předchozí kapitola obsah následující kapitola
Podrobnosti o nové společnosti mužských a ženských
sluhů, Říma. Římsko-Čínský misionář.
1. Praví jeden ze společnosti: „Milý příteli a bratře! My všichni jsme opustili Zemi r. 1846 po Kristově narození. Na Zemi jsme žili velmi roztroušeně a teprve zde v duchovním světě jsme se vlastně sešli, neboť na Zemi jsme byli mnichy řádu jezuitů, liguoriánů, minoritů a karmelitánů. Mužů je nás na 800, 200 sester je dílem z řádu „milosrdných” a dílem z řádu „školských sester” a dam srdce Ježíšova.”
2. Nyní víš, nás všech milý příteli a bratře, kdy jsme žili na zemi a čím jsme byli, vše ostatní: jaká bláznovství jsme museli provádět, jak nás Řím vyslal do celého světa na rybolov a jak jsme si za tuto trpkou poctu museli dávat hlavy srážet dílem v Asii, dílem v horké Africe a Austrálii a dílem také v Americe, dovedeš si sám domyslet. A když jsme se potom přišedše sem do du-chovního světa, domnívali, že jako zřejmí mučedníci dosáhneme ihned koruny věčné slávy, tu teprve započala velmi radikálně ta bída!
3. Jak ti pravím, ty jsi po skutečných anebo pouze jen pociťovaných trilionech pozemských let – což je jeden čert – prvou lidskou bytostí, s kterou jsme se v této nekonečné poušti setkali! Není to ošklivé, tato mzda za naše mučednické namáhání na Zemi?”Ach, jak velkými osly jsou přece lidé na zemi! Avšak my jsme byli jistě těmi největšími!
4. Ovšem nevěřili jsme ani za mák tomu všemu, čemu jsme nejohnivějšími jazyky ostatní li-di učili, neboť naší pohnutkou byl jen Řím, a zlatá ryby pro nás a pro Řím, ale přece jen jsme hlásali Krista a mnohé pohany jsme obrátili na křesťanství, a nakonec jsme se museli ještě dát mučit! Jakou odměnu jsme zde za to sklidili, to ti ukazuje naše nevýslovná bída v tomto světě!
5. Zejména mně se dostalo zvláštního údělu. Byl jsem v Číně a vyznání se v této řeči dělal jsem tam po 10 let velmi dobré obchody. Pronikl jsem dopředu a pomocí jedné překrásné Čí-ňanky jsem se dostal i ke dvoru. Ale tu tato bestie, kterou jsem žel zasvětil příliš hluboko do svých tajemství sňala škrabošku a obvinila mě ihned u nejvyššího úřadu z podvodu a jiných úmyslů, které ovšem nesly na štítě také velezradu!
6. Byl jsem zajat a ihned vstrčen a pevně sevřen mezi dvě kamenné desky, na jejichž obou stranách začali mandaríni topiti, čímž byly tyto desky ponenáhlu vždy více rozpalovány a já jsem byl pomalu pečen! Tento způsob smrti je přece jen jistě nejbolestnější a člověk by myslel, že tím byly všechny smrtelné hříchy odpykány, avšak poslyš! Tato muka oněmi žhoucími ska-lami, o nichž jsem se dříve zmínil, pokračovala na mně také po smrti!
7. To byla dosavadní odměna za mou mnohou pozemskou námahou, co bude ještě násle-dovat, nevím! – Myslím, že jsi nyní s naším životem a osudem dosti obeznámen! My jsme nyní jedním slovem velcí ubožáci, a ty nám konáš velké dobrodiní, Pán, je-li jaký, kéž ti to odplatí!”
8. Praví biskup Martin: „Ó, nyní vím najednou více, nežli jsem chtěl vlastně vědět! Ale nic nevadí; proto přece zůstaneme dobrými přáteli! Přiveď mě sem však ty klášterní panny, abych se od nich dozvěděl, jak se dostaly k vám a jak sem!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola