předchozí kapitola obsah následující kapitola
Začátek třetího aktu nebeského dramatu.
Kalich milosti s vařící vodou. Pekelný val.
1. Praví biskup Martin: „Dávám již pozor a s největším napětím pohlížím na scénu, která je nyní před mými pohledy ještě zcela nezměněna”! Kalich je nyní již velmi veliký; podle pozemské míry může mít již několik sáhů v obvodu a pokud mohu nyní s jasným pohledem pozorovat, zda se mi, jakoby ještě stále se zvětšoval!
2. Oba stojí nyní na okraji tohoto nyní nad všechny lidské pojmy velkého kalicha. Také otec se svou dcerou pozorují kalich s největší pozorností; ostatní rodiče hledí však z malé vzdále-nosti na tento kalich asi tak jak na světě volové na nová vrata anebo dokonce na španělskou vesnici.
3. Ryby v kalichu jsou nyní již velmi velké a plují nanejvýš čile ve velké zlaté nádrži. Hlavy některých ryb vypadají již velmi lidsky. Vše ostatní však je ještě velmi silně rybou. Já myslím, že tyto ryby se stanou nejprve jakýmisi duchovními mořskými pannami a konečně i skutečnými, dobře vytvářenými ženskými bytostmi.
4. Ale co nyní objevují? Bratře, ono celé dříve tak nejvýš velebně vypadající moře nyní zce-la zmizelo a místo mořského břehu je tento dosud ještě vzrůstající kalich uprostřed nesmírně velké roviny! Tato rovina má v obvodu as 100 mil?! Na nejzazším okraji zdá se však být obklo-pena převelikým, silným a vysokým valem; neboť přesně pozoruji, kde ona rovina přestává a kde onen okružní val začíná!
5. Co mně však přitom připadá nanejvýš zvláštní je to, že val se zde i onde stává hned vyš-ší a hned zase nižší. Také tu a tam, kde se onen val silně vyvyšuje, pozoruji, že je možno pod ním zcela pohodlně prohlédat! Opravdu, tento val je zjevem nanejvýš pozoruhodným! Co asi znamená?!
6. Ale pohleď, pohleď, asi na deset tisíc dobrých kroků od kalichu, který je ještě ve svém dřívějším uspořádání a to jak se mi zdá, právě na místě, na kterém dříve stál klášter a po jeho zničení se objevila velmi ošklivé louže, vytvořila se nyní strašně velká úplně kruhová díra, z níž nyní vystupuje silný kouř, avšak ihned se ztrácí, jakmile vystoupí jen na několik sáhů nad okraj oné velké díry! Věru, to jsou prazvláštní přípravy pro onen třetí akt tohoto dramatu.
7. Ale bratře, podívej se jen také znovu na kalich! Á, to už přestává všechno! Nyní začíná také voda v kalichu vřít a měnit se mocně v páru – a ubohé ryby vystrkují hlavy nad okraj kali-cha a strašně křičí, jelikož nyní už mají téměř všechny, jak pozoruji dokonalé lidské hlavy; jen některé vypadají ještě zrovna ne velmi nepodobné mořským lvům a tuleňům!
8. Á, á, voda v kalichu vře stále silněji a nyní se již velmi mocně vypařuje a ryby ubohé ryby již převelice křičí bolestí! Ne potrvá-li toto vyváření ještě chvíli, bude tu jistě velká spousta uva-řených ryb, které jsem na světě velmi rád jedl!
9. Á, á, á, pohleď, pohleď ryby dostávají nyní již dokonce paže a zcela dobře utvářené ruce. Těmito rukama se chtějí nyní vyzvednout nad okraj kalicha, aby unikly velké trýzni; ale paže nemají ještě síly, neboť každá ryba se opět pouští okraje a padá opět prudce do vařící vody!!
10. Rád bych však vlastně tak náležitě od základu věděl, z čeho je ta voda v tomto obrov-ském kalichu tak velice vřelá?! Vaří se stále ještě víc a více a ryby budou nyní vlnami vařící vody tak promíchány jako sypký písek nad prudce tryskajícím pramenem! Ouvej, ouvej, ó jemi-ne, jemine, - jak ty ubohé ryby však nyní – á, á, á; to je tedy vše, co lze vidět a o tom říci! Hle, jak jsou nyní vlnami vařící vody poháněny, jak se kroutí a nadýmají a jaké bědování vystupuje z kalicha!
11. Oni dva poslové tu však stojí tupě a mají asi z této scény spíše potěšení, než aby bylo možno z jejich tváří zjistit trochu soucitu! No pravím tobě nejmilejší bratře, co je příliš silné, toho je také příliš mnoho. Proč tito ubožáci musí být tak hrozně trápeni, aby dosáhli opět lidské po-doby? Já jsem byl přece také hříšníkem non plus ultra, ale k nějakému vaření u mě přece jen nedošlo; a díky Bohu, jsem přece jen člověkem, ačkoliv vězím dosud v selském oděvu!”
12. Praví Borem: „Bratře, nezapomínej na slovo „zjev”! Vidíš přece tyto dámy ještě všechny zde zcela neporušeně stát v řadě; jak se můžeš potom stávat úzkostlivým, vůči tomu co se děje v jejich nitru?! Vnitřní svět člověka je ovšem zajisté vlastním pravým světem; ale proto zůstává nicméně člověk člověkem a jako takový stává se jen vždy ušlechtilejším a ušlechtilejším, čím více se jeho nitro hýbe a uvádí do větší činnosti!
13. Ty ovšem míníš, že jsi nicméně podržel lidskou podobu bez takového vaření; já tě však zjišťuji, že jsi se stokrát více vařil v kalichu milosti Pána nežli všechny tyto dámy! Věděl jsi o tom? Až budeš dokonalým a stane se ti činnost pozemského člověka v jeho tělesných pomě-rech životních jasnou, co řekneš potom, až ti bude viditelný vnitřní krb života, kdy uvidíš nesčet-né proudy ohně rovněž nesčetnými kanály co nejstrašněji navzájem proudit, zuřit a řádit?! – Jen tedy hezky rozumně, můj milý bratře!”
14. Praví biskup Martin: „Ano, ano, ano, tak tomu je; nyní jsem již opět doma! Nyní jen dobře uvařit a bude-li třeba, také trochu mimo to upéci; neboť kdo se vaří a peče v lásce milosti Páně, tomu se jistě příliš špatně nedaří! Neboť byl-li jsem i já uvařen a pociťoval jsem z toho vaření málo anebo také nic, pak se bude oněm zajisté ještě snesitelněji dařit, nežli jak ukazuje výraz jejich tváře?! Ve jménu Božím, jak to Pán činí, tak je již nejlepší!
15. Ale nyní také vidím, kterak přistupují k oněm dvěma rodičové a prosí, aby bylo dáni také do vařícího kalicha k svým dcerám! A skutečně oba jim to dovolují; také ti dva první, totiž onen otec s dcerou skočí nyní do této horké lázně! Nyní je vše v ní! Ó hrůzo, hrůzo! Nyní pod touto společností pracuje vařící voda!
16. Ne, ten křik, to bědování, to zoufalé lomení rukama, to volání o pomoc a o zmírnění ne-snesitelně velké bolesti! Ne, bratře, - zjev sem, zjev tam; je-li bolestivý, ať si jej vezme ďas! Tyto dámy jistě také něco pociťují; neboť hle, pozoruji u nich nyní dokonce vnější pohyby, kdežto dříve tu staly pevně a klidně, jako přimražené!”
17. Praví Borem: „No, to je dobré; vrací se do nich zpět život! Já myslím, že to bude přece jen něco dobrého?!”
18. Praví biskup Martin: „Ano, je-li tomu tak, pak jsem ovšem již opět uklidněn; ale pohled na toto oživování jest a zůstává přece jen nanejvýš osudný! Tu to vypadá věru opravdu jako očistec!”
19. Praví Borem: „Co očistec, co očistec! Já ti pravím něco takového věčně nikde není! Zde nevidíš nic jiného nežli působení Lásky Boží, která je zajisté Ohněm všeho ohně, - tento Oheň však nebolí, nýbrž jen mírní všechny bolesti a léčí všechny rány, které způsobilo duši peklo! Ony křičí nyní ovšem bolestí a o pomoc a zmírnění; ale tuto bolest jim nepřipravuje vařící kalich, nýbrž peklo, které nyní musí od nich ustoupit!
20. Neboť pohlédni nyní dále ven; pozoruj nesmírný val, který obklopuje tuto velkou plochu a ihned shledáš, že tyto valy nejsou nic jiného nežli peklo anebo ďábel sám v podobě nesmír-ného hada, který se utábořil kolem této plochy a nechce nechat tyto omilostněné jako svou do-mnělou kořist povstat! Hle, to vše je nicméně jen zjev a ona plocha znamená světskost těchto nyní omilostněných, nad níž se nemohou dostat, protože se kolem ní všude utábořilo peklo!
21. Hle, tento val je to tedy, který tak bolestně tísní ty, kteří jsou nyní v kalichu; ale už to ne-bude dlouho trvat a tento val bude zničen a bude uvržen do oné propasti, která je tobě viditelná as tisíc kroků na sever os tohoto kalichu milosti. Dej nyní jen pozor a uzříš velká opatření k tomu!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola