předchozí kapitola obsah následující kapitola
Občerstvení bědných, jejich dík a nářky nad tím, co zažili.
Řeč zachráněných ze žhoucí skalní soutěsky a odpověď Martinova.
1. Biskup Martin otevře nyní dveře a k svému vlastnímu velkému úžasu nalézá tuto skříň napěchovanou chlebem a vínem a praví nejprve k sobě: „Bohu díky. – již jsem myslel že jsem napálený! Neboť zde se ihned vše mění! – (Potom hlasitě ke společnosti:) Berte si a nasyťte se do sytosti!”
2. A všichni si berou, jedí a pijí ale zásoby neubývá, nýbrž zřejmě se zvětšuje. Nasycení chválí pak přemíru svého hostitele a dostávají mnohem krásnější rysy a jasnější barvu v tváři, jen s oděvem to dopadá ještě žalostně.
3. Když za krátkou chvíli je všech tisíc nasyceno a jejich hostitel je nad pomyšlení chválen, jak už bylo dříve ukázáno, zavře biskup Martin opět onu nástěnnou skříň a praví k své společ-nosti: „Poslyšte, všichni moji milí bratři a sestry, z nichž jsem si právě několika všiml a jako ta-kové poznal! Nedělejte tolik povyku se svou chválou mé mimořádné maličkosti, neboť hleďte, mně to nepůsobí žádné radosti protože já nejsem skutečným dárcem, nýbrž jsem jen špatným rozdělovatelem toho, co jsem k tomuto účelu nanejvýš nezaslouženě obdržel od Samého Pána Ježíše!
4. Chcete-li tedy již někoho chválit, pak chvalte Pána Ježíše, předpokládajíc, že jste o Něm něco slyšeli. – což já u vás tím méně předpokládám že podle vaší výpovědi jste asi již nepřed-stavitelně dlouhou dobu zde v prostřední říši, v kterémž případě by však pak také bylo nutno, abyste se právě ode mě o tomto jediném Bohu a Pánu Ježíši něco dozvěděli!”
5. Praví jeden z oné velké společnosti:” „Příteli, snad nemíníš onoho Žida Ježíše, který byl ještě se dvěma lupiči přibit na kříž?”
6. Praví biskup Martin: „Ano, přátelé, ano, právě Toho míním! On je skutečně Bohem a člo-věkem zároveň! On je prazákladem všech věcí, mimo Něho není věčně žádného jiného Boha v celé nekonečnosti!
7. Věřte mi to, ujišťuji vás, že něco takového přijmout, nestálo nikdy nikoho většího úsilí, nežli mě! Slovy by mně to nebyli vštípili ani všichni archandělé dohromady, ale tu přišel Pán Ježíš Sám ke mně a učil mě skutky čistě jen Bohu možnými, že On je tím jediným Pánem ne-konečnosti! A tak jsem v tom nyní právě tak silným, jako jsem byl předtím nade vší míru slabým.
8. Myslím, že když to uvážíte, nebude vám pak zatěžko, sdílet se mnou vše, jak příbytek a chléb a víno, tak také mé přesvědčení?!”
9. Praví někteří ze společnosti: „Jak správné, jak správné! Rozumí se samo sebou, že se ti chceme ve všem podobat! My jsme za svého života neměli zrovna velkou důvěru v Ježíše – a tím méně zde v duchovním světě, protože jsme byli příliš krutě drženi a po nějaké božské mír-nosti nemohli jsme nikde objevit ani nejmenší stopy a proto zde o nějakém Ježíši nebylo dosud ani řeči, leda, že On Sám podobně jako my někde úpí jako chudý, podvedený ubožák a proklíná vše, co kdy na zemi konal a čemu učil!
10. Ale má-li se věc tak, jak jsi nám, milý příteli, právě sdělil, pak je nám vše jedno, ať je Bůh kdokoli a nazývá se jakkoli jen když je to Někdo, na koho se lze spolehnouti!
11. Jen jedno je nám poněkud nepochopitelné totiž, jak tento tvůj dobrý ježíš mohl nás ubo-žáky tak nekonečnou dobu bez pokrmu a nápoje pronásledovat?! Vskutku, příteli z toho vyzírá (zatraceně málo lásky a milosrdenství! Ovšem nyní je vše dobré, ale na všechna ta muka, která jsme vytrpěli, nesmíme ani vzpomínat, jinak je po naší lásce k tomu věčnému mistrovskému štváči duší veta!
12. Je sice ovšem pravda, že jsme se na světě všichni o Jeho náboženství pramálo starali a že jsme se oddávali svým choutkám, ale jinak jsme byli počestní a zachovalí lidé z nejlepších rodin! Byli jsme kavalírsky vychováváni a také jsme pak podle této výchovy žili; moudrý Bůh však by měl přece jen uznat že se žádný člověk nemůže sám, jak by chtěl stvořit a rovněž tak vychovat!? Ale ať už je tomu jakkoli, onomu nejhanebnějšímu štvaní je snad již konec, proto také Ježíšovi odpouštíme, čeho se na nás dopustil!”
13. Předstoupí jiný a praví: „Máš v základu zajisté pravdu, neboť odpouštět je krásnější nežli se chtít mstít, ale já přece jen s úplným odpouštěním poněkud posečkám! Neboť ty víš, že jsem byl po 100 let podle svého a vašeho pocitu sevřen dvěma skalami a že jsem se modlil a klnul více nežli je písku v moři! A kdybyste mě byli svým nejkrásnějším úsilím nezachránil, byl bych nyní dosud v tomto neslýchaně bolestném skalním lisu, neboť všemohoucí Pán Ježíš by tuto pekelnou torturu ani o vlas nezmírnil!
14. Víte, něco takového není žádný žert! Něco takového se velmi snadno pamatuje na vě-ky! Věru, za takový věčný život by se každý jistě poděkoval! Já také nejsem zrovna nějaký na pomstu myslící duch, - neboť bylo by přece jen nejhanebnější hloupostí, kdyby se chtěl takový omezený duch proti všemohoucímu Bohu vzepříti, ale – zajisté si může člověk něco takového zapamatovat! Rozumíš již co já rozumím slovem, zapamatovat!??
15. Praví biskup Martin: „Ano, zcela ano, a tvá poznámka je dobrá, - já přece sám mám ješ-tě v sobě několik zaznamenaných špiclů, kteří mě dosud mnohdy co nejmocněji píchají! Ale říkám vám také, co je pravda: Pán Ježíš na tom nemá nejmenší viny, nýbrž vždy jen ten, koho se to týče, a často také Jeho. Totiž Pána, nebeští úředníci, kteří jednají nezřídka podle libovůle, o níž nemáte ještě ani ponětí!”
16. Nakonec se vše dá ovšem omluvit moudrostí – ale běda tomu, kdo se pod tento kotouč moudrosti dostane, tomu by bylo věru nekonečně lépe, kdyby se nebyl nikdy narodil ! Proto jest také vždy Pána omluvit a vysoko velebit, jestliže téměř vždy zasáhne do libovůle takových du-chů a jejich moudrost zahanbí!
17. Ó, ti nebeští andělé jsou svéhlavci, že jim není rovno, jsou-li sami, ale když přijde Pán, pak ovšem stáhnou ocas odvahy a jednají tak sladce a skromně, jakoby byli všechnu moudrost z pokory velkou lžící sežrali!
18. Hleďte, to vše já vím a proto tím více mám Ježíše rád! Konejte tedy jak to konám já, pak budeme snadno po celou věčnost spolu vycházet! Vaším heslem budiž: „Pán Ježíš jediný je milý a dobrý! „Vše ostatní však patří dočista svini a ani Petr a Pavel nejsou výstřelu prachem hodni!
19. Jen jedno mi sdělte, kdy jste vlastně museli opustit Zemi? „Neboť z vašeho rozhovoru již seznávám, že jste před Kristem nežili, neboť jak se zdá, víte o jeho podrobnějších poměrech, jakož i o římské církvi, přišli jste tedy teprve po Kristu na svět! To je jasné, ale v které době, to jedině mně chcete-li, podrobněji sdělte, neboť na tu citovou duchovně světskou dobu nelze se spoléhat, protože může ubohé, u hříšníku dát pocítit hodinu za celý milion let. – což jsem já sám, žel až příliš zřejmě, pocítil!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola