předchozí kapitola obsah následující kapitola
Žabí kapitola. Zmizení žab v moři a putování rodičů je
hledajících po moři. Výklady Boremovy k tomu zřenému.
1. Biskup Martin: „Ale hle, nyní jde jedna žába až k nohám obou mužů a olizuje je.
2. Jeden z mužů však praví k žábě ukazuje při tom na moře: „Hle, tam je tvůj živel!”
3. Ale žába se vztýčí na zadní nohy a kuňká velmi slyšitelně a srozumitelně slovy, které znějí asi takto: „Ó vy nejmocnější, já vím dobře, že toto hrozné moře jest mým více nežli za-slouženým věčným trestným živlem; ale nicméně se odvažuji vás prosit, byste se mnou ubohou duší nenaložili podle veškeré přísnosti Božího ovšem nejspravedlivějšího soudu! Avšak ne má, nýbrž jen vaše vůle se staň!
4. Praví nyní onen jeden: „My dva nemáme žádné jiné vůle mimo vůli Páně, která je věčně neměnitelná; tuto vůli jsme ti sdělili, a na tobě nyní jest, aby ses jí podrobila! Pohleď tedy tamto na svůj živel!”
5. Ach, ach, žába začíná nyní velmi žalostně kuňkat a kroutí a svijí a strašlivě prosí, aby ji oni dva ponechali ještě na suché zemi, kdyby pro ní již nebylo milosti a slitování!
6. Onen jeden praví: „Dokud nebudeš kráčet po předepsané cestě, nemůže ti být pomože-no!”
7. Nyní však přistoupí žába zcela stísněná k moři a vrhne se do něho; a nyní již není po ní stopy, neboť velký příliv navždy ji jak se zdá, pohltil, Ó, ubohá žábo! – Musím ti bratře říci, že je mně ubohé žáby nyní co nejhlouběji líto! Ale taková byla vůle Páně, a tak je to také dobře! Ale ubohé žáby je mi přece jen líto!
8. Nyní však přistoupí také otec ku břehu a praví: „Nenalezla-li má ubohá dcera u Pána sli-tování, nechci ho ani já a vrhne se z lásky pro svou ubohou dceru také do jejího věčně prokla-tého účelu.”
9. S těmito slovy se vrhne sice také do moře, ale moře mu zahynout nedá, protože to není jeho živel. –Bratře to je pozoruhodné, on chodí nyní ve vodě jako našinec po suché zemi a hle-dá naříkaje svou dceru! Co vše z toho ještě pojde!
10. Aha, aha, hleďme, nyní se zmenšují a zmenšují také ostatní žáby a přistupují k oněm dvěma bílým mužům! Jsou již u jejich nohou a olizují je! Je to skutečně velice pozoruhodné :Jak velkými se před tím tyto žáby dělaly a nyní vypadají tak malé, jako na Zemi žabičky! Poslyš nejmilejší bratře, ty mají asi nesmírně tuhou kůži, že při takovém nesmírném nafouknutí ne-praskly!
11. Saprment, kdyby tak byla jedna ve svém nejvyšším – rozumíš, já myslím, kdyby se byla přespříliš nafoukla a praskla! Ó jemine, ó jemine, to by byla exploze! Já myslím, že by zahnala toto moře na půl věčnosti zpět. Kdyby se na zemi nalezlo něco tak roztažitelného, jako kůže těchto žab, pak by pružná guma docela zmizela!
12. Musíš mně, nejmilejší bratře, již odpustit, dovolím-li si někdy takové poznámky, - víš – mají podle mého zvyku jakýsi humoresní nátěr, ale ta věc to zde skutečně přináší sama a se-bou, neboť o sobě je skutečně v nejvyšším stupni komická! Tak si dovedu nyní představit na triliony vrásek, do nichž je asi kůže těchto žab smrštěna, a to je již zase komické!
13. Já dobře vím, že v očích Páně, jakož i v očích anděla jsou všechny tyto zjevy plny nej-vyšší božské vážnosti, ale přesto mají pro našince v sobě a o sobě často něco velmi komické-ho! Tak se také jistě Pán nesmál, když nasadil oslu jeho dvě dlouhé uši, ale našinec se musí přece jen smát, pohlédne-li na takového filozofa s dlouhýma ušima, - i když ví, že jsou oslu jeho dvě dlouhé uši právě tak potřebné, jako ptáku jeho sotva viditelné uši!
14. Jako je však na Zemi mnoho zdánlivě a tedy kosmických zjevů, - ale ne ovšem pro všechny, nýbrž jen pro bytosti jako jsem já! Snad časem – může-li také zde ještě býti řeč o čase – nebudu na těchto zjevech shledávati také již nic komického zcela stranou!
15. Praví Borem: „Nic nevadí, nic nevadí, milý bratře! Také já nejsem svatoušek a Pán už nejméně ale nicméně tak zvaná směšnost musí být z nebí zcela vyobcovaná, protože je v ní přece také skryta ztajená škodolibost, jako v přehnané zvědavosti.
16. Ale tato tvá poznámka o velké roztaživosti kůže těchto jevových žab není ničím jiným tvému duchu vrozené vtipkování, které nemá v sobě zcela žádné zlomyslnosti! Časem se bu-deš těmto svým vodnatým vtipům sám smát, až si uvědomíš, jak málo mají obsahu! – Nyní však obrať svou pozornost jen opět na tvé kuňky, a dej pozor, co se s nimi dále stane?!”
17. Praví Biskup Martin: „Ano, ano, máš pravdu; já bych se povídáním téměř strávil! Už je vidím! Olizují dosud nohy obou mužů a některé nyní na ně kuňkají, ale nyní této kuňkavé řeči nerozumím! To bude asi řádně kuňkavé?!
18. Nejspíše asi žádají oba posly také o všeobecnou amnestii?! Ale tito poslové asi této kuňkavé řeči nerozumí a ukazují jim na mořskou Vodu. Žabičky však kuňkají nyní ještě hůře a stoupají oněm dvěma na nohy, ale to jim nic nevadí. Oba jim hrozí a žáby poskakují nyní k moři, nyní – huš – do něho.
19. A nyní je po všem! Žáby ani žabičky již nevidět, jen rodičové ještě stojí na břehu, dívají se upřeně do hlubiny, aby ze svých dcer objevily aspoň poslední špičku ocásku štíra. Ale neob-jevují právě tak nic, jako onen prvý, který ještě dosud chodí po vodě a hledá své dcery! Volá některé k sobě a praví, že voda je tu pevná jako kámen.
20. Ale ostatní rodičové nechtějí tvrdost této vody svýma nohama zkoušet, nýbrž vrací se opět k oněm dvěma bílým mužům a táží se jich s prosbou, co se z jejich dcer stalo, zda jsou nyní na věky ztraceny.
21. Oni dva však jim nyní neodpovídají nýbrž odebírají se odtud na moře a kráčí do dáli.
22. Rodičové pohlíží nyní ztrnule jako zoufalí, a někteří z nich se na naléhavou radu onoho jednoho pokouší stoupnouti na vodu, a hle, jde to. Nyní se všichni rozběhnou a chtějí za oběma dvěma utíkat, ale s utíkáním to nejde náležitě kupředu, neboť povrch vody je asi nanejvýš hlad-ký a choulostivý, protože tito staří běžci ustavičně druh přes druha padají. Prvý, který se chtěl vrhnouti do vody, postupuje jakž takž dobře, ale ostatní padají neustále a nepřichází téměř ani s místa. No, ti asi jdou také poprvé a naposled tancovati na tento opravdový led?!
23. Nyní bych však ještě rád věděl, co vlastně se asi stane s těmito dámami anebo nyní žá-bami! V pekle asi přece jen nebudou, protože zde je lze všechny ještě vidět jako opravdové sochy, jaký je však nyní asi jejich mimo-pekelný stav, to bude Pán jistě lépe vědět a vidět nežli já!
24. Ale řekni mi nejmilejší bratře, jaký je však nyní asi jejich mimo-pekelný stav, to bude Pán jistě lépe vědět a vidět nežli já!
25. Ale řekni mi nejmilejší bratře, jaký má toto vše vlastně smysl a význam: Žabí podoba, toto moře nyní, vrhnutí se do oněch žab a že se rodičové nepotopí a že oni dva bílí poslové se nyní vzdálili tak daleko!
26. Hle, já jsem se sice na to spolu díval a lecčemus jsem se z toho naučil, - ale kdybych ti měl vysvětlit vlastní smysl všeho toho, co jsem nyní zřel, pak by se mi dařilo zoufale špatně! Račiž mi proto co nejlaskavěji říci, co to vše znamená?!
27. Praví Borem: „Všechny – zejména ženské bytosti, které se obrátily k duchovnu a modlí se a postí se sice pro nebe, ale přitom berou také ohled velice na světské výhody, objevují se v opuštěnosti své přirozené podstaty jako všelijací obojživelníci, - zvířata, která se takto zdržují ve dvou živlech a mohou v nich žít.
28. Moře představuje tedy jejich přirozenost, která jim za jejich pozemského života ležela více na srdci nežli ono duchovno; proto se tedy také musí do něho vrhnout a vyzkoušet v něm marnivost svých světských snad. Moře tedy představuje také spoustu jejich velké hlouposti, do níž musí nyní až k základu vstoupit, aby ji jako takovou poznaly. Hadí hlavy těchto žab zname-nají rozhodnou vysokomyslnou zlobu a často chytrý výpočet k jejímu provedení; ocasy štírů však znamenají jejich záludnou činnost, následkem které ty kterým chtěli škodit, uchopili ze za-du a zranily. – Rozumíš tomu?”
29. Praví biskup Martin; „Bratře, nyní tomu velmi dobře rozumím; neboť já jsem poznal žel až příliš mnoho podobných licoměrných ultrapapistických machinací a pletich na zemi a jako biskup jsem k tomu musel obě oči pevně zavřít! Rozumíš, bratře?! A proč, - tomu jistě také vel-mi dobře porozumíš?!”
30. Praví Borem: „Ó ano, ó ano, až příliš dobře a téměř příliš jasně! Ale nyní poslyš dále! Rodičové, kteří byli původně hloupí a pro svůj většinou vysoký šlechtický rod nedospěli také nikdy k jinému nežli jen k světlu popsko-aristokratickému a proto také považovali všechna pop-ská ustanovení většinou za čistě nebeská a své dcery prodávali s velkým věnem těmto popům, jsou nyní ještě příliš hloupí, než aby mohli vniknout na kořen své vlastní hlouposti. Proto po ní chodí jako osel po ledě a neustále padají – až na jednoho, který je poněkud moudřejší nežli ti ostatní! –Rozumíš také tomu?!”
31. Praví biskup Martin: „Ó nejmilejší bratře, tomu také nyní non plus ultra (nepředstižitelně) rozumím! Tu bychom tedy měli před sebou nejopravdovější aristokraticky závratný tanec?!
32. Praví Borem: „Ano, ano, ano, tak tomu jest! Ale nyní dej dobrý pozor na další průběh té-to scény; neboť prvý akt je nyní již odehrán a druhý hned začíná! A tu teprve uzříš věci, k nimž se budeš jistě velmi udiveně tvářit!”
33. Praví biskup Martin: „Už se na to těším! Nyní budu těm příběhům také jistě lépe rozu-mět, nežli jsem jim dosud rozuměl? Tak tedy jen tak dále! Jen vzdálenost obou mudrců jsi mně nejmilejší bratře zapomněl dosud vysvětlit, víš na kterou jsem se tě také tázal?!
34. Praví Borem: „Ó nikoli, milý bratře, nikoli; neboť zde se nikdy na nic nezapomíná! Ale význam tohoto zjevu, jakož i ještě velmi mnoho jiného, musíš hledat sám a nalézt sám, aby ses pocvičil a ze sebe samého vycvičil ve věcech čistě nebeských! Zkus to jen a hned se přesvěd-číš, jak dalece již sahá tvá moudrost!”
35. Praví biskup Martin: „Á tak, a ták, to je ovšem něco zcela jiného! Víš ale, jelikož jsi mi již vysvětlil jiné věci, nepůjde to s tímto vysvětlením, jak se zdá, zrovna tak těžko; myslím nyní o tom takto:
36. Oni dva mudrci jsou podobni nebeskému oleji a ti hloupí staří aristokrati jsou podobni zemskému smolnému oleji, který je velmi špinavý a hrozně zapáchá, takže nebeský olej nemů-že vedle něho delší doby vydržet, to je zajisté rukama hmatatelné?! – co myslíš, bratře, soudil jsem správně?”
37. Praví Borem: „Správněji, nežli jsi nyní ještě s to chápat; ale co nyní až do základu ne-chápeš, to pochopíš z dalšího! Proto o této věci dále nepřemýšlej, nýbrž pohlédni znovu do zá-hlaví této dámy; tam se ti brzy podá nejúplnější řešení!”
38. Praví biskup Martin: „Bratře, již jsem v tom, již jsem úplně v tom. Až dosud je sice vše při starém; ale to nic nevadí, však ono to již přijde, - ano, ano, už se tam opět něco objevuje!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola