předchozí kapitola obsah následující kapitola
Nový zázrak pro biskupa Martina: zkušební
výjev minoritů a jezuitů.
1. Biskup Martin: „Ale nyní jsem sám zvědav, jak a kde započnou zkoušky této takřka tisíc lidí čítající společnosti! Zde v domě to nepůjde a mimo něj postaví každého na jiné místo? Jsme jen dva. – skutečně nevím, jak se ta věc provede! Vyhledat jednu ztracenou ovci za sta, je-li jich devětadevadesát spravedlivých, nebylo by podle mého mínění právě příliš neproveditelným úkolem; ale zde jde o tisíc takřka zcela ztracených ovcí, takže bude třeba jít nejen za jednou, ale za tisíci zbloudilými! Poslyš příteli, tohle je nejvýš zvláštní, mně dosud naprosto nepochopi-telná úloha!”
2. Praví Borem: „Příteli a bratře, zanech toho dotazování; neboť hle, u Boha jsou velmi mnohé věci možné, které se ti ještě nyní zdají úplně nemožnými! Všichni zůstanou zde v tomto domě a viditelně nepřekročí ani prahu a přece budou o sobě přesazeni do nejrůznějších krajin, které budou odpovídat navlas jejich nitru. A vstoupíme-li do jejich oblastí, budeme jimi zcela viděni a oni budou moci s námi zcela dobře mluvit. Budeme-li však mimo jejich oblast, nebudou nás vidět, - my však je budeme mít nicméně před sebou jako nyní a jejich záhlaví budeme moci co nejpřesněji poznávat co konají a jak dbají cest Páně a jak po nich kráčí.
3. Hle, oni všichni jsou nyní svým nitrem již dávno tam, kde být musí a my je vidíme všech-ny stát nepohnutě na jejich místech a tvářit se tak, jakoby navzájem rozmlouvali! Ale oni spolu nerozmlouvají; neboť nyní se právě navzájem nevidí, jako nevidí nás!
4. Hle nyní jsou uspořádáni do řady, takže je snadno přehlédneme! Ale oni pozorují z toho právě tak málo jako někdo tvrdě spící, je-li přenášen se svou postelí do jiného pokoje. Nyní jsou již seřazeni v řadách tak, že můžeme pozorovat záhlaví každého z nich. Pojď sem k tomuto minoritovi a podívej se, co dělá!”
5. Biskup Martin si stoupne nyní za minoritu a pozoruje jeho týl jako při tak zvaném diora-matu zvětšovacím sklem. Spatřuje velmi nádhernou krajinu a v ní minoritu samého, obklopené-ho skupinou Ev, jimiž se však nedá rušit, nýbrž je jen poučuje a své oko upírá nepohnutě k jasné hvězdě, která vychází na věčném východě!
6. Praví Borem: „Hle, ten je již zachráněn! A pohleď dále, je s ním ještě zástup! Ale nyní pohleďme, jak to vypadá s oněmi jezuity!”
7. Oba postoupí nyní za řadu jezuitů a prohlíží jejich záhlaví. Co však spatřují zde? As třicet těchto mnichů se pere o celý zástup zcela nahých holek a nemohou se dosyta tělesně nabažit. Silnější přitahují k sobě ty nejbujnější a méně bujné přenechávají těm slabším. Toto ty slabší velice zlobí a proto se také snaží od těchto svých silnějších kolegů vzdalovat, aby proti nim se-brali zástup mstitelů, pak je napadli a co nejkrutěji je potrestali. Také zástup slabších a méně ztepilých děvčat se srocuje proti oněm ztepilejším a ostřím svých nehtů chtějí je na jejich ztepi-losti co nejenergičtěji poznamenat.
8. Biskup Martin pozoruje zcela mlčky tento výjev, dílem s obdivem a dílem se skrytou zlos-tí, nevěda, co by na to řekl.
9. Borem postřehnuv to, praví biskupu Martinovi: „Bratře, jak ti tento pohled připadá, co to-mu říkáš?”
10. Praví biskup Martin: „Ó můj nejmilejší příteli a bratře! Ne, to bych si byl o těchto pokry-teckých darebácích přece jen nepomyslel! Ti darebáci to provádí hůře nežli všichni psi a opice na Zemi! Při svém ubohém životě nesměl bych věru mít tvou moc a moudrost a mimo tento můj pocit! Já bych mezi ně pustil okamžitě aspoň milion blesků! Jak budou ti chlapi po takovém ma-névru vypadat, na to by jistě nebylo dostatečně bídného obrazu, kterým by mohli být zcela vý-stižně podáni!
11. Ó vy nanejvýš prohnaní lumpové! Ne, ale prosím tě bratře, pohleď tam! Právě nyní vi-dím onoho lumpa, který byl v Číně pro velezradu upálen mezi dvěma kamennými deskami, jak právě co nejstrašněji týrá onu krásnou Číňanku! Hle, hle, jak drásá tu ubohou jako sup. Ach něco takového mě pobuřuje v nejvyšším stupni! To přece ubohá nemusíme trpět!”
12. Praví Borem: „Příteli, to je teprve začátek; nechme to jen jít, jak to nyní jde! Kolo se však brzy obrátí! Hle, hle, ona Číňanka nyní uniká a brzy dorazí k mocnějšímu pluku, který se jí ujme a na tomto nejvýš zločinném jezuitovi se strašně pomstí! Pohleď, tamto z oné skalní jes-kyně, před níž nyní stojí a křičí, vystupuje již dav nejošklivějších netvorů!! Viz jejich nesmírný počet! Rozdělují se všemi směry a obkličují zástup jezuitů. Ti ještě nezpozorují, co na ně čeká. Ale nyní dej pozor, netvorové uzavřeli kruh. Číňanka s kůží ještě zcela rozedranou a s žezlem panovnickým v ruce, blíží se k houfu jezuitů, který se stále ještě obírá nahými holkami. Dávej pozor a řekni mi co nyní hned uvidíš!”
13. Biskup Martin se tam chvíli nyní dívá, uskočí zpět a praví zcela uchvácen: Á, á, á, to je strašné, ano to je strašné, strašné, strašné! Hle Číňanka předstoupila jako běs rozpálená před našeho jezuitu a pokud se dalo z jejího pekelného vzezření usoudit, pravila: „Znáš mě bídníče?” Jezuita se tvářil zlostně a vzdorovitě a pravil: „Ano, nejbídnější! Věčně nikdy ti nezapomenu klnout!” Poté přikazuje svým kolegům, aby tuto nejbídnější ještě jednou uchopili a na kusy ji roztrhali. Ale v témž okamžiku vzkřikne ona: „Zpět, vy nejproklatější svůdcové všeho světa! Va-še míra je naplněna! Nyní přijde má pomsta na vás!”V tomto okamžiku se vrhne celý zástup velkých nejošklivějších netvorů na naše jezuity a na kousky je roztrhají. Číňanka nyní uchopí hlavu našeho jezuity, který ji před tím drásal a vrhne jí do propasti, z níž vyšlehnou jasné pla-meny a pak vrhne i ostatní zbytky těla do téže propasti. A není-li ani to již peklo, pak věru ne-vím, pod jakým ještě hrůzostrašnějším obrazem bych si je měl představovat! Poslyš nemáme snad ani tu ještě zakročit?!”
14. Praví Borem: „Ó ne, tu jedná Pán Sám; zde bychom byli příliš malomocni! Pohleď však dokud zde stojí před námi ještě v řadách, dotud je ještě nelze považovat za ztracené; ale kdyby někteří z této řady zmizeli, - slyš, s těmi bychom už neměli mnoho co činit! Ale já ti pravím tolik příliš daleko od pekla již zrovna nejsou; neboť vše, co jsi nyní zřel se odehrává jen v myslích těchto páterů a ne ve skutečnosti. Ale když se mysl tak utváří a vytváří, pak ovšem nejsmutnější skutečnost není již daleko.
15. Hle, co jsi nyní viděl, odehrává se v srdci těchto páterů! Pán však způsobuje, že to zcela in salvis (najisto) vše obrazně a dramaticky před sebou vidíme. Nyní jsme viděli, jaké mysli a vůle jsou tyto bytosti a také uvidíme, zda jsouce pamětliví dané jim nauky, snad přece nezmění tento zlý způsob mysli a vůle a následkem této demonstrace kterou jim do mysli vlil Pán Sám jako odvetnou pomstu.
16. Ono roztrhání netvory představuje sice silné pokoření, kterým budou jistě přivedeni tro-chu k rozumu. Brzy je však uvidíme vystupovat jako celé bytosti a tu se pak ihned ukáže, jaký účinek měla na ně tato demonstrace.
17. Nuže, jen pohleď nyní opět dovnitř a uvidíš vystupovat celý zástup jezuitů z téže díry, do které ona Číňanka vhodila onoho jednoho rozkouskovaného jezuitu!”
18. Biskup Martin obrátí nyní zase pozornost na tento výjev a praví: „Skutečně se ti darebá-ci vrací zcela v dobrém stavu zpět; nyní jsem nicméně velice zvědav, co začnou! Aha, aha, aha, hle nyní si začínají lépe počínat! No snad to přece půjde! Dokonce pozoruji, že někteří z této skupiny se tváří jako by se začali dokonce modlit; neboť se tváří docela zbožně. Byl bych sku-tečně z celého srdce rád, kdyby se všichni polepšili!”
19. Praví Borem. „Co se zdá být u lidí nemožným, to je u Boha zcela možné! Prvá zkouška tedy dopadla zcela žalostně; ale nyní přichází jiná! Uvidíme, jak v ní obstojí! Pravím tobě, bude mnohem horší nežli byla ta prvá!” Dívej se zase nyní zase tam, hned započne druhý děj!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola