předchozí kapitola obsah následující kapitola
Martin jako zakladatel míru mezi vzájemně se obžalujícími milosrdnými
sestrami. Pošetilosti školních sester chtějících dojíti spasení svými
skutky a jejich záhrobní následky. Martinovo napomenutí.
1. Biskup Martin však mluví zde takto: „Poslyšte vy všechny, mé milé sestry! Nechte jedi-ného Pána Ježíše rozhodovat mezi sebou, On jediný je spravedlivým Soudcem! Vy však si vzá-jemně ze srdce odpusťte, tak se vše udobří, neboť tento můj dům je dům pokoje a lásky a nikoli domem pomsty! Proto se uklidněte a buďte veselé mysli, že jste zde u mě nalezly tak dobré zaopatření – jistě jen neviditelnou milostí Páně! Přeměníte-li svou nenávist v lásku, budete již také vypadat lépe!
2. Na světě jdou však velmi mnozí po zvrácené cestě ctnosti, proč vy byste byly výjimkou ?!Vy jste sice mnoho učinily, ale nikoli kvůli Pánu, nýbrž kvůli nebi, - a to ještě dávno není evangelické! Člověk musí vykonat vše a pak teprve zvolat: „Pane, hle byl jsem lenivý, neužiteč-ný sluha! Ó Pane, budiž mně, Svému nejneužitečnějšímu sluhovi, milostivý a milosrdný! „Bude-te-li, mé milé sestry, takto soudit a nebudete-li se vzájemně soudit a proklínat pak už milost Bo-ží před Bohem naleznete.
3. Cožpak nevíte, co tu praví moudrý učitel Pavel, který sice o sobě je také špatným a neu-žitečným sluhou a svého jednání si neváží, nýbrž jedině milosti Páně? Hleďte, tento učitel praví: „Nestaneš se blaženým ze své zásluhy, nýbrž jen z milosti Páně!” Vezměte si to k srdci, složte veškerou svou domnělou zásluhu k nohám Páně a doznejte před Ním úplnou nicotnost všeho toho, co jste dosud považovaly za něco pro věčný život záslužného, pak bude milost Páně ihned vám viditelná!
4. Hleďte, já jsem byl na světě dokonce biskupem a také jsem si myslel, že, až půjdu se světa, přijdou mi hned vstříc celé zástupy nebeské! Ale bylo tomu zcela jinak! Já jsem sám do-sud ještě vlastní nebe neviděl, ačkoliv jsem s Pánem už velmi často mluvil a také tento dům jsem bezprostředně z jeho nejsvětější ruky přijal, proč vy byste chtěly býti již veškerou slávou korunovány?! Proto jen oblecte trpělivost mírnost a lásku a veškerou slavnou mysl, vše ostatní se pak již poddá samo sebou!”
5. Milosrdné sestry ustoupí nyní zcela umírněně zpět a biskup Martin předvolá školní sestry, které si chtěly za tohoto poučování v koutě právě trochu oči vyškrábat, a táže se jich rovněž také, jak a jakým způsobem přišly do této bídy a kde vlastně na zemi žily.
6. A jedna z nich odpovídá: „Ó, nejmilejší vysoce ctěný, vysoce ctihodný příteli! My nejsme všechny z jednoho místa, jsme dílem z Francie, dílem ze Švýcar, z Italie a Tyrol a dílem ze Štýrska.
7. Žily jsme nadmíru zbožně, den ode dne jsme se aspoň čtrnáctkrát modlily, a vždy aspoň po čtvrt hodiny, denně jsme byly přítomny mší svaté a při přijímání jsme nikdy nechyběly, v neděli a ve svátek jsme byly přítomny aspoň třem mším, jednomu kázání a odpolední litanii a oběma, požehnáním, chodily jsme týdny, zejména v době adventní a postní, nejméně třikrát ke zpovědi a denně jsme přijímaly nejsvětější svátost oltářní, postily jsme se pětkrát týdně ku poctě nejsvětějších pěti ran a dávaly jsme si v pátek ku poctě nejsvětější Panny Marie provazem ane-bo metlou sedm bolestných ran, a to čtyři na levá a tři na pravá prsa.
8. Ostatní čas jsme věnovaly zbožnému rozjímání a vyučování mladých děvčat a při vyučo-vání jsme upíraly hlavní pozornost na to, aby se v mladých srdcích již záhy probudila snaha, - bylo-li to ostatně z důvodů finančních možné, aby co možno záhy vstoupily do našich šlépějí a veškeré své pozemské dědictví položily k nohám Bohu a tak se staly čistou a důstojnou nevěs-tou Ježíše Krista!
9. Také žádná z nás nesměla s nezastřenou hlavou a pod nejpřísnějším trestem pohlédnout na ulici na žádného světského muže, ani na světského kněze, nýbrž jedině jen na svatého brat-ra z řádu svatého Františka, a ovšem na svatého jezuitu, a na biskupa a ovšem také na velmi zbožného kanovníka! Když nám však přišly někdy při tom snad i necudné myšlenky, oznámily jsme je ihned nejctihodnější matce a prosily jsme tuto milou matku o přiměřeně přísný trest na odvrácení tohoto pekelného strašidla z našich nejcudnějších srdcí.
10. Dobrá ctihodná velice svatá matka dala nám pak ihned co nejmoudřejší poučení a pak teprve příslušné tresty, které byly různé, podle velikosti necudných myšlenek. Za jednu zcela malou myšlenku byl jeden výprask na nahé přirození, potom tři růžence a jeden úplný postní den, na jednu větší myšlenku bylo sedm silných ran metlou až do krvava na nahé přirození, na to dvanáct růženců a tři plné postní dny v týdnu, na ještě silnější myšlenku – snad docela na nejproklatější stav manželský, jak teď trvá – bylo nadiktováno a také ihned za trest provedeno patnáct ran špičatými metlami, třicet růženců a devět plných postních dnů po tři týdny a špičaté cilicium na nahá prsa anebo ledví.
11. K tomu pak přišlo ještě duchovní pokání, které bylo často horší, nežli pokání, které nám udělala ctihodná matka. Tak např. jsme musely často za noci z nejlepšího spánku jít na sborové modlení což bylo zejména v zimě velmi trpké. Když jsme pro mnohé útrapy a trýznění onemoc-něly, nesměly jsme si nikdy přát milého zdraví, nýbrž vždy jen nejtrpčí smrt na odčinění našich odpustitelných hříchů, a podobných téměř nejhroznějších sebezapírání bylo více, - Z tohoto mého sice nicméně velmi pravdivého krátkého vylíčení vidíš náš velmi trpký pozemský stav.
12. Jelikož jsme tedy pro Krista tolik toho a většinou trpělivě vytrpěly a tvrdým pravidlům našeho přísného řádu jsme se bez reptání podrobovaly a veškeré své jmění jsme k zdárnému šíření tohoto řádu k poctě nejblaženější Panny Marie, a vždy k nejsvětější poctě Boží odkázaly, domnívaly jsme se, že jsme tedy neučinily neslušný požadavek na Boha, abychom mohly býti po trpké smrti našeho těla přijaty ihned do věčné blaženosti?! Ale nejen že jsme viděly kterak se zde všechny naše odůvodněné naděje jako pěna rozplynuly, nýbrž poslyš!
13. Když jsme zde všichni, kteří tu stojíme, téměř ve stejnou dobu v tomto světě sešly a ně-kolik sedláků na nás volalo, že jsme nyní ve světě duchovním, spatřily jsme také na druhé stra-ně přicházeti do tohoto světa zcela darebné a dobře známé ženské osoby, a s jistotou jsme očekávaly, že sem přijde ihned spousta ďáblů, které tyto špatné, rozpustilé a kacířské ženské duše stáhnou podle zásluhy ihned do pekla!
14. Ale, - a, kdo by si mohl něco dát takového i jen snít! Hle místo ďáblů přišli z nebe dolů viditelní andělé, oblékli tyto špatné nanejvýš hříšné duše ihned opravdovými nebeskými šaty, dali jim svítící palmy a nesli je přímo do nebe, nás však neuznal anděl hodna ani jediného po-hledu! My jsme volaly, modlily, ano zapřísahaly Marii a Boha a všechny Jeho svaté a vyvolené –ale veškeré naše jistě miliony let trvající volání bylo doposud bezúspěšné! Řekni, není to příliš zlé?! Lze také to nazvat božskou spravedlností?!
15. Praví biskup Martin: „No, no, mějte jen strpení! Prozatím jste zaopatřeny, a i kdyby to na věky nebylo, lepší, jako je to s vámi nyní, mohly byste to již snésti! Neboť na své zásluze nesmí-te si právě příliš mnoho zakládat, neboť jestliže jste byly na světě tak hloupé, že jste se daly zavřít a tlouci a nakonec i přímo zahubit, co jste tím dobrého učinily svým bližním?! Staraly jste se jen o svou kůži a málo byste si byly dělaly z toho, kdyby byl Bůh i celý svět proklel, jen když vy byste měly nebe!
16. Hleďte, s takovou láskou k bližnímu zde nikdo dále nepřijde! Proto buďte nyní trpělivé a pusťte mimo sebe svou zásluhu a považujte se za špatné, neužitečné děvečky Páně, tak nalez-nete i vy milost u Boha! Nyní ustupte a nechte sem přijít dámy srdce Ježíšova!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola