předchozí kapitola obsah následující kapitola
Boremova poučná slova o cestě k blaženosti.
1. Když nyní vstoupí oba do domu, jde jim vstříc jeden u minoritů, který již dříve velmi ro-zumně mluvil a táže se Martina řka: „Ó milý příteli a bratře, co bylo venku, že jsi musel tak kvapně odejít? Hle, my všichni jsme tím byli velmi polekáni a ve velkých starostech o tebe, ne-boť jsme se domnívali, že jsi kvůli nám volán k odpovědnosti,a že tě snad proto potkalo něco zlého! Ó řekni nám, jak se ti dařilo!?”
2. Martin se usměje a praví: „Ó milí přátelé a bratři, buďte o mně zcela bez starosti! Hleďte, tohoto milého přítele a bratra poslal mi Pán kvůli vám a kvůli mně, aby mi pomohl přivést vás všechny na pravou cestu – a jedině proto jsem byl volán ven.
3. Ale vy všichni musíte nyní tohoto přítele Páně co nejochotněji vyslechnout a vždy se řídit jeho slovy, tak bude váš a snad také můj osud brzo zakrátko lepší a svobodnější; neboť hleďte, ani já dávno ještě nejsem úplně blaženým duchem, nýbrž jsem jen na cestě k tomu, abych se milostí Páně stal účastným dokonalé blaženosti.
4. Přičiníte-li se nyní vy všichni, abyste se co možno nejdříve stali účastnými této milosti, může se velmi snadno stát, že potom všichni vespolek půjdeme ve stejnou dobu po cestě do Říše Božího Světla!”
5. Praví opět minorita: „Ano, bratře, my všichni tobě a tomuto tvému příteli slibujeme, že se budeme ve všem chovat přesně podle předpisu, který nám dáte, abychom se mohli stát hodni aspoň té nejnepatrnější milosti Páně!”
6. Praví Borem: „Ano, milí bratři a sestry, zachovávejte tento svůj slib z hloubi svého srdce! Milujte Ježíše Krista, Onoho Ukřižovaného, nade všecko, protože On je všech nás jediným lás-ky nejplnějším a nejsvětějším Otcem; hledejte jedině jen Jeho a Jeho lásku a neulpívejte pak svými srdci na ničem jiném nežli jen na Něm, tak budete mnohem spíše, nežli myslíte, v jeho věčném příbytku lásky! Ale všechny své smyslné světské přívěsky musíte ze svých srdcí vyhos-tit, jinak by nebylo možno do věčného příbytku svatého Otce vás přivést! Zapamatujte si nyní dobře, co vám řeknu!
7. Hle, vy všichni jste sice měli na světě dva různé, ale všeobecně také v základu zcela fa-lešné pojmy o Bohu a nebi, jako vůbec o životě duše a jejím stavu po smrti těla. Až dosud jste se mohli přesvědčit, že se zde vaše pozemská víra ukázala být vyloženě pochybnou; nenalezli jste očistec, ba dokonce ani peklo, ani nebe, ani okřídlených andělů. Jako jste však toto vše nenalezli, čemu jste jako římští katolíci věřili.
8. Také všechny ty modlitby obcí a kněží za přispění, v které jste tak velice věřili, nemají zde ani té nejmenší ceny; neboť nikdo zde nepřijde k Pánu zprostředkovaným slitováním, jeli-kož Pán Sám je beztoho největší slitování a bylo by největší, nejvýš hříšnou pošetilostí chtít pohnout nejmilosrdnějšího, lásky nejschopnějšího, nejplnějšího, nejdobrotivějšího Otce k milosrdenství.
9. Proto musí tu každý sám co nejvážněji přiložit ruku k svému vlastnímu dílu, jinak by bylo nemožno dospět k Bohu, Pánu veškeré věčně nekonečné nádhery! Hleďte, já jsem nyní sám velkým andělem Páně! Pán mě nyní nevolá jinak nežli: „Můj bratře! Jak neskonale tě mám rád!” A hleďte i kdybych šel a prosil za vás celou věčnost, přece by vám to nic neprospělo, neboť každý sám ze své lásky musí učinit, co je v jeho síle, jinak by nikdy nedospěl k opravdové svo-bodě svého ducha! Bůh je sice všemohoucí, ale Jeho všemohoucnost nečiní nikoho svobod-ným, neboť je to právě Jeho všemohoucnost, od níž musíme být naší svobodnou vůlí a láskou v Bohu osvobozeni, jinak bychom nebyli ničím nežli stroji a automaty této Boží všemohoucnosti.
10. Proto však Pán stanovil ze Své nanejvýš nekonečné moudrosti uspořádané cesty, po kterých musíme kráčet, abychom dospěli k této Božské svobodě. Tyto cesty vám byly dosud neznámé, avšak já vám je nyní učiním známými. Musíte jich však dbát a přesně – ale dobrovol-ně – se jich držet, tak dospějete tam, kam je povinen dospět každý Bohem stvořený duch.
11. Od nynějška vám bude dána všemožná svoboda; cokoli si budete přát a chtít, toho se vám dostane. Ale tato svoboda není ještě svobodou, nýbrž jen zkouškou, které máte porozumět ale nikoli zneužívat!
12. Bude vám předkládáno na tisíce Eviných jablek pokušení, - ale nebudete se smět z lásky k Pánu jich dotknout!
13. Budete pomlouváni a tupeni, - ale nesmíte se nikdy rozhněvat ani na nižádnou zlou od-platu pomýšlet!
14. Budou vás pronásledovat, oloupí vás a dokonce budou s vámi zle nakládat, - ale vaše ochrana nebudiž nic jiného nežli láska, ačkoli vám budou po ruce všemožné prostředky, kterými byste se mohli dostatečně mstít!
15. Buďte, povždy pamětlivi Pána a jeho evangelia, tak postavíte svůj příbytek na pevném základě na věky, takže nebude nikdy otřesen!
16. Mluvím k vám věčnou pravdu z Boha, Pána všeho bytí a života! Kdo neplní slovo Boží skutečně v sobě, nemůže do království Božího vejít!”
17. Každý musí projít nejužší branou pokory a musí zůstavit vše Pánu; nesmí nám zůstat nic jiného nežli jedině láska sdružená s nejhlubší pokorou! Nás nesmí nic urážet. Nesmíme ni-kdy myslet a říkat, že to a ono nám nějak právem náleží, neboť my všichni máme jen jedno prá-vo, totiž pravé lásky a pokory. Vše ostatní je jedině Páně!
18. Jako se však Pán Sám až do krajnosti pokořil, rovněž tak musíme učinit i my, chceme-li přijít tam, kde je On!
19. Dá-li ti kdo políček, nevracej mu ho, nýbrž nastav mu ještě druhou tvář, aby zavládl mír a jednota mezi vámi! Kdo žádá od tebe plášť, tomu ještě k tomu přidej suknici! Kdo tě potřebuje za průvodce na hodinu, s tím jdi dvě hodiny, abys mu prokázal lásku v plné míře! Žehnej nepří-teli a modli se za ty, kteří tě proklínají! Nesplácej nikdy nikomu zlo zlem a špatné špatným, ný-brž konejte dobro těm, kteří vás nenávidí, - tak budete opravdovými dětmi Božími!
20. Dokud však své právo hledáte někde jinde nežli jedině ve slově Božím, dotud ještě no-síte v sobě osten urážky, ano, dokud jste toho mínění, že se vám v tom či onom děje bezpráví, dotud jste také ještě dítkami pekla a milost Páně není ve vás!
21. Děti Boží musí dokázat snést, vše strpět! Jejich silou budiž jedině láska k Bohu a láska k jejich bratrům. – dobrým nebo zlým!
22. Jsou-li pevné v tom, pak také jsou úplně svobodné a způsobilé k přijetí do Království Božího!
23. Já vím, že vy všichni jste byli knězi a jeptiškami obce římské, která je tou nejtemnější. Také vím, že si někteří z vás na tom potají ještě velmi mnoho zakládají. Ale tu pravím vám: Jen nemysli nikdo z vás na to čím na Zemi byl a co konal; neboť myslí-li někdo na to, že konal dob-ro, bude také Pán myslet na to, kolik zla kdo z vás učinil a bude ho soudit podle jeho skutků! Kdo je však souzen Pánem, ten je souzen k smrti a nikoli k životu; neboť soud je smrtí duše ve věčném otroctví jejího ducha.
24. Mluví-li však Pán takto: „I když jste vše učinili, doznejte, že jste byli neužitečnými sluhy!” Oč více pak musíte na sobě toho doznat vy, kteří jste přece vesměs nikdy ani v nejmenším ne-splnili evangelium v sobě, na sobě a ještě méně na svých bratrech!
25. Takto jsem k vám nyní mluvil ve jménu Páně a nepřidal jsem k tomu, ani neubral žád-ného slova, nýbrž jsem to od Pána přijal, tak jsem vám to také věrně sdělil. Nyní však je na vás, abyste to vše co nejlépe uskutečňovali; neboť od nynějška se nemůžete nikdy omlouvat, že jste to nikdy neslyšeli, jestliže pro tvrdošíjné nenásledování propadnete soudu
26. Je-li však někdo dobré vůle a padne následkem vrozené slabosti, pak jsem tu já a tento bratr, abych pomohl každému ve jménu Páně!
27. Nyní vidíte, že se od vás všech požaduje především jen dobrá vůle a pak teprve skutek!
28. Buďte tedy všichni naplněni dobrou vůlí k dobrému, pak se to se skutkem nebude brát tak přísně, jelikož dobrou vůli považovat a brát se již bere za dílo ducha”!
29. Ale běda každému z vás, kdo by byl potají záludné mysli, zlé vůle a konal by jen na ve-nek vše, jako by byl dobré vůle! Pravím vám ze síly Páně, která nyní mnou provívá jako nej-mocnější vichřice lesem: takový bude nenadále zahnán k peklu a vržen do bahniště věčné zá-huby, podobně jako padá kámen s nebe do propasti moře, odkud nebývá již vzat, nýbrž zůstává ležet v bahně a kalu soudu.
30. Nyní víte, co máte konat, abyste se jako opravdové děti Páně dostali do jeho Říše! Jed-nejte všichni podle toho, tak budete žít!
31. Já a tento váš přítel budeme, ačkoli ne vždy viditelně za vámi a budeme vám nápomoc-ni, padne-li někdo z vás ve své slabosti. Ale kdo tu padl ve své zlobě, tomu pomoženo nebude, leda oním stejným za stejné! Netažte se však, kde bude místo této naší zkoušky! Pravím vám: Zde i onde a když se toho nejméně nadáte, aby vaše svoboda nebyla rušena! Pán budiž s vámi a námi! Amen!”
32. Praví biskup Martin: „Bratře, ty jsi zde mluvil skutečně čistě z Pána a vše je navlas pravdivé. A zejména to platilo pro mě, - neboť já sám jsem v tom nalezl ještě mnohé body, které se mě velmi blízko dotýkají!”
33. Praví Borem: „To ti jistě neuškodí, budeš-li jich také dbát! Neboť k oné krásné Merkuri-ánce bych tě zcela samého ještě nepustil! Rozumíš mi bratře?!”
34. Praví biskup Martin: „Máš pravdu, máš pravdu! Víš, tak trochu dobytkem jsem ještě stá-le; ale doufám, že se to nyní již změní!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola