předchozí kapitola obsah následující kapitola
Pohled do duševního založení dam srdce Ježíšova.
Dva muži jako vetřelci v klášterní zahradě, Útok
pomstychtivých dam srdce Ježíšova.
1. Borem však praví: „Příteli a bratře, děkujeme nekonečné moudrosti Páně a jeho nepo-chopitelné lásce a slitování, že proti našemu obapolnému očekávání ráčil s touto společností zacházet tak mírně a krátce; neboť takové zkoušky u mnohých, často lépe postavených, trvají velmi mnoho pozemských let, zatím co u této společnosti trvaly podle pozemského počítání jen tři dny Ovšem pocit těchto zkoušených byl zatížen několika desetiletími; ale co je to proti sku-tečnosti, anebo co proti tomuto utváření pocitu za kterého bývá zkoušený mnohdy obtížen trvá-ním tisíciletým ano často dokonce i milionletým?!
2. Krátce a dobře pravím tobě, že Pán byl těmto třiceti jezuitům nadmíru milostivý! Nyní přečkali to nejhorší. Přišli skutečně až na okraj propasti a byli tedy nekonečně blíže peklu, nežli nebi, které je ovšem ještě daleko od nich; ale jsou zachráněni a nyní přichází do stavu rekonva-lescence a tím je již nekonečně mnoho získáno, začež jedině Pánu patří všechna nekonečná sláva na věky. Neboť co již není možno nejvyššímu andělu, to je ještě zcela dobře možné Pánu!
3 Ty bys asi rád v tomto třetím aktu shlédl ještě několik výjevů, proto ještě tak pozorně na-hlížíš do záhlaví, ale já ti pravím, že nyní již nic neuzříš; neboť tato společnost nyní vejde do sebe a pak k svým lepším bratrům a pak vyčká na uvolnění se od tohoto hmotařského okolí, které ihned nastane, zatím co my si ještě prohlídneme dámy srdce Ježíšova.
4. Aby však tyto dámy na to příliš dlouho nečekaly, odebereme se hned k nim a budeme je podobně pozorovat, jako jsme pozorovali oněch třicet jezuitů! – Hle, již jsou zde! Můžeš si zvolit jednu, kterou chceš; všude shledáš zcela totéž!”
5. Biskup Martin: „Dobrá, je-li tomu tak, pak postačí hned ta nejbližší; nuže podíváme se do záhlaví! Skutečně, skutečně, je to tak jako u oněch třiceti! Vidím všechny, jak zde jsou stát po-hromadě a to v zahradě, obehnané silnou zdí, v jejím severním rohu je umístěna klášterní, tem-ně vypadající budova.
6. Jak se zdá, právě horlivě mezi sebou rozmlouvají, nemohu však ještě ničemu rozumět, o čem se vlastně spolu radí; jen pozoruji, že jsou brzy temnější, brzy opět o poznání jasnější, prá-vě tak jako jsem to často viděl na Zemi, Když větry hnaly mraky přes zasněžené vrcholy hor, které pak pod stínem mraků zešedly zcela a když opět mraky učinily cestu slunečním pa-prskům, daly tyto paprsky velmi líbezně se zatřpytit vrcholkům hor! Odkud asi pochází tento zjev u těchto dam srdce Ježíšova!?”
7. Praví Borem: „Milý bratře, tys podal velmi dobrý obraz tohoto zjevu a v tomto svém přiro-zeném obrazu můžeš nalézt zcela dobře vysvětlení tohoto zjevu! Hle, také zde táhnou mraky nepoznání přes horské vrcholy různých poznatků těchto dam, hnány větry jejich světských růz-ných vášní! Ty víš však že, jakmile na světě začnou větry hru s mraky, kterou jsi předtím po-psal, nastává pak špatné počasí! Hle, tak tomu bude i zde duchovně jevově!
8. Nepozoruješ, že tato zatemňování se stále trvale opakují?! Hle, to už zcela spolehlivě ukazuje na to, že tu hned nastane zcela zvláštní tanec jestliže zatemnění vůbec nepřestane, pak hned nepřestane, pak následuje předaktí špatného počasí. Dej jen na vše bedlivý pozor; zde uvidíš ještě zajímavější věci nežli u oněch třiceti jezuitů!”
9. Praví biskup Martin: „Ano, ano, správně, správně, máš pravdu! Už u některých pozoruji, že se nechtějí vůbec rozjasnit, tedy – jak jsi pravil – zůstávají temné a také se skutečně stávají stále temnějšími; ani u ostatních se nechce již milé světlo ve své síle ukázat, nýbrž přechází, jak pozoruji, ponenáhlu do šeda!
10. Opravdu, zcela zvláštní to směsice temna a šedě! Ony již velmi temné jsou nyní zdola nahoru zbarveny jako mdle do červena rozžhavené železo; to pochází asi buď od zlosti v nich probuzené anebo dokonce snad od pekla! Poslyš, můj nejmilejší příteli a bratře, to jsou zoufale podezřelé návěsti k příštím zlým zjevům!
11. Nyní objevuji, že dveřmi kláštera se ubírají dvě mužské bytosti do zahrady, uprostřed níž jsou naše dámy srdce Ježíšova nyní už zoufale silně ztemnělé, avšak ještě asi nepozorují, že tito dva mužští vetřelci jsou jim již nyní zcela na blízku.
12. Aha, aha, aha; teď ano teď! Teď asi brzy začne ta podívaná, neboť naše dámy nyní už zvětřily, že je někdo v jejich blízkosti; neboť vidím, že se, se žhoucími dýkami v rukou chystají, aby ne zrovna příliš laskavým způsobem přijaly ony dva příchozí.
13. Nyní se představená vzchopí a znamením ruky přikazuje všeobecné mlčení. Co asi z toho vzejde? Bude snad mát nějakou zcela chvalitebnou řeč? – Ano. Něco takového se stane; neboť hle, už si k tomu velkolepě odkašlává! Věru, jsem velice zvědav, co tato převorka prosloví k ostatním podřízeným dámám! Skutečně, tedy nyní jen pozor, mluví:
14. (Převorka): „Poslyšte mě vy všechny, mé ctihodné a vysoce vážené dámy! Našemu nejvyššímu, nejctihodnějšímu a nejsvětějšímu řádu hrozí velké nebezpečí! Dva drzí mužové, které bych raději pojmenovala „kluky”, vplížili se naším svatým klášterem do této naší Boží za-hrady, nejspíše proto, aby s námi tropili necudnosti anebo aby zde aspoň vyslídili naši svatou državu, jak by nám mohlo být násilím urváno, kdybychom ji neodevzdali dobrovolně?! Ale těmto holomkům přijde tato všetečnost draze!
15. Poslyšte, jak vás tu jen zběžně přehlížím, je nás počtem as devadesát! Kdyby se k nám tito dva drzí holomci přiblížili, anebo kdyby se na naše zvolání: „Ven s vámi, vy nanejvýš bez-božní, bezectní kluci!” ihned co nejrychleji nevzdálili, pak je oba my všechny hned napadneme a každá z nás jim vrazí žhavou dýku do prsou až po rukojeť! Budou-li takto usmrceni, pak je te-prve necháme naším podomkem zvlášť zde v této zahradě na kusy rozsekat a pak ty proklatce na hranici spálit, aby tato boží svatyně byla opět očištěna!”
16. Praví biskup Martin: „Ale, ale; jaké láskyplné krvavé myšlenky mají tyto milé dámičky srdce Ježíšova! Ach, to je přeroztomilé! Ó ty nanejvýš bezbožné kanálie! Ne, toho bych se byl od těchto opravdových běsů pekla nenadál! No, když už má předehra tak chvalitebný začátek, jakpak to teprve bude vypadat s následujícími zkušebními akty?! Pohleď, jen sem, - ti dva muži vypadají tak velice láskyplně, že bych mohl o nich říci: „Ejhle dva lidé, v jejichž duších nelze objevit falše!”A tyto zlé kanálie je již odsuzují, aniž je náležitě viděly a ještě méně s nimi mluvi-ly!”
17. Praví Borem: „Buď jen klidný, - ty víš, jak se věci mají! Nech je zde zcela klidně jednat! Až bude na čase do toho zde zasáhnout, pak už nám onou tabulí bude připomenuto; do té doby však nebudeme ničím jiným než pouze klidnými pozorovateli toho, co se zde odehrává! Pozoru-je tedy zase jen dál!”
18. Biskup Martin pozoruje nyní velmi pozorně opět tuto scénu a po chvíli praví: „Bratře, ti dva muži jdou nyní opět ke dveřím kláštera a tváří se, jakoby si chtěli opět otevřít a z této po-svátné zahrady odejít
19. Ale dámy to zpozorují a křičí nyní zcela proti svému dřívějšímu předsevzetí: „Stůjte, ani krok dále, vy bezbožní holomci!”
20. Oni dva muži, jak se zdá, však toho nedbají a blíží se vždy víc a více ke dveřím výcho-du. Ale dámy nyní pozorují, kterak tito dva muži si nechtějí všímat jejich volání a nejspíše proto se nyní úplně rozzlobí a s hrozným křikem se vrhnou za oněmi dvěma muži a zastoupí jim cestu ke dveřím.
21. Jedna část však obklopí ony dva muže s tasenými dýkami a táže se jich s nejvýš hrozi-vou tváří jako jedněmi ústy: „Co zde hledáte, vy nanejvýš proklatí holomci?! Doznejte své nej-výš nekalé úmysly, doznejte nám svůj proradný plán, abychom vás pak mohly bez milosti a sli-tování tím hůře trýznit! Neboť vy jste svým nanejvýš drzým a nestydatým vstupem do této Boží zahrady znesvětili boží svatyni a tak jste pošlapali Ducha Božího nohama! Takový nanejvýš zločinný, největší smrtelný hřích však usmíří jen smrt a jen vaše věčné prokletí může zjednat zadostiučinění božské spravedlnosti! Mluvte tedy vy, již předem nejproklatější!”
22. Nyní mluví oni dva muži a praví: „Vyslechněte nás trpělivě! Jsme vysláni Bohem, aby-chom vás osvobodili z vaší velké pošetilosti; ale jelikož na vás nespatřujeme nic jiného nežli žár hněvu a pomsty, nejste pro tuto velkou milost dávno ještě zralé a od nynějška bude vám ještě třeba velmi dlouho čekat, nežli se stanete hodnými této milosti! Cožpak jste neslyšely, že kdo soudí a proklíná, bude sám souzen a proklet?! My však vám nechceme splácet zlo zlem; proto se vzpamatujte a nechte nás odejít v pokoji, jinak se vám zle povede!”
23. Dámy se vrhnou nyní celé rozvzteklené se svými dýkami na ony dva; ale tito zmizí a dámy ve své slepé zuřivosti bodají se pak navzájem!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola