předchozí kapitola obsah následující kapitola
Rozmluva jednoho jezuity s biskupem Martinem.
Poučení jedné pekelné úzkostlivé milosrdné sestry.
1. Předstoupí jeden jezuita a praví: „Šlechetný příteli, ty asi nejsi zrovna velkým přítelem umění a věd, protože máš tak málo zalíbení na těchto tak náramně velevážených dámách srd-ce Ježíšova a přec je to takřka jediný ženský řád, který se od časného rána do pozdního večera největší pílí obírá vědami a uměním a tím je nám bratřím společnosti Ježíšovy nejbližším! Ach bratře, příteli, s těmito dámami bys měl přece jen jednat s větší vážností a láskou!”
2. Praví biskup Martin: Co tě napadá, s těmito hloupými domýšlivými Markétami s větší vážností?! Pravím tobě, já jim vzdávám až příliš, přespříliš úctu! Těm by měly být ukázány dve-ře a měl by být vystrčeny ven na několik milionů let, snad by se tím odnaučily jejich cizím ře-čem, - což by bylo skutečně pro ně dobré!
3. Hle, podle toho, jak já je nyní vidím, vidím, vidím sršet z jejich očí hněv a vysokomysl-nost! Velmi rády by se sice předtvářely, ale zde v říši duchů se to nedělá; neboť zde člověk pro-hlédne zejména tak málo pevné duchy jedním pohledem a brzy a snadno vidí jakého jsou vlast-ně v nitru založení! Jelikož jsem však tyto husy prohlédl a nyní je ještě lépe prohlédám a ony se mi pro svou velkou pošetilost velmi oškliví, musím je poslat aspoň do onoho kouta, abych se pohledem na ně nepohoršoval!
4. Ty sám a všichni z tvého chvalně hloupého sboru nemusíte si však zrovna také nějak za-kládat na svém nanejvýš nenáležitém jméně; neboť přemýšlej sám a řekni mi, jakým právem se nazýváte jezuity a kdo vám udělil svolení k takovému znesvěcení Božího jména a snadno shle-dáš, jak hanebně jste i tohoto nejsvětějšího jména zneužili a čím byste mohli nyní všichni tento zločin odčinit!
5. Může z vás jediný říci: „Pán Ježíš nás povolal tak jako snad Pavla anebo Petra!? „Anebo viděl kdy někdo z vás Ježíše anebo s Ním mluvil, anebo snad kdy někdo z vás za života vašeho těla evangelium výše nežli Ignáce z Loyoly? – Hleďte, vy jste byli vskutku nejrozhodnější nepřá-telé Ježíše Krista a nazýváte se jezuity?!
6. Praví opět onen jezuita: „Nejmilejší příteli a bratře, této věci jak se zdá buď špatně rozu-míš anebo ji zcela nechápeš! Cožpak ty nerozumíš co to znamená: Omnia ad maiorem dei glo-riam!? Hle v tom spočívá důvod našeho jména! Ne, že by nás Pán Ježíš jménem založil, nýbrž my sami jsme zvolili toto jméno jen k Jeho větší slávě! Vím dobře, že tento prostředek není o sobě chvalitebný; ale co tu záleží na prostředku, jen když je účel dobrý a posvěcuje prostředek i kdyby byl prostředek sebe nechutnější!”
7, Praví biskup Martin: „Ty zde také mluvíš jako blázen a soudíš o božských věcech jako slepý o barvách! Cožpak myslíš, že velký Bůh, kterého věčně po celou nekonečnost uctívají nesčetné myriády nejneslýchanějších zázraků, zázraků – pravím tobě: svatých zázraků, jejichž jas, vznešenost, nekonečná, nejvýš nepochopitelná božská krása je tak veliká, že by tě, kdybys na ni pohlédl, v jediném okamžiku usmrtila, - získá něco na Své cti, nazýváš-li se na Jeho po-čest „jezuita, anebo domníváš-li se tisíci jinými, často nejhanebnějšími prostředky dosáhnout dobrých účelů!
8. Myslíš, že Ježíš zavedl ke Své větší poctě nějakým mnichem nejhanebnější inkvizici?! Anebo myslíš, že Ježíš má zalíbení na autosafés (slavnostním popravování kacířů) a na jiných ošklivostech, kterých jste se dopouštěli předstírajíce, že je to k Jeho větší slávě, avšak v pozadí jste měli zcela jiný, nezřídka jen ten nejhanebnější účel?!
9. Myslíš, že Pán Ježíš má ke Své slávě zalíbení na tom, že jsi oplodnil děvče a pak si je právě také ad maiorem dei glotiam dal za živa zazdít do kostelní hrobky, - anebo když jsi k větší slávě Boží všelijakých pekelným předstíráním strhl na sebe jmění tisíce vdov a sirotků a potom jsi neměl srdce, když jsi viděl tisíce v největší bídě hynout?!
10. Myslíš ještě vážně, že něco takového by mohlo sloužit k větší poctě Boha a že by Pán Ježíš měl na tomto proslavení Svého jména zalíbení?! – Ó, myslíš-li to vážně, pak jsi nanejvýš politování hodnou bytostí celé věčné Boží nekonečnosti!
11. Co bys řekl tomu, kdyby nyní Ježíš, který je jediným, věčným Pánem a Bohem nebe a všech nesčetných myriád světů, stál před tebou a otázal se tě, jak jsi uplatňoval ty a celá tvoje družina Jeho slovo a kdo vám dal právo, abyste Jeho nejsvětější jméno tak ošklivým způsobem znesvěcovali? – Řekni, řekni, ano, řeknete vy všichni, co byste všemohoucímu Bohu odpovědě-li?!”
12. Všech se zmocňuje zřejmá hrůza a ztrnulá tupost a žádný se neodvažuje ani slovo bis-kupovi Martinovi něco odpovědět, neboť ho všichni nyní považují za anděla soudce.
13. Jen jedna milosrdná sestra přistoupí zcela bázlivě k biskupovi Martinovi a praví: „Ó, soudící anděli ve jménu Božím! Jen nás neodsuzuj do pekla; do očistce půjdeme ve jménu Božím velmi rádi! – Óóóóó, óóó, to je strašné, jaký jsi to nanejvýš přísný soudce! Óóó měj pře-ce jen trochu soucitu s námi ubohými hříšníky a hříšnicemi!”
14. Praví biskup Martin: „Vstaň, ty hloupá jako bota, milosrdná sestro! Já nejsem věčně žádným soudcem, nýbrž jsem sám ubohým hříšníkem a doufám sám v milost Páně; ale nyní přece bohudíky poznávám svou velkou hloupost a protože ji poznávám, ukazuji vám také hlou-post vaši, abyste odložili, tuto hloupost jak tomu chce věčný řád Páně, jinak místo abyste stou-pali vzhůru do větší blaženosti, budete upadat vždy jen do větší bídy!
15. Že však já vás nesoudím, dokazuje to, že jsem vás všechny přijal a že vás nevykazuji, nýbrž, že vás všechny co nejvlídněji podržuji, - chcete-li totiž u mě zůstat! Ale zůstanete-li, ne-smíte se přidržovat svých pošetilostí, nýbrž musíte se dát klidně poučit tím, který zde má jistě víc zkušeností nežli vy, kteří jste v tomto světě nováčky! Buďte tedy klidni a přemýšlejte o mých slovech!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola