předchozí kapitola obsah následující kapitola
Martinova skromnost upravována Boremovou moudrostí.
Martin v slavnostním oděvu. Rozšíření domu Martinova.
1. (Borem): „A nyní ještě něco jiného! Tamto pod tabulí Páně v tomto tvém domě spatříš truhlici jakoby z nejčistšího zlata, jdi tam a otevři ji a nalezneš v ní oděv a svítící klobouk.Tento oděv obleč a klobouk dej na hlavu, abys mohl úplně v opravdovém nebeském svatebním oděvu důstojně přijmout tyto naše nyní brzy se vracející hosty ve jménu Páně, který je sem znovuna-lezené Sám přivede! Jdi a učiň tak; taková je vůle Páně!”
2. Praví biskup Martin: „Nejmilejší bratře, vše co jsi mi nyní řekl, bylo nádherné a pravdivé jako slovo Boží samo; ale toto poslední zavání tak trochu nebeskou ješitností, která mě věru neláká! Proto mi nezazlívej, nebudu-li tě v této věci následovat!
3. Jsem rád, že nyní je už konečně mé srdce v pořádku, na kterém jedině má Pán zalíbení; co se tu však týče přiodění mé zevnější bytosti, jsem s touto selskou kazajkou docela na věčné časy spokojen!
4. Věru, mně nyní na veškerém tomto lesku vůbec nezáleží; zda je nebeský, či pozemský, to je mně nyní jedno; ale tím více mně nyní záleží na jediné lásce k Pánu, k níž mě však může přivést jen mé srdce a nikdy ne nějaký lesknoucí se kabát a klobouk! Proto zůstanu, jakým jsem sedlákem!”
5. Praví Borem: „Máš pravdu, nejmilejší bratře, je to ovšem jedině srdce, na které se Pán dívá a naše pokora prokazovaná opravdovou láskou k Pánu, je zajisté nejdrahocennějším odě-vem každého anděla; ale přesto řád Páně vyžaduje, aby zde v Jeho Říši zdobil každého obyva-tele nebes oděv znovuzrození a věčné nesmrtelnosti jako náležitost přiměřená jeho nitru. Neboť pokornější nežli Pán Sám není zajisté žádná bytost v celé nekonečnosti; ale přesto si nemůžeš nicméně nikdy představit nějakou nádheru, která by nepocházela od něho!
6. Pohleď na nepopsatelnou nádheru na velikost tohoto sálu, který je jedinou komnatou to-hoto tvého domu! Kdo jiný, nežli jen Pán, je původcem a jediným budovatelem takové nevyslo-vitelné nádhery a velebnosti?!
7. Ty jsi hned při prvém vstupu do tohoto Pánem ti daného domu vyhlédl dvanáctero dveřmi ven a spatřil jsi doslova dvanáct kapek nekonečného moře tvoreb Páně a pojala tě téměř hrůza z příliš velké nádhery a velebnosti, kterou jsi jen nejvýš povrchně pozoroval; co bys teprve řekl, kdybys byl měl spatřit skutečně anděla ve vší jeho slávě nebeské?! Opravdu, nemohl bys být živ a také ho současně zřít, - tak nekonečně velká je jeho krása, sláva, nádhera a velebnost!
8. Z toho, co bylo řečeno a z tisícerých věcí nyní vidíš, že náležitá nádhera a sláva, jakož i vše ostatní pochází z řádu Páně; a tak myslím, že ani pro tebe nebude chybou, když se ve všem podrobíš řádu Páně!
9. Víš, co Pán řekl Petrovi, když si Petr z pouhé pokory nechtěl od něho dát umýt nohy? Hle totéž by mohl Pán zajisté také říci tobě, kdybys chtěl tvrdošíjně setrvávat při své pokorné své-hlavosti! Proto jsi jen nyní tam, kam jsem ti poukázal a učiň, co jsem ti z Pána přikázal, pak zde v tomto domě obdrží vše také ihned jinou tvářnost; ale nežli se oděješ novým rouchem, musíš toto staré roucho až do posledního vlákna odložit a z nádrže, kterou nalezneš připravenou, si musíš vzít vodu a umýt si s ní nohy! Až to učiníš, pak teprve otevři zlatou truhlici a vezmi z ní oděv a oděj se jím!”
10. Praví biskup Martin: „Ano, je-li tomu tak, pak musím ovšem učinit, co jsi mně byl ve jménu Páně přikázal! Rán, víš nejmilejší bratře, to ještě nečiním, protože pak v tom přece přes veškeré tvé nejosvícenější vysvětlování – objevuji jakousi ješitnost; ale protože je to tak už jed-nou v řádu Páně, podvolím se tedy této věci ve jménu Páně! – Kam však mám potom dát oděv, který mám nyní na sobě? Snad na věčnou památku do oné zlaté bedny?”
11. Praví Borem: „O to se nestarej; o to se postará někdo jiný!”
12. Biskup Martin nyní odchází k oné truhlici a několikrát se ohlédne, zda ho někdo nevidí. Když se však ocitne jako za nejvýš ozdobnou zástěnou, kterou je skryt před mnohými hosty v tomto svém domě, svlékne co nejrychleji, složí na hromádku před sebe starý šat. – který však ihned zmizí – poté nabírá rukou z označené nádrže vodu a omývá si nohy; když jsou nohy umy-ty, tu víko oné zlaté truhlice samo odskočí a dobrý Martin je také již oděn purpurovým šatem, který je na všech okrajích lemován nejnádhernějšími hvězdami a na hlavě má klobouk, který září mnohem mocněji než samo Slunce!
13. V tom okamžiku, kdy je biskup Martin takto převlečen, rozšíří se také vnitřek jeho domu tak mocně, že mu připadá nyní stonásobně větším nežli byl předtím a zároveň se také otvírají příchody do galerie, které dosud nemohly být nalezeny.
14. Když biskup Martin toto vše jako na ráz objeví, zmocní se ho nanejvýš blažený pocit, takže je tím dojat až k slzám a začne Mne chválit a velebit.
15. Když se však takto ve svém chválení a velebení rozplývá úplně v slzách, přichází také Borem v podobném oděvu a praví: „Nuže bratře, jak ti to nyní připadá? Cítíš se snad nyní ješit-nějším?!”
16. Praví biskup Martin: „Ó bratře, nyní teprve cítím, jak malým jsem já – a jak nesmírně je Pán velkým !”
17. Praví Borem: „Nuže pojď tedy nyní dále; neboť vše je připraveno, aby tě pozdravilo jako majitele tohoto domu! Těš se, bude to velkolepý pozdrav!
předchozí kapitola obsah následující kapitola