskytuje láska?! Ó příteli, mně je zde nesmírně blaze!
10. Ale neníliž pravda, nejmilejší přátelé, nebudu vás snad nikdy muset opustit?! Já ovšem cítím dobře, že vás nejsem hodna, jelikož vzdor tomuto přenádhernému oděvu objevuji ještě mnoho skvrn na sobě; ale mé srdce vás miluje a – ráda to doznávám – zejména tebe, který jsi mi nechtěl říci své jméno a vy zajisté toto srdce neodmítnete, že vás a zejména tebe, Beze-jmenného tak nevýslovně miluji!”
11. Pravím Já: „Ó věčně nikdy nebudeš od nás vzdálena! Neboť hle, základem veškerých nebí je láska a láska jest také nebem všech nebí; kdo má lásku v tak velké, plné míře jako ty, jak by mohl být vyobcován z toho, co je jeho vlastní podstatou?! Láska však, jakou ty máš k nám, zahlazuje také okamžitě všechny skvrny duše tak, že tato duše je pak čistá, jako kdyby vypučela právě z dechu Lamova!
12. Proto se nadále vůbec nestarej, zda zde budeš smět zůstat, nýbrž považ, že my tě vděčně podržíme jako zvláštního miláčka své lásky, kamkoli i na čas podle nesčetných různých potřeb této říše půjdeme! Zda právě zůstaneme na věky zde v tomto domě, to ovšem nemusíš považovat za ujednanou věc; neboť v Říši velkého Lamy je ještě velmi mnoho příbytků: Ale kamkoli půjdeme. Budeš vždy tak jako nyní stále mezi námi!
13. Neboť hle. My tě nyní tak velice milujeme, jako bys byla v celé nekonečnosti jedinou by-tostí, která může vším právem činit nejrozhodnější nárok na naši nejúplnější lásku! Jelikož my – a rozuměj, přespanilá Chanchah, zejména Já, - tě tak velice milujeme, jak bychom tě pak mohli opustit?! Ty jsi nyní Mým miláčkem na věky; to ti budiž jistější a spolehlivější zárukou nežli vlastní život!”
14. Praví Chanchah: „Ó Lamo, Lamo, jak svatý a dobrý musíš být, když již Tvoji sluhové jsou tak nekonečně dobří a milí! – Ale, ach milí příteli, víš, když tě tak náležitě pozoruji, pak – ach, nechce to ven – ach, ach, ach připadá mi to tak, jako kdyby Láma nemohl být lepší, nežli jsi ty! Je tu už asi jediná chyba, kterou má láska, že láska to, co jednou nade všechno miluje, považuje také za nejlepší a nejdokonalejší; proto považuji také já tebe – pozor – aspoň za tak dobrého jako velkého Lamu Samého! Lama zajisté, odpustí ubohé Chanchah, jestliže takto myslí a cítí?!” Neboť já za to nemohu, že tě musím tak bezmezně milovat.
15. Pravím Já: „Ó Chanchah, Lama ti vše už dávno odpustil, - o tom buď úplně ubezpeče-na; neboť Lama miluje také Své sluhy tak bezmezně, že Jemu Samému působí největší radost a blaženost, když se jeho děti, které jsou vlastními Jeho sluhy navzájem zcela bezmezně milují! Proto se neboj, že by ses mohla svou láskou ke Mně prohřešit u Lamy; za to ti úplně ručím všemi poklady nebes!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola