předchozí kapitola obsah následující kapitola
Podobenství o druzích pšenice a bodláčí. Probuzení lásky Martinovy
k Pánu. Pokračování zajímavé scény s dámami srdce Ježíšova.
1. Praví Borem: „Tak, tak je to správné: staň se jedině nejlepší a nejmoudřejší vůle Páně! Bodláčí je zřejmě horší nežli pšenice, která je již tak dobrá, jakou být musí! Ale projdi veškeré druhy pšenice na Zemi a najdeš v nich málo rozdílu; projdi však též všechny druhy bodláčí a nalezneš na prvém místě skvostný ananas a vedle něho velmi léčivé aloe a vedle něho velmi cukernatý bodlákovitý fík Afriky
2. Jak pošetilé by tudíž bylo odsuzovati rod bodláků, když příroda ukazuje, jakého zušlech-tění jsou schopné. Pšenice zůstává pšenicí; ale bodlák může být povýšen na ananasu!
3. Rovněž tak zůstal takový Petr, takový Jakub, takový Ondřej atd. tím, čím od svého vzniku byli, totiž čistou pšenicí ve stodole Páně. Mezi touto pšenicí však stál také velmi pichlavý divoký bodlák, slul Saul! A hle, Pán ho zušlechtil v nádherný ananas, v přeskvostný plod Země!
4. Hle, co však Pán učinil jednou, to koná dosud! Proto říkáme vždy z nejlepšího základu svého života: Ó, Otče, staň se Tvé nejsvětější vůle!
5. Biskup Martin dojat k slzám praví: „Ano můj milý bratře, věčně jen Jeho nejsvětější Vůle! Ó, kdybych Ho tu teď měl přitiskl bych Ho, k srdci, tak, že bych se tím úplně rozplynul! Ó, Ty můj Pane Ježíši, přijď k nám oběma.
6. Praví Borem: Bratře, teprve nyní jsi přišel na pravou cestu, teprve teď jsi začal přitahovat osvobození. Brzy se dozvíš, co to znamená: „Oko nikdy nevidělo a mysl žádného člověka ne-pocítila, co Pán připravil těm, kteří Ho milují!” Ty jsi však probudil nyní ve svém srdci lásku k Pánu, která jedině má u Něho cenu, dej tedy nyní pozor, co se s tebou brzy stane, jestliže v této lásce setrváš a porosteš! Podívej se však nyní poněkud na tabuli a řekni mi, co tam nyní vidíš?”
7. Biskup Martin nyní se spěšně ohlédne na tabuli a ulekne se, když ji spatří lesknouti se jasněji nežli Slunce a uprostřed velkého lesku čte slova: „Bratře, vytrvej jen ještě krátkou chvíli a Já budu u tebe!” – Když toto vše s velkou žasnoucí radostí spatří, praví:
8. Biskup Martin: „Ó, bratře, nyní pociťuji slast, o níž jsem neměl ještě nikdy ani nejmenší tušení! Co z toho teprve dále bude, bude-li tato věc pokračovat dál, jak to pociťuji nyní ve svém srdci, ježto se stále více v lásce k Pánu Ježíši vzněcuje?!
9. Ano, pravím tobě, já jsem nyní do Pána Ježíše však již tak zamilován, že si samou lás-kou nevím ani rady! Ano, já bych se mohl do Něho – já bych se chtěl do něho – ano já – já bych se ze samé lásky mohl docela do něho zakousnout!
10. Ó nejmilejší, nejmilejší, nejmilejší, Ježíši, nyní teprve náležitě poznávám, jak jsi nesko-nale moudrý a dobrý, a toto poznání se mně nyní stává jasností, kdežto dříve bylo jen jakoby poněkud jasnější sen!
11. Ó bratře, jak se nyní těším na to, až Pán k nám přijde a viditelně nám bude pomáhat, abychom vedli tyto naše nyní ještě velmi ztrnulé anebo aspoň ztrnule vypadající hosty do nále-žitého řádu!”
12. Praví Borem: „Ano, bratře, to se také stane jakmile tyto dámy odloží to nejhrubší hmot-né! Proto se nyní opět vzchop a pozoruj onu scénu dále a řekni mi přesně, co se tu vše odehrá-vá, neboť byla-li tato scéna dosud poučná, zajímavá bude ve svém dalším průběhu ještě stoná-sobně poučnější a zajímavější!”
13. Biskup Martin obrací svůj zrak nyní opět do záhlaví dam srdce Ježíšova a vidí, že vše je ještě tak, jak to byl shledal dříve, nežli byl svůj zrak od toho odvrátil, aby o tom mluvil s Boremem a pozoroval onu zářící tabuli.
14. Ale tu se onen otec obrací opět k jednomu z obou bílých mužů. Biskup Martin velmi po-zorně poslouchá, o čem se dále rokuje a za chvíli praví:
15. Biskup Martin: „Hle, hle, ten otec není zrovna příliš hloupý! Prosí oba posly, aby svou mocí vysvobodil aspoň dceru z této ošklivosti, aby pak mohl po jejich boku přijít ihned do nebe, neboť zde by mu bylo nyní již strašně nudno a měl by dlouhou chvíli. Poznává, že oni dva jed-nali správně a spravedlivě podle vůle Páně, ale přesto ho nyní přepadá nanejvýš smrdutě nud-ný pocit a zcela zoufalá dlouhá chvíle, k níž by se rád v brzku obrátil zády.
16. Ten otec skutečně není nikterak pro svou kapsu, jak se říkává hloupý! Ale oba bílí a moudří muži nejsou, jak se zdá, jeho mínění, neboť dávají na to hlavou zcela záporné znamení a jeden nyní praví:
17. Příteli, trpělivost je prvé pravidlo života, a to jak zde v říši duchovní, tak i na světě (vše má svůj čas a vše svou chvíli). Pokračujte však všichni vždy více ve svých srdcích přivolat lásku a živoucí důvěru v Pána, tak co nejrychleji dospějete k opravdovému vysvobození z tohoto ža-lostného stavu!
18. Ale naše moc nemůže vám v té věci pomoci ani o vlas kupředu ani o vlas zpět; neboť musíte vědět, že zde nemůže přijít do nebe nikdo ani dospělý bohulibými zásluhami, ani zpro-středkovaným anebo nezprostředkovaným slitováním Páně, nýbrž jedině vlastní láskou k Pánu a vycházející z ní milosti Pána Ježíše Krista, který je jediným Pánem a Bohem nebes a veške-rého světa, to vše tady je jeho dílem!
19. Avšak zapamatujte si toto: Není nikde žádného nebe mimi ve vás; toto nebe musíte vy sami otevřít, chcete-li do něho vejít! Neboť život musí být svobodný, má-li to být život, souzený, však životem není, nýbrž jen smrt!
20. Kdybychom vás však osvobodili svou mocí, nebyli byste svobodní, nýbrž souzení a tedy nikoli živí, nýbrž veskrz mrtvými. Řekněte, bylo by vám touto nejsmutnější pomocí poslouže-no!?”
21. Rodičové se zaškrábou nyní velmi silně za ušima a jak se zdá toto poučení zcela od ko-řene nechápou.
předchozí kapitola obsah následující kapitola