předchozí kapitola obsah následující kapitola
Martinovy poznámky a Boremovy moudré pokyny
o cestách věčné lásky. Hořící dámy srdce Ježíšova.
1. Biskup Martin při pohledu na tuto scénu se dá do smíchu a praví: „Bratře, pohleď na ty přehloupé ženy! Ach jak se ve své nejvýš slepé zuřivosti drásají svými dýkami! No, no, to, to nyní pěkně dopadá! Věru to je veleokouzlující blockbergská scéna. (Blockberg – sabat čaroděj-nic) Budou-li si tak počínat dále, mnoho z nich nezbude a my pak budeme moci se svým zakro-čením zůstat pěkně doma! Také dobře; věru, na těchto hadrech nebe příliš mnoho neztratí!
2. Musíš mně už, nejmilejší bratře, odpustit, objevuji-li se zde téměř jako škodolibý; ale zde za to skutečně nemohu! Neboť hle, já mohu snáze snést všechny bytosti nežli hloupé a zároveň však také zlé ženské! Zejména jsou mně nesnesitelné, když se jako tyto zde, zuřivostí a zlobou téměř zcela ničí! Já jim sice nepřeji nic zlého, ale tak trochu pekla nemohlo by těmto zcela opravdovým bestiím ani dost málo škodit! Víš, já to nemíním na věky; ale tak něco á la „římsko-katolický očistec” – by škodit nemohl!”
3. Praví Borem: „Bratře, nehorli příliš a vyhosti veškeré svolávání ohně s nebe ze svého srdce a dívej se pouze, co zde Pán činí, tak se naučíš poznávat sám pravý způsob a z toho seznáš, jak mohou být takové nadmíru zatemnělé bytosti obráceny k světlu! Neboť hleď kdyby myslel Pán také tak jako ty, pak by bylo pro takové ubohé bytosti zoufale málo naděje na věčný život! Ale zde vidíš jasně, jak je Pán lepší nežli všichni i ti nejlepší lidé a andělé!
4. Pravím tobě, prapodivné jsou cesty Páně jejich počet sluje nekonečnost a každá cesta, kterou Pán s nějakým člověkem nastoupí, je novým i pro nejhlubokomyslnějšího cheruba ne-zbadatelným divem a svatým pod každým byť sebezvláštnějším zjevem!
5. Budeš-li o všech těchto zjevech uvažovat s tohoto hlediska neshledáš budoucně nikdy nic pohoršlivého, ani nic směšného! Nakonec se přesvědčíš, jak nekonečně laskavě a moudře dovede Pán vše přivést k jednomu svatému cíli a jak obyčejně pranepatrnými prostředky dosa-huje vždy nejvznešenějších cílů a – kde On pomáhá jedné pomáhá zároveň nesčetným bytos-tem!
6. Ó bratře, ty teprve ponenáhlu budeš poznávat, jak nekonečně vznešené je tu vše, co zde přechází v zjevnost, - ano jak svatý, řekl bych, je život a působení roztoče, kterého jsi na zemi viděl lézt často po polosuchém listu!
7. Proto se jen raduj ze všeho, cokoli zde spatřuješ; neboť vše, vše způsobuje nejsvětější Láska našeho nejsvětějšího Otce! Myslíš, že peklo jak jest i se všemi nepopsatelnými hrůzami je pomstou Páně, založenou na jeho hněvu od věčnosti? Ó nikoli! Pravím tobě, Pán jest i v pekle pouhou Láskou! Neboť věčná Láska nezná ani hněvu, ani pomsty, nýbrž jakou a čím ona jest, tím jsou také nekonečné a věčně všechna její zřízení.
8. Takto tedy, milý bratře, posuzuj od nynějška tyto zjevy a obdržíš brzy jiné roucho, totiž roucho lásky a moudrosti ze srdce našeho svatého Otce! Toto roucho ti pak už nevezme žádná věčnost a teprve v tomto rouchu budeš pak moci všechny věci a zjevy zřít v pravém světle a posuzovat je z pravého základu!
9. Nyní se jen dívej dále, co se tu bude dít! Ale pohlížej od nynějška na všechno jinýma očima a s jinou myslí, tak z toho budeš mít opravdový užitek; neboť hle, toto vše nechává ještě Pán dít se hlavně pro tebe, abys co nejdříve dospěl k opravdovému znovuzrození svého ducha a k nebeskému oděvu své duše! Proto tedy a ještě jednou: Proto tedy dbej co nejpečlivěji všeho toho, co jsem ti nyní řekl, tak sklidíš nespočitatelný prospěch ve velké jasnosti!”
10. Biskup Martin pohlédne nyní opět do záhlaví našich dam srdce Ježíšova a spatří, kterak se ještě poslední dvě rvou a vzájemně si vráží do těla dýky a brzy se jako mrtvé zhroutí k zemi. Po této scéně praví:
11. (Biskup Martin): „Díky Bohu, nyní se vzájemně dorazily! To je skutečně více nežli podiv-né, má-li také to posloužit těmto bytostem k blaženosti, jak jsi předtím pravil?! Nyní jsem však z celého srdce zvědav, co se tu dále stane s těmito amazonkami! Leží tu skutečně jako úplně mrtvé!
12. Aha, nyní přichází jiný zjev! Dámy sice ještě leží mrtvé jako kameny na zemi; ale začí-nají se vypařovat a z každé z nich vychází kouř jako z komínu pekaře. Také tu a tam pozoruji sršet ohnivé jiskry jako z nějaké výhně! Saprment, saprment! Ta věc začíná nyní nabývat velmi povážlivé tvářnosti?! Nejmilejší příteli, když tu z toho nevyznívá tak trochu peklo, pak ať se sta-nu vším, čímkoli mě budeš nazývat!
13. Pohleď, pohleď sem, nyní vyráží již tu a tam plameny! To vypadá dokonce přímo jako Autodafé! Ty ubožačky začínají nyní zcela hořet! Ta věc se stává přímo velmi povážlivou; ale jinak se ještě nic nehýbe, vedle a pod těmito dámami není nic jiného nežli jen silný kouř, jiskry a plameny!
14. Plameny se stávají vždy silnějšími a ony mrtvé dámy vypadají již zcela žhoucí! Nyní je skutečně pro ně dobře, že jsou mrtvé a tedy také jistě zcela necitlivé! – A, á, jak to tu nyní hoří plamenem! Věru, toť zvláštní a pozoruhodný zjev a pohleď; neboť vzdor silnému plameni, po-kud nyní pozoruji, přece se nic nespaluje! Řekni mi, nejmilejší bratře, co tento prazvláštní zjev znamená!?”
15. Praví Borem: „Nic – než samé dobro;neboť co vychází od Pána, je jen dobré! Dívej se jen dále a brzy uvidíš, jak velice mám a mluvím nejúplnější pravdu!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola