předchozí kapitola obsah následující kapitola
Martinova kritika plná pochybností o podstatě zla. Boremova
poučná řeč o Božím řádu životního vedení. Podobenství o
kvasícím vinném moštu a nezralém ovoci! „Dobro” a „zlo”
jako dva protipóly v Bohu a ve stvoření.
1. Praví biskup Martin: „Ano, ano, máš zajisté pravdu a mluvíš jistě nejúplnější pravdu; ale nicméně mně nolens volens chtě nechtě) musíš doznat, že hříšníci, ano dokonce i ďábel sám, jsou tak dobře Boží tvorové jako my a pochází tedy také z Boha! Kdo však bude nazývat hříšní-ka a ďábla dobrými proto, že vychází a vyšli také z Boha?!
2. Já spíše myslím takto: Bůh mezi Svými nesčetnými tvory vytvořil také svobodné bytosti a oznámil jim Svůj neměnitelný řád a vyznačil cesty, po nichž mají právě podle tohoto jeho ne-změnitelného řádu kráčet. Jelikož to však jsou bytosti svobodné, mohou se také k poznanému Božskému řádu obrátit zády a jednat úplně proti němu. Konají-li to, táži se:
3. Je-li tedy vůči božskému dobru myslitelné něco zlého, pak je to však jen jednání proti po-znanému božskému řádu, které lze nazvat vlastním zlem?! Je-li však i toto dobré, pak bych tedy rád věděl, co je to tedy zlo?! Neboť něco zlého musí přece být, jinak by bylo peklo zcela bezob-sažným a prázdným pojmem, jaký kdy lidský duch vymyslel!
4. Je-li však peklo skutečnou realitou a lze-li jednání příčící se pozitivnímu neměnitelnému Božímu řádu pojmenovat opravdu zlým, pak jsou tato dámy zlé a zralé pro peklo jako na Zemi hrozen v měsíci listopadu!
5. Hřích a hříšníci jakožto učedníci ďáblovi jsou tedy zlí a jejich odplatou je podle výroku Pána Samého peklo jako shromáždiště všeho zla. Ze zjevů těchto dam se ukázalo, že v nich bylo marnivé zlo; proklály se dýkou a nyní hoří! – příteli, má snad peklo ještě jinou tvářnost?
6. Praví Borem: „Ó příteli, ty mluvíš ještě jako nějaký pozemský krátkozraký poutník ze ža-láře svého těla! Jednání nějaké svobodné bytosti, příčící se poznanému božskému řádu je ovšem hřích a tedy zlo; ale dovedeš také určit hranice mezi vlastní svobodou a vedle toho pak souzenou stránku jednoho a téhož člověka?
7. Víš, kde začíná v těle duše a kde začíná v duši duch? Víš zcela přesně, kde u nějakého člověka přestávají činy souzené a kde začínají činy svobodné? Víš, jak ono duchovní a svo-bodné zasahuje do přirozeného a souzeného a jak daleko?
8. Když jsi dal do sudu nový mošt, začal brzy poté kvasit; tuto v sudu mocně hučelo a šu-mělo a když jsi dal nos k otvoru, odrazil tě prudký zápach zcela omámeného zpět. Víš, co to bylo co způsobilo kvašení vína? – Hle, ty to nevíš! Když však byl mošt vykvašen, uklidnil a ztišil se a bylo z něho lahodné víno! Víš, jak se stalo z moštu lahodné víno?!
9. Brzy po odkvětu fíku anebo jiného stromu spatřil jsi už plod. Když jsi jej ochutnal, shledal jsi jej kyselým a trpkým, tedy vůči řádu tvé chuti špatným a zlým; když však plod dozrál, jakým jsi jej shledal potom? Hle, tehdy byl tvému ponebí úplně přiměřeným, tedy jistě již ne špatným a zlým!
10. Zima je pro pocit jistě hříchem; neboť není v řádu teple cítících a teplokrevných lidí a zvířat; ale kdyby takovou nebyla, jak by to pak dopadalo s úrodnou půdou země a s fyzickou silou člověka?!
11. Pravím tobě, v celé nekonečnosti nalézáš vždy dva póly, z nichž jak jeden tak i druhý patří stejně k řádu Božímu, ačkoliv jsou ve všem proti sobě přímo jako den a noc anebo jako ano a ne; řekni, který z nich je tedy zlý?! Nevidíš, že Pán vše řídí a vede a to každou věc její cestou?! Kdy by tedy měla pak být zlá cesta?!
12. Hle, Pán ví, jak daleko rozepne nějaké bytosti okruh její svobody! V tomto okruhu může každá bytost, která má svobodnou vůli, konat k výcviku své svobody co chce; ale nad tento okruh žádná bytost jednat nemůže!
13. V jedné vodní kapce žijí často nesčetní nálevníci a pohybují se v ní volně; mohou však uplatňovat svou životní svobodu nad tuto kapku?!
14. Rovněž tak mohou lidé pohřbít mravní řád na své Zemi válkami a jinými zly; řekni, - za-brání tím střídání dní a nocí anebo mohou déšť a větry zadržet, anebo moře vyčerpat?!
15. Hle, chceš-li mluvit o velkém Božím řádu, pak musíš vidět stále nežli jen nejužší prostor svého okruhu působnosti!
16. Co není v kapce, to je jistě v moři, které ani ta nejjedovatější kapka nemůže nikdy otrá-vit? Co nenalézá vyrovnání v dráze pozemské, to je jistě nalézá v nezměrně velké dráze slu-neční; a komu je i tato dráha ještě příliš malá, pro toho jsou ještě dráhy Centrálních sluncí ne-změrných dálek a hloubek!
17. Jestliže jedno číslo nenalézá stejného přijetí v čísle druhém, plyne již z toho, že by pak již nebylo žádného čísla, v němž by nenalezlo harmonické přijetí?! Anebo není-li v určité tónině sladěn nějaký cizí, jiné tónině vlastní tón a je tedy vysloveným hříchem, myslíš, že by se tedy měl tento tón z hudby zcela vyřadit?!
18. Hle, Bůh ukázal a dal každému člověku na zemi určitý řád slovem „máš” (jsi povinen), ale dal mu také vše ostatní! On nejlépe ví, jak toho či onoho vede k dosažení příštího velkého cíle; proto také přikázal nikoho nesoudit, tak jako kdysi nesměl ani největší anděl nebe Michael soudit satana, když se s ním přel o mrtvolu Mojžíšovu!
19. Musíme tedy přihlížet jen k tomu, co koná Pán a podle toho zařídit svůj úsudek, chce-me-li být moudrými a opravdovými dětmi Božími; veškeren vlastní úsudek musí však z nás zce-la ustoupit! Neboť se můžeme svobodně pohybovat jen ve svém okruhu; ale pohyb v nesčetných věčných okruzích řádu Božího není věcí naší, nýbrž jedině Páně, - proto se také praví, že každý má mést před prahem svým a nikoli sousedovým!
20. Pochop už jednou toto dobře a pevně a pozoruj pak onu scénu dále a já před Pánem Bohem doufám, že se nyní začneš na ty věci dívat a je posuzovat ve zcela jiném světle! Pán dejž ti brzy k tomu správnou vůli a správný názor! Pohleď, nyní spatřuješ již zase zcela jiný vý-jev!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola