předchozí kapitola obsah následující kapitola
Martinovo další pozorování pekelného stavu dam
srdce Ježíšova. Příslušné výklady Boremovy.
1. Biskup Martin pohlíží nyní opět zcela mlčky na týl dam; po této chvíli však praví: „Milý pří-teli, ano nejmilejší příteli, ano máš pravdu, nyní již velmi jasně poznávám, že řád Páně je zcela jiný, nežli jak jsem si to představoval! Ano, pravdivým, pravdivým, pravdivým jest, co tu velký Věštec a apoštol David a Pavel praví řka: „Nevystižné jsou cesty Páně a nezbadatelné úradky Jeho!”
2. Avšak vedle toho je také téměř rovněž nevýstižné a nezbadatelné, proč já tak dlouho zů-stávám hloupým, zatím co ty ses stal jaksi s málo duchovními prostředky v této krátké době již velmi moudrým andělem Páně! Ale buď jak buď, já nyní v sobě silně cítím, že se Pán Ježíš stal nyní mou jedinou potřebou a tento pocit mě činí nadmíru štastným a veselým. Více však také pro celou věčnost nepotřebuji! Pravím tobě, milý příteli a bratře, mám-li nyní Pána, pak mně na všem ostatním pramálo záleží!
3. Proto tedy myslím, že ježto Pán beztoho činí s těmito našimi nyní ztrnulými společníky a společnicemi to nejlepší a my tu nemůžeme ani nic vzít ani nic přidat, pak se zcela nevyplácí a nestojí za námahu, abychom zde ještě déle pozorovali tyto scény, na nichž spatřuji aspoň já, zpropadeně málo příjemného a ducha povznášejícího! Nyní se tyto dámy vrátily opět k životu a rozpálené pobíhají zahradou, jakoby to byly hotoví běsové anebo ďáblice; ale tento téměř pří-šerný okamžik mi neprospěje, jestliže ho naprosto nemohu pochopit a také ztěží kdy pocho-pím?!
4. Kdyby přišlo na mě, šel bych na celý milion raději ven do krásné zahrady něco dělat, než-li abych zde ještě déle přihlížel k těmto nadmíru nudným scénám!”
5. Praví Borem: „Poslyš, nejmilejší bratře, co je vhod Pánu, to budiž vhod také nám; neboť hle, také nám naznačil právě tuto cestu!
6. Pozoruj tudíž jen trpělivě, co zde třeba pozorovat! O vysvětlení se však vůbec nestarej; to se ti v pravé chvíli dostane a to ve velké jasnosti a nejčistším způsobem!
7. O tom však, co nyní spatřuješ, vyprávěj mi hned, jak to vidíš a já ti k tomu dám, jako do-posud, vždy žádoucí vysvětlení! Učiň tedy ve jménu Páně, jak jsem ti nyní radil!”
8. Biskup Martin praví: „Ano, ano, máš pravdu, Pán vedle toho vede také i nás; tu se musí ovšem co nejpečlivěji dbát všeho, co On chce! A tak tedy budu opět tuto duchovní komedii ná-ležitě pozorně pozorovat! Ale jen mě při tom nech mluvit tak, jak mi jazyk narostl !”
9. Praví Borem: „Mluv jak chceš, - více ti nemohu říci! Ale jen se varuj souzení; neboť to pa-tří jedině Pánu Samému!” –
10. S tím je biskup Martin zcela spokojen pohlédne nyní opět do záhlaví dam srdce Ježíšo-va a praví: „Ó jemine, ó jemine! Bratře, tu ti to vypadá nyní pojednou velmi divoké a zlé! Tyto dámy jsou nyní zcela nahé a jejich tělo je skrz naskrz žhavé a jako tavící se ruda; a čím se stá-vá žhavější, tím zběsileji sem tam probíhají!
11. Tlusté tyto opravdové salamandryně zrovna nejsou; ale mají přitom přece ještě dosti lidský vzhled. Tělo by ještě ušlo – několik z nich má ne zrovna nejhorší ňadra; ale obličeje vy-padají hrozně zpitvořené! Podobné jsem mnohdy viděl na zemi jen mezi opicemi! Aj, aj, aj! Ob-ličeje jsou hrozně divoké a více než zastrašující a ošklivé!
12. Ó Bože, ó Bože, pohleď na tu, která nyní k nám stojí nejblíže! Ó Pane, ten obličej! Nos jí visí téměř až na břicho, uši se podobají uším slona; ústa vypadají spíše jako zadnice staré krá-vy nežli se podobají ústům lidským; krk je pln nádorů; oči vypadají jak dvě nepravidelné díry psí zadnice a vlasy jako červi! Á saprment, ta vypadá proklatě ošklivě! – je to skutečně zvláštní; tělo by bylo u ní zcela v pořádku, ale ta hlava, ta hlava! Věru nic ošklivějšího si nedovedu představi-ti!
13. Tu vidíš – ó je, ó je, ó je, tu se k nám blíží opět jiná; ta teprve vypadá tak, že by se člo-věk nad tím zhrozil! To je hlava zcela opravdového boa constriktora a velmi dlouhé oslí uši zmírňují poněkud její ošklivost! Ty býčí oči, ten neustálý pohyb jazykem! U úst, u uší, a nozdra-mi a nozdrami vystřeluje každým viditelný dechem hojný tmavohnědý čmoud! Á, á, slyšíš nejmi-lejší příteli, to je přece přespříliš – to je ohavné! – Tělo opět jako u těch ostatních, také u ní je zcela v pořádku! Odečte-li se ono žhoucí, mohla by být dokonce nazvána velmi ztepilou; ale ta hlava, ta hlava, ta je opravdu hrozná! Proboha, je to přece jen ošklivost bez míry a účelu!
14. Hola, hola, hola, nyní pobíhají sem a tam jako šílené slepice, když spatří tak zvaného slepičího ďábla! Co se as přece tyto výjevy mají znamenat?”
15. Praví Borem: „Pravím tobě: nikterak mnoho zvláštního! Že vypadají žhoucí, to způsobu-je jejich vášnivá hněvem promíšená horlivost pro věc jejich řádu. Činnost o jeho udržení se jeví pobíháním. Že tělesné tvary těchto dam vypadají docela dobře, to pochází od jejich dosti cudné mysli; že však jejich hlavy vypadají tak podivně, toho je jedině vina jejich velká hloupost. Až se časem lépe poznají, dostanou také lepší hlavy; ale dokud budou zůstávat věrny svému bludu, nebude na polepšení jejich hlav žádné naděje!
16. Nyní víš zatím nutnou přiměřenou příčinu tohoto zjevu; dívej se však nyní dále, - neboť, co jsi nyní viděl, byla jen předehra, vlastní drama teprve přijde!”
17. Praví biskup Martin: „Děkuji nechci! No. No, to pěkně dopadne! Vždyť nyní teprve začí-ná vlastní hlavní děj, pak jsem skutečně zvědav, v čem bude vlastně záležet a jak se projeví!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola