předchozí kapitola obsah následující kapitola
Temný příběh jezuitů. Otec ošizený o svou dceru.
Duchovní osvětlení této záležitosti.
1. (Biskup Martin): „Otec jedné z těchto dam srdce Ježíšova vypadající již velmi letitý, při-stoupí před ony dva bíle oděné muže a praví tónem velmi plačtivým: „Ó vy přemocní sluhové Boží. – ale jakpak to přece může být, že také moje dcera je mezi těmito nešťastnými?! Pokud je mi známo, žila má dcera přece tak přísně a svědomitě přesně podle pravidel svého řádu a tedy v nejúplnějším duchu samospasitelné římskokatolické církve, kterýžto duch je přece zajisté zřejmě Duchem Svatým?!
2. Následkem tohoto života a podle mnohých ujištění církve byla by měla dcera přijít rovnou do nebe, jelikož mimo svůj nanejvýš svědomitě přísný život obdržela od papeže samého nejen jeden, nýbrž celý tucet úplných, od samé Marie Loretánské privilegovaných odpustků, čímž ji také byl očistec také úplně odpuštěn! Jak to tedy přijde, že takový život zde nemá před Bohem žádné ceny?!
3. Ano, pravím vám a mohu vám to na své svědomí a svůj život říci, že má dcera byla opravdu nebem zcela nepokrytě povolána za nevěstu Kristovu podle vidění ve snu jednoho na-nejvýš přísně žijícího přezbožného jezuity! Tomuto nanejvýš zbožnému Božímu muži se zdálo podle jeho zcela jednoduchého a prostého doznání toto:
4. Zjevila se mu v největším nebeském lesku Marie a svatý Josef a řekli mu: „Poslyš nás, nejčistší bratře andělů, jdi k N.N.; ten má milou dcerušku, na které má Ježíš velké zalíbení, tak-že ji proto chce mít za Svou nejvznešenější nevěstu! Popros se za svého Boha, za svého Pána a opatři Mu tuto nevěstu, jinak nebudeš mít nikdy podílu na Království nebeském!”
5. Poté se probudil a velice o tom přemýšlel, oznámil tento sen, který měl dokonce třikrát za sebou, konventu a konvent generálovi do Říma. A jak byl konvent překvapen, když od generála obdržel přepodivné vysvětlení, že také jemu se zdálo něco podobného a když nechtěl uvěřit snu, tu se mu Marie dokonce po čtvrté sama zcela smutná objevila a řekla:
6. „Ó bídný červe prachu! Jelikož nevěříš, budeš soužen těžkou nemocí po tak dlouho, do-kud ono milé děvče nebude v klášteře dam srdce Ježíšova jako nevěsta Mého Syna a na pod-poru pravdy budou po tři dny v noci o dvanácté hodině všechny zvony v Římě po celou hodinu samy od sebe zvonit!”
7. Vše toto se co nejpodivuhodněji skutečně stalo a generál nařídil pak tajně hned modlitby ve všech konventech a zejména co nejnaléhavěji prosil pátera, kterému se tak podivně zdálo o mé dceři, aby se ve dne v noci modlil za to, aby má dcera šla do kláštera!
8. Já sám jsem se však pro to nemohl tak snadno rozhodnout, - neboť jsem byl na světě velmi bohatý a z vysoké šlechty; má dcera byla také nadmíru krásná, jemná a dobrá a v¨byla by mohla učinit zajisté tu nejlepší partii! Ale konečně jsem na mnohé prosby zbožného pátera po-volil a jelikož dcera dala také přednost Kristu před ostatními ženichy, zvolila také ona závoj a stala se nevěstou Kristovou. Ach, nešťastná nevěsto!
9. Ó vy dva mocní poslové Páně, ó řekněte, ó řekněte mně ubohému, nešťastnému otci: Čeho se probůh má dcera dopustila, že je nyní také mezi těmito nejvýš nešťastnými, pravými ďábelskými postavami? Měla snad tajné hříchy? Anebo byla to pouhá licoměrnice? Anebo je římská nauka a církev podvodem? Ó řekněte, proč se mé dceři přihodilo toto nevyslovitelné neštěstí?!”
10. Nyní praví jeden z obou řka: „Příteli, cožpak jsi nikdy nečetl evangelium Páně?”
11. Odpověděl Otec: „Jako školák ano, ale později nikdy; neboť jsem šel každou neděli a svátek beztoho do kostela a poslouchal kázání a mši! Ostatně čtení bible bylo nám laikům církví zakázáno a já myslím, že jsem jednal správně, jestliže jsem církev ve všem poslouchal!”
12. Praví opět onen jeden: „Nuže, když ti církev znamenala více nežli čisté slovo Boží pak musíš nyní volat církev k odpovědnosti a na nás, kteří jakožto nejúplnější protestanté římské církve nikdy jsme se ničeho jiného nepřidržovali nežli jedině toho, čemu učil Sám Kristus! V evangeliu Páně není však nic o nějaké samospasitelné římskokatolické církvi, nic o papeži, nic o jezuitech a nic o dámách srdce Ježíšova, nýbrž je tu psáno zcela prostě: „Miluj Boha nade všecko a svého bližního jako sebe samého! V tom je zákon a všichni proroci!”
13. Hle, kdo pracuje jen kvůli mzdě, ten je neužitečným sluhou a není mzdy hoden, neřku-li Pána, který praví: „Kdo svého otce, svou matku, svého bratra, svou sestru apod. více miluje nežli Mne, není mne hoden! Jestliže jste však vše učinili, pak doznejte, že jste byli neužitečnými sluhy!
14. Hle, to jsou slova Boží ! Otaž se sám, zda jsi je znala a zda jste jich kdy ty a tvá do ne-bes pyšná dcera zachovávali!.
15. Praví otec: „Ano, jsou-li to skutečně slova Boží, jakože asi také jsou, zejména slova zá-kona Lásky, která jsem častěji slýchal z kazatelny, pak mi již více a více zřejmé, proč mou dceru něco takového potkalo, ale takovým způsobem je tedy co nejhruběji ošálena a zasluhuje tudíž od Pána ohled a co nejmilostivější slitování!”
16. Praví opět onen jeden: „Příteli, kdyby nebyl Pán lepší nežli Ho znáš ty a tvá dcera, pak bys byl ty i se svou dcerou v pekle, jelikož však Pán je neskonale lepší a moudřejší, proto jste místo v pekle – jen v nejsmutnější opravě svého poznání a v lázni milosti k posvěcení své celé bytosti!
17. Věz tedy, že sen toho jezuity byl čistě vymyšlen pro tvou krásnou a přebohatou dceru a že jsi byl proto dopuštěním Pána co nejhanebněji ošálen, protože jsi jinak svou dceru nechtěl dát nikomu jinému nežli jen princovi, - což bylo od tebe tím hůřeji pochybené, že jsi proti smyslu veškeré nauky Kristovy, podle které jsou si všichni lidé rovní, co nejhanebněji odepřel svou dce-ru chudému, ale jinak počestnému muži a ještě jsi ho dal za jeho drzost potrestat, - Hle, takové jednání je před Bohem hodno největšího prokletí!
18. Avšak pro tvou dceru přece jen nepřišel žádný princ, nýbrž záludný jezuita a přelstil te-be i s tvou dcerou! Můžeš proto žádati určitou odpovědnost od Pána, jenž je největší Láska po-kora a mírnost Sama, nacházíš-li odpovědnost od Pána, jenž je největší Láska pokora a mír-nost Sama, nacházíš-li svou dceru místo v nebi zde v tomto nejvýš neblahém stavu?”
19. Potom, příteli, tvá dcera byla pyšná a krutá k svým podřízeným, jelikož se jako nejbo-hatší stala brzy představenou tohoto nově pečeného řádu, a následkem svého podivného povo-lání se považovala ze světici, ano ještě za více, protože každou noc ji navštívil osobně – do-konce maskovaný Pán Ježíš a ona jakožto nevěsta poskytla mu ovšem vše, čeho od ní po od-halení tak zvaného nebeského závoje žádal, - o čemž ti ovšem nic neřekla, nýbrž jen to, že ten-to její Ježíš od tebe co nejpřísněji požaduje, abys odkázal celé své velké jmění svatému kole-giu, což jsi také ve své slepé víře učinil!
20. Hle, tak se mají věci s tebou a tvou dcerou a takové asi budou s tvou dosud na světě ži-jící ženou! Jak tedy myslíš: Může člověk vedle nauky Boží na základě takového života očekávat nebe – zejména když tvá dcera velmi brzy zvěděla, kdo vlastně její Pán Ježíš byl?! – Rozumíš tomu, milý příteli?”
21. Otec a někteří jiní s ním vyvalují nyní velice oči a on by se nyní nejraději pustil do ne-mírného proklínání Říma, ale oni dva mu to přísně zakazují a ukazují mu, že soud patří jedině Pánu, všem lidem však že přísluší odpouštění, chtějí-li také oni dosáhnout odpuštění. To nyní našeho otce uklidňuje a já nyní vidím, že jedna žába se začíná zmenšovat, to je jistě ona zmí-něná „nevěsta Kristova!” – Bratře, ta věc zdárně pokračuje!
předchozí kapitola obsah následující kapitola