předchozí kapitola obsah následující kapitola
Martinův marný pokus usnout.Překvapení zástupem
nešťastných, nad nimiž se Martin slituje k jejich i k své záchraně.
1. (Biskup Martin) „Ale co si teď počnu kam se nyní obrátím? Půjdu snad ke dveřím marsu, Venuše, anebo mám jít ke dveřím Saturnu, Uranu, Mironu i nově objevené Planety Neptunu) anebo oněch četných malých planetek? Nakonec mně potká něco ještě hrubšího, ještě imperti-nentnějšího?! Co potom? Neboť o nějaké obraně s má strany nemůže být ani řeči tam, kde se nemohu s nikým ani silou, ani moudrostí měřit!
2. Budoucně zůstanu tedy vzdálen všech dveří a odeberu se do nějakého kouta a schoulím se tam jako ježek a pokusím se, zda tu nebude možné usnout, a nebude-li tu možno usnout, zůstanu aspoň zcela nehybně po celou věčnost ležet a nepřijmu potravy a také s nikým ani slo-va nepromluvím, - a kdyby přišel kdokoliv! – Krátce a dobře, budu pro každého mrtvý, dokonce i pro onu krásnou Merkurianku! Tak tedy od nynějška budiž vše Bohu poručeno
3. Protože nemohu přestat býti, odeberu se však ke spánku, z něhož mě neprobudí ani Bůh! Tamto již vidím takové místečko, jen tam – tam zůstanu ležet na věky věků! Amen.”
4. Biskup Martin se nyní odebere skutečně do výklenku mezi pilíři, které nesou galerii a ulé-há zcela schoulen do něho a pokusí se spát, ale se spánkem to ovšem nejde!
5. Když však podle pozemského času dvě hodiny leží, povstane mimo dům hlomoz, asi jako od velmi prudké vichřice, v němž jsou slyšet lidské hlasy, jako by volaly o pomoc.
6. Když to Biskup Martin uslyší, tu bleskurychle vstane a praví: A, to je něco jiného, při ně-čem takovém nelze zůstat klidným, tu nemůže být o mám předsevzetí věčném ani řeči! Jen rychle ven! To jsou nouzí trpící, těm musí být pomoženo!
7. S těmito slovy vyskočí biskup Martin co nejrychleji ven a spatří mimo svoji zahrádku sku-tečný dav jakoby pronásledovaných duchů, kteří hledají pomoc a záchranu. Při tomto pohledu pospíší k zahradním vrátkům, otevře je a volá ke všem pronásledovaným:
8. (Biskup Martin) „Sem, sem přátelé, vy všichni milí bratři, - zde je jisté místo! Zde jste před jakýmkoliv pronásledováním jisti a hladovíte-li a žízníte-li, dá se také ještě přispět! Pojďte tedy jen všichni dovnitř Kolik je vás?”
9. Praví jeden nejblíže Martinovi: Je nás počtem as 1000, a to samých nejbědnějších ubo-žáků. Utekli jsme peklu a bloudíme nyní již polovici věčnosti v této strašné přenekonečné pusti-ně a nenalézáme ani přístřeší ani místa, kde bychom se mohli ukrýt a jen trochu zotavit. Ach, ach, ach, je to strašný osud věčně být, bez klidu a odpočinku pronásledován! Máš-li však šle-chetný člověče nějaký kout, který by nám mohl dopřát i jen trochu jiného odpočinku, přijmi nás všechny a počítej s naší vděčností!”
10. Praví biskup Martin: „Příteli a přátelé! Zde jsou vrátka, - pojďte, pojďte jen všichni dovnitř! Můj dům zvenčí nevypadá sice velký, ale ručím vám za to, že v něm naleznete všichni místa dost!”
11. Po těchto slovech vešli nyní všichni pronásledovaní do zahrady a odtud do domu a všichni jsou naplněni nejvyšším úžasem, když shledávají vnitřek domu tak nadmíru nádherný a prostorný.
12. Prvý obejme ihned biskupa Martina a praví jménem všech: „Ó, příteli, nejblaženější pří-teli, jak nekonečně nádherně je u tebe! To je prvé světlo po nesčetných miliardách pozemských tisíciletí! Od té doby, co jsme opustili Zemi, nepronikl, již žádný světelný paprsek do našich očí! Ó světlo, ó světlo, ó světlo, jak jsi neskonale nádherné! Ó, příteli, nenech nás odtud nikdy ode-jít, ó podrž nás!”
13. Praví biskup Martin: „Pročpak bych vás odtud pouštěl? Vždyť jsem sám rád, že jsem ve vás nalezl tak četnou společnost! Zůstanete u mě věčně, jen si udělejte pohodlí! Já zde v tomto svém nebi nemám ovšem sám mnoho, co bych dal k lepšímu, ale co mám, o to se s vámi rád podělím, a i kdyby tu pro mne nic nezbylo! Bohu díky, že jsem konečně jednou nalezl společ-nost!
14. Vskutku, mám z vás velkou převelikou radost! Ano , jste mi milejší nežli všichni tak zva-ní nebeští andělé Boží, kteří ve své blaženosti dovedou po celou věčnost zapomenout na ubo-žáka a dokonce si nedovedou anebo nechtějí představit, jak je takovému nešťastníku okolo srdce! Pravím vám: Jedině Pán jest dobrý, to musím říci, ale všechna ostatní nebeská pakáž může mi dát na věky pokoj! Neboť ta má domýšlivou moudrost, která pro druhého přímého, poctivého chlapa, jakým jsem já a jistě vy všichni, přímo zapáchá! Ale jak bylo řečeno: Boha, Pána Ježíše vyjímám! Ten jest skutečně dobrý, ano On je velmi dobrý!
15. Praví opět jiný z tisíce: „Ano, ano, ano, máš pravdu, Ten je skutečně dobrý! Jemu je-li kde jaký, všechna sláva! Ale na všechnu ostatní nebeskou sebranku také my všichni nic nedá-me, - to jest milý příteli, vyjma tebe!”
16. Praví biskup Martin: „Milí přátelé, u mě si to s nebem hezky počká, neboť stojím s vámi asi tak na jednom bodě! Avšak ve věčnosti máme ještě dost času, abychom se o naších pomě-rech po nanejvýš opravdovém odpočinku dorozuměli: Proto se nyní poohlédněte nejprve po posílení žaludku, potom teprve popřejeme svým srdcím nejvolnější běh. Pojďte nyní někteří z vás se mnou v této nástěnné skříni, má tu pro vás hladovějící a žíznící malou zásobu.!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola