předchozí kapitola obsah následující kapitola
Druhý akt hry s dámami srdce Ježíšova. Pekelná bouře na moři.
Schytávání havěti bouře do pytle. Boremův výklad.
1. (Biskup Martin): „Ale copak to zas je?! Hle, tamto z hlubokého západu vyvstávají z moře zcela husté spousty mračen, jaké jsem vídával mnohdy za horami vystupovat na Zemi před těžkými bouřemi. Tyto spousty mračen táhnou blíž a blíž a již se z nich strašně blýská.
2. Také nyní vidím před černošedými mračny táhnout sem množství velkých i malých smrští! To vypadá nyní nápadně hrozivě! Také naši rodičové pozorují nyní tuto blížící se bouři a snaží se ze všech sil dostat se k jistějšímu břehu! Jak pracují rukama i nohama a jak často při tom padají!
3. Ne, to je, jak se říkává, světu nepodobné! A přece se zdá, že jim jejich námaha málo prospívá; neboť místo aby se dostali blíž, vzdalují se tím více od břehu! Ach to musí být osudná situace pro rodiče obého pohlaví!
4. Vidím také ještě ony dva bílé muže venku ve velké vzdálenosti směrem k jihu lesknout se jako dvě hvězdy; ale oni se, jak se zdá, o tuto blížící se bouři nestarají a hle, tato bouře přichází blíž a blíže a to za doprovodu nyní už více než tisíce smrští a nesčetných blesků! Také hrozné hřmění nyní již slyším a vichřice zvedá mořské vlny nyní do výše hor! Ó u všech všudy, u všech všudy, ta věc vypadá nyní velmi zle!
5. Ale ti rodičové, ti rodičové! Á, co ti se nalopotí a přece je jejich veškerá námaha a práce marná! Tu se zcela jasně vidí, co zmůže člověk proti těmto neslýchaným projevům síly; Nepů-sobí-li v člověku síla Boží, pak je v celé nekonečnosti naprostou nulou! Ale nyní jsem velmi zvědav, co se tu vše ještě objeví!”
6. Praví Borem: „Dej nyní jen náležitý pozor a ihned uvidíš, kam se tato bouře obrátí! O ro-diče, kteří se namáhají dosáhnout břehu, aby unikli blížící se bouři, se nestarej. –jich samých se vůbec netýká; ale oni dva bílí poslové venku na jihu jsou nyní zcela terčem pomsty, protože ochotně nevyhověli prosbám těchto dam!
7. Hle, to je nyní už poněkud pekelné; ale jen tak nádechem! Neboť jelikož přišli na kořen své hlouposti, nalezly tu také ještě některé zbytky pozemské aristokratické pýchy a spojené s ní panovačnosti; tyto zbytky se však u plamene pokořující je vzpomínky vzňaly, když byly oněmi dvěma posly domněle nanejvýš mrzkým způsobem proměněny v žáby a potom podle jejich mí-nění nemilosrdně zahnány do prokletého moře!
8. Jelikož se tyto zbytky tímto způsobem ocitly u nich v ohni, zachvátil tento oheň také brzy celou jejich bytost, zahnal je na pokraj prvého pekla a opatřil jim tam ihned mnoho stejně smýš-lejících a stejně založených pomocníků; ve spojení s nimi táhnou nyní v oněch bouřlivých mra-cích a chtějí se pomstít na oněch dvou a pak také na všech těch, kteří ony dva vyslali! – Dej jen nyní dobrý pozor, neboť nyní nastane hlavní děj!”
9. Praví biskup Martin: „Děkuji ti a především Pánu – za toto vysvětlení: neboť vedle tohoto díku musím ti nyní ještě též doznat, že v sobě nyní pociťuji proti těmto Markétkám přímo zuři-vost, kdežto dříve mne uchvacovalo k nim skutečně jakési milosrdenství! Kdybych měl nyní sílu oněch dvou poslů, saprment, to by se těm hrdinkám bouře špatně dařilo! Ale já doufám, že se ti dva zajisté dovedou ubránit oněm hlupáckým, hrozným stvořením,?!
10. Pohleď, bouře nyní se opravdu zatáčí v pravém úhlu k jihu a miliony blesků šlehá již na ony dva mudrce, kteří ještě ustavičně zcela nepohnutě jako stálice Kastor a Polux prodlévají tam na dalekém jihu! Saprment, jak se to moře mocně vlní a jak ona bouře šumí, hučí a burácí!
11. Ale pohlédni jen na ubohé rodiče, jak se moří! Už nemohou ani na nohou udržet nýbrž dřepí a plazí se po rukou a nohou! Ne, ti vystojí nyní pravá pekelná muka! Ó, ó, ó, nyní se od-děluje jeden hadr od mraků a letí na tyto rodiče! Co z toho asi bude?
12. Pohleď, pohleď, tento hadr zahaluje nyní onoho prvého otce. Který se vrhl do moře a vynáší ho ven na břeh! Už je venku! Šlo to rychle jako blesk! A nyní hle, hle, - nyní, á, á, nyní se onen mračný hadr zhušťuje a zmenšuje a podobá se víc a více lidské postavě!
13. Á, á, -hle, hle, to je dokonce dáma a to ona prvá dáma, - právě ta, jejíž záhlaví nyní ohledávám! Těší svého otce a dokonce se s ním laská a otec je z toho celý blažený, že má do-mněle na věky ztracenou dceru v její pravé podobě opět ve svém náručí! To je velmi dojemné; to musím otevřeně doznat! – Ale ty ostatní, ty ostatní se nyní v bouři rozdováděly až hanba!
14. Á, á, á, nyní spatřuji též arrriére – gardé (zadní voj) bouře. Je tu nesčetný zástup sa-mých draků a krokodýlů a bůhví jaké ještě havěti! Ta teprve způsobuje ten pravý řev!
15. Řvaní, pískání, syčení! Moře přímo vře pod těmito bouřlivými mraky a vypadá už jako zcela rozžhavené! Velké ohnivé koule se válí v mracích a některé jsou již zcela blízko od oněch dvou, kteří se stali nyní mnohem lépe viditelní nežli předtím.
16. Ale nyní se oni dva vrací a hrozí bouři; bouře však neustupuje, nýbrž jak se ukazuje, jen se stává stále silnější a zběsilejší!
17. Ne, ta věc vypadá podivně! Podívej se, podívej se, oba nyní berou zřejmě do zaječích a vznáší se v největším spěchu sem k oněm dvěma na břehu, totiž k onomu otci, kterého jeho dcera dosud velmi něžně líbá! Díky Bohu, jsou již zde a velmi vlídně pozdravují otce a jeho dce-ru; A to je velmi krásné, nádherné a dojemné ale nyní směřuje bouře také sem!
18. Ne, tato opravdová bouře žab a jiné-havěti je nadmíru drzá! Jsem jen zvědav, co z toho všeho ještě pojde?!
19. Praví Borem: „Dávej jen neustále pozor, nyní přijde vyvrcholení tohoto druhého aktu! Tu uvidíš trochu soudu, neboť zde nastane velké rozuzlení!”
20. Praví biskup Martin: „Ano bratře, ano tu bude muset nastat ovšem velké rozuzlení, při kterém padne pro nebe jistě velmi mál dobrých zrn, zato však pro peklo nadmíru mnoho zcela bezcenných plev! Ale nyní se jen opět pevně zahleď přímo do přítomné scény!
21. Hle, hle, bouře se blíží ku břehu! Otec a jeho zachráněná dcera z ní mají velký strach; oni dva moudří poslové je ale utěšují a praví nyní zřetelně slyšitelně:
22. Nebojte se této zrcadlové šarvátky; neboť je pouze zdáním a ne skutečností! Když sle-pota řádí, učiní vedoucí dobře, když se jí vyhnou! Kdyby bylo tisíc slepých vojínů proti jednomu vidoucímu a chtěli by proti němu táhnout s meči a kopími, řekněte, co by proti jedinému obrany schopnému zkušenému bojovníku pořídili?! Hle, tento jediný by je všechny snadno porubal!
23. Mnohem snáze však nežli ve světě jde to zde ve světě duchovním, v němž slepota ta-kových ducháčků je raněna také hluchotou! Věřte pevně, že veškerou tuto bouřlivou havěť schytáme my dva snadno do pytle a budeme pak s ní moci učinit, co budeme chtít! Dejte jen náležitě pozor a ihned uvidíte, co se tu stane!”
24. No, že oni dva mudrci jsou s otcem a jeho dcerou již v souladu, to je nyní zcela jasné a já se z toho velmi raduji ale jak oni dva budou čelit velké zuřivosti nanejvýš běsnící, ku břehu se stále blížící bouři a jak ji dokonce uzavřou do pytle, - to spatřit bude zajisté hodno zcela mimo-řádné námahy.
25. Nyní jsou rodičové jsoucí dosud ve vodě již zcela zahaleni do bouřlivých mračen a křičí strašně o pomoc; ale ze žádné strany se neobjevuje, ledaže je bouře svou silou přistrkuje blíže ku břehu asi tak, jako když silný vítr postrkuje před sebou předměty, které leží na ledové ploše.
26. Nyní jsou rodičové konečně také již u břehu a bouře vrhá miliony blesků proti oněm dvěma, oni však skutečně otvírají nyní velký pytel, a jeden praví k oné bouři: „Poslyš divoký netvore, - zde vlezeš do tohoto pytle anebo do pekla, - co je ti milejší?!”
27. Nyní zahřmí hrozně nanejvýš mocný hrom, nesčetné blesky šlehají na všechny strany ze stále se zmenšujícího klubka bouřlivých mraků, a ze středu mračné masy vystrčí ohyzdný netvor přehrozně vypadající hlavu a otevře tlamu tak jakoby chtěl jediným stisknutím celou Boží Zem pohltiti!
28. Á, to již vypadá děsně hrozně! Ale naši dva nemají asi zcela žádný strach z této hrůzy, nýbrž jeden ještě jednou opraví: „Pytel anebo peklo!”
29. Ó, ó, ó, hle, nyní se scvrkává celé to nesmírné klubko, které je sotva větší nežli kbelíko-vý sud, valí se k ústí pytle a ústím pak také skutečně do pytle!
30. Opravdu, to je nyní skutečně zdáním opravdový žert! Á, á, celá bouře v pytli! To vypadá právě tak, jako by byl člověk před ztělesněnou pohádkou tisíce a jedné noci! Copak se tu stane nyní dále?
31. Bouře odpočívá nyní v tomto opravdovém pytli tak klidně, jakoby nebyla nikdy schopna pohybu! Věru, to je přece jen nanejvýš žertovný obraz! Celá ta nesmírná bouře se všemi svými nejhroznějšími hrůzami v slaměném pytli! Bratře, vězí-li také za tímto zjevem něco moudrého, pak ať se jmenuji, čímkoli mě pojmenuješ!
32. Praví Borem: „Ó, bratře, to má velmi moudrý význam! Cožpak jsi nikdy neslyšel, že opravdoví kajícníci se káli v žíni a popelu, aby dosáhli u Pána odpuštění svých a těžkých hříchů?!
33. Hle, zde byl těmto hrdinům bouře pro jejich nanejvýš nevázanou zlobu oznámen oněmi dvěma posly soud, totiž volba mezi dobrovolně zvoleným pokořením konat pokání – to jest vejít do pytle – anebo v opačném případě, božskou mocí nuceným vejitím do pekla prvého stupně, které je nejhorším pokořením a nejhlubším zahanbením duše!
34. Ono prvé, svobodně volený soud může posloužit duši k životu jestliže jej vytrvale na so-bě provádí a nedá se od něho nikdy falešným pocitem cti odvrátit; druhý soud, nucené vejití do pekla přispívá duši jen k smrti, protože tento soud je nad ní vynesen pro případ, nechce-li se nikdy sama pokořit, nýbrž musí jen být pokořena k zajištění ostatních duší, které by takovou volně ponechanou pýchou jediné duše mohly utrpět velkou škodu. Avšak zda a jak tyto do pekla odsouzené duše dospějí také ještě k životu a jaké další cesty je povedou, to ví jedině Pán a ten, komu to vždy Pán nanejvýš skrytě zjeví.
35. Vidíš nyní, jak moudrý význam dostává nyní tvůj slaměný pytel?! Do pytle jít značí: Za-jmout se ve všech svých choutkách a žádostech a v tomto vlastním zajetí se od nich uvolnit a tak potom jako nový bohulibý tvor z takového pytle vyjít. – Rozumíš nyní tomuto zjevu, který se ti zdá být tak pošetilým.
36. Praví biskup Martin: „Ano, bratře, ano rozumím mu až do základu a zároveň však také vedle toho tomu, že jsem ještě velký osel a vůl! Hle, jak je to jasné a zřejmé – a já jsem se mohl tak vznešenému zjevu smát?! Ó já hloupý dobytek! Ó milý bratře, ty musíš mít větší nežli ne-beskou trpělivost, že mě neposíláš také do takového slaměného pytle!”
37. Praví Borem: „Zanech toho, pravím tobě, jak jsem ti již řekl: Jsi blízek velkého a nád-herného cíle; zpracovávej nyní pilně své srdce a dávej na všecko pozor, tak brzy zpozoruješ velké nastávající osvobození na sobě samém!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola