předchozí kapitola obsah následující kapitola
Věčně velký hrdina. Nádherné osvobození.
Podobenství o setí, vzrůstu a sklizni. Velká žeň.
1. Biskup Martin: „Ale jakou bezmeznou úctu má nyní oněch dvanáct duchů před oním Jed-ním, to je více nežli neobyčejné; neboť klečí nyní všichni před Ním a modlí se výslovně k Němu! Snad to dokonce není Pán Sám?! Jenže nevidím Jeho obličeje, který dobře znám; kdybych vi-děl obličej, věděl bych brzy, zda je to On Sám anebo někdo jiný!
2. Nyní oněch dvanáct opět povstává a co nejhlouběji se sklání před tím Jedním; On však podává všem ruku a praví jim, ačkoli poněkud slabším, ale přece dobře slyšitelným hlasem:
3. „Bratři pohleďte! To je nyní krásné pastviště! Odevzdávám vám tato jehňata; paste je a krmte je dobře pro Můj ovčinec, aby Mně byla dobrým pokrmem a abych z nich měl radost ve Svém srdci! Vyzvedněte je nyní opatrně z nádoby Mé péče a nechte je svobodně pást na této rozlehlé pastvině Mé lásky, milosti a slitování! Staň se!”
4. Hleď, hleď, hleď, to je jistě Pán! V celém nekonečném nebi nemůže jinak mluvit tak, jako mluvil nyní tento posel, jako však mluvil nyní tento posel, tak mluví jen Pán! A tak věřím nyní pevně, že tento posel je Pán Sám! – Co o tom soudíš, bratře?”
5. Praví Borem: „Ano, ovšem že je to Pán, to bys mohl již dávno zpozorovat, ale nyní je na čase, aby ti již byly otevřeny oči, a ty poznáváš nyní Pána a to je správné a úplně dobré!
6. Dívej se však nyní jen ještě chvíli na tuto scénu před námi, aby ses dočkal úplného roz-vázání tohoto nanejvýš zamotaného klubka a mohl poznat nekonečnou lásku a milost Páně, neboť tu se Mu nikdo nevyrovná ani ve všech nebích, ani na všech světových tělesech a mezi nimi v celé nekonečnosti?”
7. Praví biskup Martin: „Ó, Bože, ó, Pane, ó nade vše láskynejplnější, nejsvětější Otče! Kdo může kdy změnit tvou nekonečnou moudrost a dobrotu?! Ty, ó, Nejsvětější vší svatosti jsi jedi-ným Mistrem v hloubí všech bytostí! Tvou moudrost nedocení žádný cherub, ano nikdy docela ani celé nebe ani Země! Svaté, svaté, svaté jest Tvé Jméno a věčný řád všech věcí je jen nej-světější vůle Tvá!
8. Ty od nikoho nepotřebuješ rady, neboť Ty Si Sám věčně postačíš; ale Tvé nejsvětější ot-covské srdce nechce být samo, nechce samo požívat nekonečné plnosti vlastní nejsvětější do-konalosti, nýbrž vyvolává ze Svých nejhlubších myšlenek bytosti a utváří je v Ohni Své neko-nečné Lásky a ve Světle Své věčné Moudrosti v děti Boží, aby měly jako svobodné božské by-tosti věčně nejúplnější podíl na přenekonečné dokonalosti tohoto nejsvětějšího otcovského srd-ce!
9. Ó slyšte, vy všechna nebe, slyšte vy Serafové a Cherubové, ó slyšte, slyšte to vy všichni andělé! Bůh, Bůh, - Bůh věčný Duch ve vší Své úplnosti božské dokonalosti, jejichž velikost si nebude moci věčně nikdy myšlenka žádného nebe představit, je naším Otcem, kráčejícím mezi námi, jakoby nebyl více než my! Ó, vyvyšujme Ho tedy ve svých srdcích, jelikož Se tak neko-nečně hluboko k nám hříšníkům snižuje!
10. Ó Pane, ó Otče, nyní vedle Tebe nemá již nic místa v mém srdci; neboť Ty jediný jsi nyní mi vším ve všem! Ty jsi byl kdysi ve mně velmi malý. – tehdy jsem byl hříšníkem; nyní však jsi Se stal v mém srdci nekonečně velkým – proto jsem nyní nejblaženějším! Ale to vše Otče, je jedině Tvé dílo; já jsem však byl, dosud jsem a věčně budu nejneužitečnějším sluhou!
11. Ó bratře Boreme, pohleď sem, oněch dvanáct pozvedá nyní hosty svatého kalicha z vody života, a oni jsou nyní tak krásní a vznešení, že je mohu označit jen jménem „anděl”! Ó, jak nádherný je nyní pohled na ně; jaká radost vyzařuje z jejich nebeských očí, které jsou urče-ny nyní k tomu, aby zřely Boha!
12. Ó bratře, raduj se, se mnou a pociťuj, jak dobrý je Pán! Ach, ach, já bych láskou k Pánu přímo zahynul!”
13. Praví Borem: „Bratře, nyní je to zakončováno tak dalece, jako bychom nebyli bývali
s to nic učinit; neboť takové věci koná Pán vždy bezprostředně Sám. Nyní však záleží opět na nás jako dětech Božích, abychom v tomto díle v jeho Lásce a řádu v sobě pokračovali; proto také musíme být připraveni na vše, cokoli jen přijde!
14. Zde však koná Pán obdobně totéž jako na světě! Hle, na světě vezmou lidé zrno pše-ničné a zasejí do půdy. Tato předběžná práce se stala také zde. Když jsi dal této společnosti moudré nauky a pravidla o chování, při kteréžto práci jsem tě sám podporoval a tak jsme tedy oba rozsévali pšenici Boží do brázd jejich kalných srdcí.
15. Když však símě v zemi odpočívá, nemůže nikdo něco učinit, aby vzrostlo a vydalo zralý plod, nýbrž to vykonává jedině Pán Svým bezprostředním vléváním do oněch přírodních duchů, kteří tu mají vstoupit v nejúplnější činnost a záměrně docilovat vzrůst rostlin, jakož i zvířat, - při kteréžto práci jsou spolu zaměstnáni jen nemnozí z oněch duchů, kteří jsou vždy nejvroucněj-šími a prvými přáteli a bratry Páně!
16. Je-li tato práce skončena a dosáhlo-li osení zralosti, bývá pak odevzdáno opět lidem aby je pak shromažďovali a dávali do stodol. A hle, tato práce čeká nyní zde také nás!
17. My jsme zde zaseli semena slova Božího nejprve do jejich srdcí, načež pak odpočívala jako role, které bylo oseto; v tomto klidu započala pak práce Páně, protože my bychom tu ne-mohli nic jiného učinit, leč jen přihlížet, co koná jedině Pán, podobně jako na světě může rozsé-vač pouze přihlížet, jak zrno jím zaseté roste a dozrává pro sklizeň!
18. Toto pšeničné zrno, tito naši bratři a sestry však dozráli nyní jedině námahou Páně a nyní je tu pro nás doba, abychom je sklízeli a tak se též náležitě ujmeme ve Jménu Páně velké-ho požehnání a za tím účelem uvedeme opět v nejúplnější činnost ruce pro naše srdce!
19. Ty však víš, že žeň je vždy mnohem hojnější nežli výsev; a tak je tomu také i zde! Kde jsme předtím měli co činit jen s jedním, tam jich za to nyní dostaneme třicet až sto! Proto se raduj, milý bratře; neboť čeká nás bohatá žeň!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola