předchozí kapitola obsah následující kapitola
Lichá svatost na základě pouhých skutků římských
klášterních sester. Jaká Práce, taková mzda!
1. Řečník jde ihned zpět ke dveřím tohoto domu, kde jsou ony sestry, zavolá je a předvádí pak biskupovi Martinovi.
2. Když jsou nyní všechny kolem biskupa Martina, táže se jich Martin ihned takto: „Milé sestry a dámy, jakpak to vlastně s vámi dopadá! Jak jste přišly do této bídy? Vždyť jste se přece jistě zpovídaly a k přijímání dost nachodily a zpívaly jste ve sboru a přemodlily jste nesčetné růžence, ačkoliv jste mnohdy snad spíše brebentily nežli se modlily!
3. Také ostatních zbožných cvičení asi nechybělo! Také jste jistě přísně zachovávaly všechny postní dny a měli jste ve veliké úctě svaté relikvie, svěcenou vodu a kadidlo a zvon a zvonečky! Také v ostatním vašem úřadování jste jistě neomrzele plnily své povinnosti! Proto je otázkou, jak jsem se vás hned z počátku otázal? „Jak jste se mohly dostat do této bídy?”
4. Praví jedna z oněch milosrdných sester. „Ó, milý příteli, to vše asi ví milý pánbůh lépe nežli my!! Pravím tobě: já a také všechny tyto sestry mého řádu byly opravdovými mučednicemi.
5. Ve dne v noci jsme byly na nohou; bez omrzení jsme pečovaly o nemocné mnohdy jsme dokonce konaly více, nežli co nám bez toho nejpřísnější řehole ukládaly; přitom jsme se postily a bez ustání modlily; chodily jsme týdně dvakrát až třikrát ke zpovědi a přijímání, a když nám mnohdy přece vyvstaly smyslné myšlenky stavu manželského, křičely jsme hlasitě? „Ježíši, Marie a Josefe, pomozte nám, a chraňte naše cudné tělo od ďábelských pokušení!”
6. A když to po třikrát za sebou ještě nic nepomáhalo, běžely jsme do kostela, a když ani to nepomohlo, tu jsme se často krvavě trýznily a na nahé tělo jsme kladly nejostřejší cilicie, a ne-mělo-li mnohdy ani to žádoucího výsledku, pak musel ovšem přijíti na pomoc, zpovědník s exorcistickými prostředky, kterých však mohlo být s prospěchem používáno jen u sester mlad-ších, u nás starších muselo pak být použito místo exorcismu ledově studených lázní, někdy také pouštění žilou.
7. Hle, nejmilejší příteli, tak přísný byl náš život, ano mnohý pes na řetěze, kdyby měl rozum jistě by nám byl záviděl!
8. Že jsme za takové trampoty očekávaly zde právem nebeské radosti, to snad není za náš opravdový život psa na řetězu na světě přece nijak příliš neslušné, jestliže jsme s nepochybnou důvěrou očekávaly jak je to zaslíbeno všem těm, kteří pro Krista na světě vše opustili a pro ne-beskou si zvolili úzkou, nanejvýš trnitou cestu kříže?!
9. Ale pohleď nyní na tu naši očekávanou nebeskou slávu! Nevypadáme jako hotové čaro-dějnice?! Barva obličeje tmavošedá, oděv se skládá z nejšpinavějších hadrů a tučné jsme jako mumie, které lze někdy nalézti v pouštích Afriky, a hladové jsme jako žralok a žíznivé jako písči-tá poušť Sahara! Toto je nyní to naše určitě a jistě vytoužené nebe! Jaký pojem si pak máme nyní učinit o takové božské spravedlnosti?
10. Když jsem sem přišla se světa, viděla jsem velmi špatnou děvku, která nebyla ničím ji-ným nežli nevěstkou, odvádět svítícími anděly a odvésti do nebe, - takovou kanálii. Ke mně však ani ošklivá osoba dosud nepřišla, neřku-li teprve nějaké lepší bytosti z nebes! Táži se: Je také to nějaká spravedlnost?! – Ach je to bída, je to bída!
11. Přivedla jsem leckterá počestná mladá a krásná děvčata do mého řádu a ta mne nyní proklínají, že jsem je tak hanebně ošálila! I to mi nyní ještě schází! Za tuto mou horlivost dokon-ce snad ještě před věčným Soudem prokletou odpovědnost!”
12. Zde předstoupí několik mladších milosrdných sester a křičí: „Ano, ano, ano, - ty stará mrcho, ty stará bestie jsi všeho toho vinna! Nevykřičela sis jazyk přímo až do žaludku, abys nás pro svůj milosrdný darebácký řád přemluvila?! Když jsme nechtěly složiti slib, jelikož jsme měly ve světě lepší vyhlídky, nežli jsme je poznaly v tvém nevěstinci, naběhala jsi k smrti a všem čertům, aby nám byl výstup znechucen?!
13. Když jsme větším dílem přinuceny – složily hanebný slib, podobně jako přísahá rekrut vojenskou přísahou věrnosti, totiž „Ty musíš – jinak jsi ďáblův!” bylo s námi zacházeno hůře nežli s nějakými nejubožejšími dušemi v očistci anebo dokonce v pekle samém, a nesměly jsme pod nejpřísnějším trestem oznámit našim milým rodičům ani slova, jinak se s námi postupně a co nejhanebněji zacházelo! Jen zpovědníku jsme si směly stěžovat, a to jen ve zpovědnici, pro-tože on sám musel pak nad touto žalobou umlknout!
14. Žádáme tedy nyní od tebe ono zaslíbené nebe, a to větším právem nežli žádáš ty své! Kde jest? Doveď nás tam, - anebo se na tobě prohřešíme na věky!”
15. Prvá jeptiška vrhne se nyní před biskupa Martina a prosí snažně o ochranu.
předchozí kapitola obsah následující kapitola