předchozí kapitola obsah následující kapitola
Zatvrzelé chování dam srdce Ježíšova k svým rodičům, žádajícím
o vstup do kláštera. Zásah dvou bíle oděných mužů.
1. (Biskup Martin): „Nyní vidím tyto děsné hadrovité dámy srdce Ježíšova (věčná škoda to-hoto nejvznešenějšího jména všech jmen!) stahovat se do kláštera a to velice kvapně! Co tam asi větří? – Ale tu nyní také objevuji, že mimo zahradu táboří několik starých mužů a žen; vypa-dají velmi zarmouceně a ustaraně! Copak asi chtějí a kdo vlastně jsou?”
2. Praví Borem: „To jsou někteří rodičové těchto dam srdce Ježíšova! Hledají u nich pomoc, protože se po mnohém hledání a prošení dozvěděli, že jejich nejblaženější dcery jsou zde v jednom nebeském klášteře a že se ustavičně modlí za jejich spásu!”
3. Praví biskup Martin: No ti toho chytí! Ouvej, ouvej, mně je jich předem líto, těchto ubo-hých! Dobrých a při tom ovšem od srdce hloupých rodičů!
4. Skutečně, skutečně, jeden starý muž sahá již na kliku vrat a zvoní o vpuštění; ale nikdo nepřichází! Zvoní silněji po druhé a po třetí, ale ani tentokrát stále nikdo nepřichází!
5. Nyní začínají tito staře vypadající lidičky opět prosit a se modlit a bědují, že už je veta po všem! Á, á, nyní začínají tyto Markétky dokonce hlasitými modlitbami uctívat! Ne to už zachází trochu příliš daleko! Ale – přesto se nedává stále ještě žádná z našich Salamandryň vidět!
6. Nyní slyším hlasitě vzlykat, plakat a říkat: „Ó vy naše milé, nejsvětější dcery, shlédněte se svých nebeských trůnů milostivě na nás na své chudé pozemské rodiče a přijměte nás jako ty poslední do svých nejhorších služeb! Ó vyslyšte nás, vy svaté panny a nevěsty Boží!”
7. „Příteli, bratře, to je silné! Ne za tak hloupé jsem ty lidi, to jest římskokatolické lidi přece jen nepovažoval! Neboť byl jsem přece sám biskupem a kladl jsem velkou váhu na mnou zbož-ně vypadající hloupost lidí; avšak něco takového bych ve svém obvodu přece jen nestrpěl! Ne v těchto ubohých lidiček, aneb ducháčků, jak tu již jsou, skutečně z celého srdce lituji!
8. Nyní jsem však jen zvědav, co se z toho vyklube! Ještě se ani jedna ze vzývaných neu-kazuje. Já myslím, že tyto Markétky nyní už dokonce asi něco vědí, jak vypadají a strašně se stydí takto se ukázat svým rodičům; proto je nechávají prosit a modlit, že se tím jejich jazyky až do posledního vlákna opotřebovaly a přece to bude vše marné! – Poslyš, poslyš, jak ti ubožáci křičí a bědují!
9. Oho, oho, oho, co je to už zase za nový zjev? Nyní se začíná u mnohých okem kláštera přímo blýskat a mimo to ještě také hřmět; ale příliš mocně ono hřmění nezní! Zdá se, že je to opravdové domácí klášterní divadelní hřmění; ale blesky jsou dosti podobny pravým bleskům!
10. Poslouchej však nyní, mně to připadá ta, jakoby to hřmění bylo článkováno ve slova! Na mou věru, hřmění mluví nyní zřetelně ?! Poslyš, - poslyš, - praví: „Zpět s vámi, proklatí, od této svatyně Boží, jinak vás pohltí půda přímo do pekel, jelikož jste se opovážili vstoupit na ni svýma nanejvýš hříšnýma nohama! Prchněte na věky od naší svaté tváře!”
11. Á, á, á, - to jsou povedené potvory! Protože samy jsou téměř již zcela ďáblovy a stydí se před svými tisíckrát lepšími rodiči, zaplašují je nyní tak ošklivou maskou a ti ubožáci se za velkého řevu ubírají skutečně nyní s tohoto místa!
12. Poslyš bratře, toto drama má již pekelně velmi úctyhodný začátek! Jsem opravdu velmi zvědav, co se z této věci dále vyklube!
13. Ubozí rodičové dospěli nyní tamto nedaleko zahrady směrem k jihu ke stromu obdaře-nému hojným ovocem a utábořili se pod ním, tvářemi obráceni ke klášteru. Vkládají jistě asi do něho falešnou útěchu a nanejvýš marnou naději, jinak by jim tato ničemná klamná demonstrace musela naprosto postačit, aby nic nedoufali od svých domněle nejblaženějších dcer – leda ně-jakou ještě horší demonstraci!
14. Rád bych pak přece viděl, co nyní budou naše dámy dělat?! – Z oken šlehají ještě do-sud blesky; také hřmění ještě slyším, - ale ovšem jen zcela slabě! Rodičové pod stromem obje-vují nyní jeho ovoce a někteří z nich sahají zcela ostražitě po něm, trhají je, dávají k ústům a zcela chutě kousají do tohoto velmi dobře vypadajícího ovoce, které jim asi velice dobře chutná, protože nyní znovu velmi horlivě sahají po dalším a podávají je také těm, kteří jak se zdá nemají odvahy utrhnout si něco z tohoto stromu.
15. Ale nyní vidím něco vyčnívat z jednoho klášterního okna a vypadá to jako hlásná trou-ba; je právě obrácená k onomu stromu, pod nímž se naší rodičové utábořili, aby se těšili z nebeského pohledu na klášter a občerstvili – anebo snad také něco jiného. Rád bych brzy uviděl, co se vše z této hlásné trouby – nejspíše jako z nějaké skříňky Pandořiny vyvine? (Pan-dora „všeobdařená” obdržela od Dia sud, z něhož se vyronila zla, jen klamná naděje v něm zů-stala. Odtud výraz „Skřínka Pandořina”, z níž pramení veškeré neštěstí).
16. Eeee, saprment, pohleď, pohleď, pohleď! Z této opravdové hlásné trouby vyletuje nyní mnoho nočních sov a letí přímo ke stromu, kde se naši ubozí, ošálení rodičové oddali občer-stvujícímu odpočinku. Noční sovy sviští nyní kolem stromu a naráží na naše rodiče, kteří se proto stávají velmi úzkostliví.
17. Nyní šlehají z hlásné trouby také plameny a mezi nimi také slova, která podobně jako předtím noční sovy, směřují zřejmě k stísněným rodičům! Slova vypadají jako žhoucí hadi a jsou plna nejhroznějších vyhrůžek a plameny se zdají být nositeli těchto hadích slov.
18. Pohleď to je něco zcela nového! Že se slova dají napsat různými značkami, které se nazývají písmeny, to je starou známou věcí; že by však bylo možno vyjádřit slova v těchto oškli-vých podobách, to se mne ještě nepřihodilo!
19. Hle, nyní rodičové povstávají a prchají odtud rychlostí bouře a noční sovy je pronásledu-jí až k pramenu, který jsem právě objevil!
20. Tam však vidím nyní dva bíle oděné muže; jsou to titíž, které tyto srdečné dámy chtěly předtím probodnout dýkami. Tito dva muži kynou nyní prchajícím rodičům, aby šli k nim; když však noční sovy uvidí tyto dva muže, obrátí se co nejrychleji napravo a v největším chvatu letí opět ke klášteru a vrazí jako blesk do hlásné, dosud z okna vyčnívající trouby. Také ona hadí slova i s plameny se dávají rychle na ústup.
21. Oni dva mužové však shromáždí nyní rodiče kolem sebe a jak se zdá obrací se s nimi také ke klášteru! No, no, no, ta příhoda se stále více rozvíjí! Nyní však jsem již nadmíru zvědav, co vše z toho vzejde?!
22. Praví Borem: „Nejmilejší bratře, musíš také chránit své srdce před příliš velkou zvěda-vostí, protože k této touze po vidění přidružuje se vždy potají jistá škodolibost! Buď zde tedy pouze moudrým pozorovatelem ku prospěchu svého ducha; ale zvědavost odlož! Neboť zde musíme být v nejvyšším stupni rozumní, protože se sem plouží něco pekelného. Dávej nyní pozor – ale beze vší zvědavosti; avšak věrně mně vyprávěj, co uzříš!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola