předchozí kapitola obsah následující kapitola
Druhý výjev zkoušky jezuitů a jeho výklad Boremem.
1. Biskup Martin se dívá znovu zase tam a zpozoruje, že se našim jezuitům blíží karavana poutníků, která sebou veze velmi mnoho pokladů a bohatství.
2. Páteří to zpozorují a když se k nim přiblíží, zadrží ji a táží se, kam táhne a co sebou ve-ze.
3. Karavana praví: „Přicházíme ze světa, vyloupili jsme tam několik klášterů a zejména nej-bohatší kláštery jezuitů, protože to jsou ti největší lupiči a bandité na světě.
4. Neboť falešnými řečmi, pobožnůstkářstvím a všelikým zlý předstíráním o pekle a prokletí, lákat na lidech, ubírat jim a často dokonce všelijakým násilím vyrvávat jim jejich často svízelně vydobytý majetek je horší nežli veřejně loupit a krást; neboť proti lupičům a zlodějům má každý právo nutné obrany a hájení, ale proti takovému jezuitskému a mnišskému zlodějství a loupeži mohou se jen málokteří ubránit!
5. A tak je jejich majetek nanejvýš neoprávněný a je tedy spravedlivé a slušné, že jsme ony dříve zmíněné kláštery vyplenili a nyní neseme tento lup před Boží trůn a budeme tak dlouho volat o pomstu, dokud Bůh a Pán nás nevyslyší a tuto nejvýš zlomyslnou a nanejvýš podvodnou havěť z kořene nevyhubí!”
6. Když to jezuitští otcové uslyší vzplanou přímo vztekem a zuřivostí.
7. Biskup Martin, který to vše též vyslechl praví Boremovi: „Bratře, nyní to pro tyto naše je-zuity – aspoň pro oněch třicet, kteří byli již přítomni prvému manévru, - dopadne špatně! Vidím sice také všechny ostatní z tohoto sváru, - ti se však nezdržují u těchto třiceti, nýbrž tvoří si zvláštní skupinu, která vypadá mnohem světleji nežli skupina oněch třiceti.”
8. Praví Borem: „Ti ostatní jsou již tolik jako zachráněni; ale s těmito třiceti je to ještě velice nejisté! Dávej však nyní pozor, co se tu stane!”
9. Biskup Martin dává nyní bedlivě pozor a po chvíli praví: „Ale, ale, ale! Bratře prosím tě pro Boha, tu musíme přece zakročit! Ach to jsou opravdoví ďáb – Bůhsnámi! Ne, něco takového bych byl u tohoto řádu nikdy netušil!
10. Poslyš mě, jestliže jsi snad přeslechl onen nejstrašnější výrok jezuitů: Když byla kara-vana se svou odpovědí a výkladem hotova, tu se otcové zcela dopálili a jakoby z jedné tlamy křičeli:
11. „Ó přezlořečení vrahové Boží, kteří jste tak svatokrádežně vztáhli ruku na Boží svatyni! Vy jste přímo sami sebou padli do rukou spravedlivé pomstě! Jezuité, které jste tak hanebně oloupili a proti nimž jste chtěli volat Boží pomstu jsme my! Bůh nás sem postavil jistě proto, abychom vás pro váš nevýslovně velký zločin ihned na tomto místě odevzdali nejhlubšímu a nejstrašnějšímu peklu! Dolů s vámi, vy nejhorší ďáblové, k těm nejhorším ďáblům!
12. Vystup vzhůru, Lucifere, vzhůru Satane, Leviathane a přijměte tyto nejbohaprázdnější, nejhorší, nejkacířštější, tedy také nejmučivější, nejďábelštější, padouchy do nejmučivějšího a nejstrastiplnějšího objetí a vrhněte je tam, kde je peklo nejžhavější!”
13. Bratře, to tu přece ještě jistě nebylo! Ti chlapi to dobře myslí s ubohou karavanou! Já myslím bratře, že tyto mysli se jistě věčně nikdy nepolepší?!
14. Á, á, á pohleď nyní, tu přichází skutečně tři nejošklivější postavy z hlubiny! Oheň jim srší z jejich přestrašných tlam, které rozevírají tak široce, že by mohly celé domy pohltit!
15. Při pohledu na ně se karavana ocitne v největší bázni a úzkosti, položí své rance před jezuity a prosí snažně za odpuštění a o slitování.
16. Ale jezuité je co nejnemilosrdněji odstrčí a křičí ještě jen tím více, hněvem a zlobou sr-šíce: „Dolů s vámi, - zde již není slitování a věčně žádného odpuštění! Nejstrašnější trýzeň ve věčně marné nejpalčivější kajícnosti budiž vaším osudem a odměnou za vaše dílo! Uchopte je, vy tři největší a nejhorší ďáblové a splaťte jim na věky, co oni nám časně učinili!”
17. Karavana prosí ještě více, ale marně. Oni tři ďáblové se blíží ke karavaně. Ta křičí nyní ještě strašněji o slitování; ale hle je to marné! S velkou slastí pozorují tito jezuité ony tak ustra-šené. Ach jsou to opravdu proklatí chlapi, ano jsou to ďáblové ďáblů!
18. Oni tři skuteční ďáblové dávají si ještě na čas a pohlíží zcela povážlivě na přehrozné řádění jezuitů; ale tito darebáci chtějí mít ony ubožáky ihned beze vší milosti v pekle!
19. Hle, hle, nyní mluví skutečně oni tři ďáblové a poznamenávají, že rozsudek jezuitů je příliš přísný a vůči těmto jen malým hříšníkům dokonce nespravedlivý!
20. Ale jezuité hlasitě volají: „Náš rozsudek, je Boží rozsudek – tudíž spravedlivý! Proton pryč s nimi, dolů k trýznění!”
21. Ďáblové však naproti tomu křičí: „Žádáte příliš mnoho! Tak Bůh ještě nikdy nesoudil. Nuže učiníme jak chcete, ale poslyšte: na váš účet, jestliže vaše žádost nepochází od Boha!”
22. Ó bratře, poslyš pohleď, v nešťastné karavaně povstane hrozný křik a ona nyní zmizí i s oněmi ďábly. Jezuité s veselými tvářemi jásají! – Bratře, co tomu říkáš? Jsou to ďáblové nebo ne?!”
23. Praví Borem: „Nedělej si z toho všeho nic; neboť hle, to vše je – jak již bylo dříve po-znamenáno – pouhým zjevem, který se nám všemohoucím zprostředkováním Páně názorně ukazuje, bude-li totiž tohoto zjevu třeba k vystoupení z myslí těchto dosud nesmyslných otců!
24. Neboť odložení zla spočívá nezřídka v tom, že zlo bývá ve své pravé podobě z myslí ja-koby zdánlivě skutečně vystrčeno; ale to vše je nicméně spíše takřka slepý lomoz nežli nějaká skutečnost.
25. Proto z toho, co jsi zde viděl, nemusíš si právě mnoho dělat; neboť vše, co zde vidíš se odehrávat, pochází jedině z nejhlubší lásky a z nejvyšší moudrosti Páně a podobá se velice objevování rozmanitých nemocí lidí na zemi.
26. Nemoci jsou sice zlem těla, ale zato velkým dobrodiním duše, - a nezřídka i těla samé-ho, protože jimi se nějaká špatná látka násilně odstraňuje z těla.
27. Také tyto zjevy nejsou tedy ničím jiným nežli sebou sem přinesené nemoci duše, které musí být vesměs vyháněny a to léky duchovními – podobně jako nemoci tělesné, specifiky tě-lesnými. – jinak by se duše nikdy neuzdravila a duch by v ní nepovstal.
28. Či neleží u člověka na světě duše po tak dlouho churavé, nemajíce chuti k jakékoli čin-nosti, dokud tělo leží nemocné?! Je-li však tělo zdrávo, je také duše opět plna radosti a veselos-ti!
29. Hle bratře, tak je tomu i zde! Tito všichni mají nadmíru nemocné duše; tato nemoc se nyní uvolní a bude vypuzena silou slova Božího, které je tu jediným nejmocnějším lékem. Jestli-že toto slovo co nejjistěji již skončilo své operace, pak teprve přijdeme na řadu my s a občer-stvíme a posílíme ony rekonvalescenty láskou Páně!
30. Nyní, milý bratře, porozumíš těmto zjevům zajisté lépe a nebudeš se příště již tak velice hrozit, spatříš-li ještě něco horšího, nežli jsi dosud viděl! Neboť při každé nemoci je poslední látka, která se odstraňuje léky, ta nejhorší, protože je vlastním hlavním základem nemoci; tak se také zde hlavní zla teprve naposled z duše odvádí.
31. Proto se tedy již nemusíš tak velice soužit, spatříš-li tato zla při jejich vystupování. Po-hleď tam opět nyní; započne hned třetí akt, který bude jistě pro těchto třicet jezuitů nejspíše také poslední!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola