předchozí kapitola obsah následující kapitola
Řeč dam srdce Ježíšova a jejich tělesné poklesky a duchovní
pošetilost. Martinův pokus o poučení a mravní kázání
dámám srdce Ježíšova.
14. prosince 1847
1. Školní sestry ustoupí nyní poněkud zpět, reptají a předstupují dámy srdce Ježíšova a za-počínají ihned tuto řeč, řkouce: „Veledůstojný pane, pane! My jsme dámy nejprvnějšího řádu dam na světě, do kteréhož řádu jsou přijímány jen děvčata z velmi bohatých, vznešených a šlechtických rodin, kde se mohou naučit všemu, čemu jen se lze na světě naučit.
2. Biskup Martin pro sebe: „To není špatné, - ty už dobře začínají! Právě tak to bude moci Pán co nejlépe potřebovat, anebo co jinak!
3. Dámy srdce Ježíšova: „Všem řečem, hudbě, tanci jako nějaká Taglion anebo Elster, vše-lijaké jiné gymnastice, jako šermu, pokud možno a pokud to jde také jízdě na koni – pak kresle-ní, malbě, všelijakému uměleckému vyšívání a uměleckému šití! Vedle toho se také ovšem pěs-tují všechny ostatní vědy, jako úplný zeměpis, matematika, fyzika, astronomie, dějepis, nautika, hydraulika, geometrie, trigonometrie, stereometrie, poesie, a nejvznešenějších jazycích Evropy, a podobných ještě mnohoženství a jiných užitečných předmětů!
4. Krátce a dobře, v našem řádu se vyučuje všem vědám světa a pěstují se všechna umění světa, - ovšem jen, žádá-li se toho a když se za to platí, ostatní čas se tak stráví modlením, zpěvem, někdy postěním, přítomností na jedné mši a týdně trojím zpovídáním a přijímáním. Na přestoupení přísných řádových pravidel jsou také stanoveny přiměření tresty, kterých se žel, vždy přísněji dbá, nežli samých řádových pravidel;
5. Biskup Martin pro sebe: „Hleďte, já jsem přece byl také biskupem, ale tajemství tohoto řádu jsem nikdy tak dopodrobna nepoznal, jako právě teď! A, z toho řádu musí mít Pán jistě radost?!
6. Dámy srdce Ježíšova:) „Milý veledůstojný příteli, z toho vidíš,
7. Biskup Martin sobě: „že jste nejhloupější husy.”
8. Dámy srdce Ježíšova „Jak těžká pravidla má náš nejpřísnější řád, a jaké velikosti.
9. Biskup Martin pro sebe: „Hlouposti”
10. Dámy srdce Ježíšova „sebezapírání třeba k tomu, by bylo všech těch tisíc nejtěžších pravidel přesně zachováváno, ano pravím tobě, jen spravedlivých duchovních obrů.
11. Biskup Martin pro sebe „bláznů”
12. Dámy srdce Ježíšova: Je k tomu třeba, aby bylo možné všechna tato nejtěžší pravidla zachovávat! A nicméně my všechny jsme jako spravedlivé hrdinky pro Říši nebeskou všechna tato pravidla co nejpřesněji zachovávaly a věřily jsme, že se takovým způsobem nemůžeme nebe minout.
13. Biskup Martin u sebe: „K tomu je třeba skutečně velmi silné víry!”
14. Dámy srdce Ježíšova: „ Ale teď po několika milionech pozemských let vidíš nás ještě zcela tak bědné, jak jsme se zde v tomto duchovním světě zprvu ocitly! Tento tvůj dům je prvým nádherným předmětem, který jsme v tomto světě dosud spatřily! – Táži se: Je to snad také bož-ská spravedlnost?!
15. Biskup Martin pro sebe: Ó, nikde větší nežli právě zde u vás hloupých hus!”
16. Dáma srdce Ježíšova: „místo, aby se nám bylo dalo náležitě zasloužené nebe, musely jsme jen od jednoho zcela hrubého a nevzdělaně vypadajícího pravého nejsprostějšího selské-ho klacka slyšet slova, jako kdybychom zaklepaly na bránu, nad níž bylo napsáno: „Dveře do nebe! Zpět s vámi, vy hloupé a pošetilé panny! Proč jste své lampy nenaplnily napřed olejem?!
17. Biskup Martin u sebe: „To je zcela po právu! Tyto husy měl bych skoro již sám z tohoto domu vyhnat!”
18. Dámy srdce Ježíšova: „Poté tato nebeská brána zmizela a my jsme byly náhle obklope-ny davem malých čertíků, kteří vypadali jako bludičky, a tito čertíkové poskakovali ustavičně kolem nás a po celou tu nekonečnou dobu nás žalostně škádlili až jsme se teprve před krátkou dobou setkaly s touto nynější společností na našem, již téměř věčném útěku!
19. Co tomu říkáš, nejmilejší, veledůstojný příteli? Co je to, co tedy máme dělat abychom, přišly snad přece jednou do poněkud lepšího stavu! Ó, poraď nám, nejmilejší, nejdůstojnější příteli!”
20. Praví biskup Martin zcela lakonicky a ironicky: „Á, á, á, - to vám ovšem Pán velmi křivdil! Neboť žily jste zajisté přesně podle evangelia! – Á, á, á, musím říci, že Pán Jehova Ježíš je velmi nespravedlivý, jestliže na ona velmi evangelická pravidla vašeho řádu zaslíbil nebe – a pak vám ho dáti nechce! To by se mohlo u Něho nazvat dokonce impertinentním a tres mal honnete! Takovým něžným a přece tak veleučeným srdéčkám odepřít nebe, - á, to je přece vše co se může říci? To by muselo být jenom tehdy, kdybyste snad byly mezi sebou tajně páchaly sodomské smilstvo! Anebo kdybyste snad byly vedle svých tisíci učených řádových pravidel odložily docela na stranu nejlepší křesťanské pravidlo lásky k bližnímu!”
21. Praví jiná dáma, silně chtějící být francouzská: Ach ne, ach ne, mon ami, mer leben all´sehr Kausseit,und Religion habe mer aug mehr gehabt! O mon dieu, was brauk mer plus pour le Imel? Der Näkstelieb sein le ons, und den sadomitisen Onzuskt könn mer nikt, we sein de für Fihl? Mer habe urdenlůik geleben ond verstege, mon ani, keise wie den Blumen! Was will mer plus Monsier Jesu Christ?”
22. Praví biskup Martin: „Prosím tě, přestaň mně proboha s touto všivou řečí! Jsi přece Němka a pro samou hloupou parádní řeč nedovedeš mluvit svou mateřštinou? Myslíš, že tako-vé německá pofrancouzštělá Markétka přijde zde do nebe? Pravím tobě, ty mimořádně hloupá huso, na to si ještě dlouho počkáš? – Ne, to se mně zde v duchovní říši ještě nestalo! Duchové jiných planet mluvili se mnou zcela čistou němčinou a této dámě srdce Ježíšova líbí se fran-couzština lépe, nežli mluvit s Němcem německy! – Proč tvá předchůdkyně, která je přece roze-ná Lyonka mohla se mnou mluvit dobře německy a proč ty pyšná huso ne?”
23. Praví ona dáma: „Ó, příteli, protože jsem se domnívala, že se tím u tebe náležitě uve-du!”
24. Praví biskup Martin: „To byla ovšem zcela hloupá víra, podobná víře, kterou jste všech-ny za vaši bezmeznou hloupost očekávaly od Boha nebe! Myslíte, že Pán učinil nebe pro tako-vé hloupé husy? Ó, to jste na velikém omylu! Pravím vám: spíše do něho přijdou všichni oslové a volové nežli vy! Zapamatujte si to a jděte tam do nejzadnějšího kouta a učte se nejprve poko-ře, potom teprve přijďte a tažte se, zda bude pro vás v nejspodnějším nebi k zadání nějaké mís-to děvečky od krav, - o čemž velmi pochybuji. Jděte, kam jsem vám přikázal!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola