předchozí kapitola obsah následující kapitola
O požehnání světla Swedenborgova. Ozývání se starého
Adama v Martinovi. Moudré poučení ženy a ostré
napomenutí knihkupce Borema.
1. Po těchto slovech náhle opustím viditelně biskupa Martina a na Mém místě stojí již jiný andělský duch a to duch známého nám již knihkupce, který zatím byl učinil po boku Petrově velké pokroky, k čemuž mu byla ovšem velmi přispěla znalost zjevných spisů Swedenborgo-vých.
2. Když náš biskup Martin spatří místo Mne jemu dobře známého knihkupce, velice se po-diví a praví hned tomuto knihkupci: „Oho, oho, oho, jakpak to?! Jsi snad dokonce mým příštím vůdcem? Ne spíše bych se zde v nebi smrti nadál, nežli toho, že ty se staneš mým vůdcem! – Ach, - to je přece jen trochu příliš silné! Napřed Pán Sám, a nyní ty?! To se k sobě hodí asi tak jako Slunce na zadnici!
3. Hahaha, to je přece úplně k smíchu! Ty knihkupec, mým vůdcem? Hahaha, to je přece jen trochu silné! Takový ubohý knihkupec má dřívějšímu biskupovi, bohoslovci dělat po všech nebích průvodce? – ne, ne, to na žádný způsob nejde! Příteli, jdi odkud jsi přišel; neboť já tě nebudu v nižádném případě nikam následovat!.
4. Nedělal bych si nic z toho, kdyby mně byl Pán poslal za společníka a vůdce nejbližšího uličníka; ale tebe a právě tebe, který jsi zasvěcen do všech mých darebáctví, - to nemohu nikterak snést! Buď půjdeš ty – anebo já, což je mi dosti jedno; já ti přenechám velmi rád tento myšlenkový dům, který jistě nemá žádné stylovosti, protože mně celé jeho zařízení připadá velmi podezřelé!
5. Co obsahuje tento sál, to vidíš, můžeš-li vůbec vidět, co vidím já; neboť v tomto světě přízraků jsem to přivedl již tak daleko, že dva lidé vedle sebe spatřují jednu a tutéž věc vypadat zcela jinak! Tam, kde jeden vidí osla, vidí jeho druh buď vola anebo dokonce mudrce; anebo tam, kde jeden spatřuje světlo, spatřuje jeho druh tmu!
6. Z toho však může takový chytrý chlapík, jakým mám tu čest být já, navždy usuzovat, že tento nebeský svět, jak jej nyní poznávám, je velmi hloupý a pranic neříkající a nic neznamena-jící svět! Je to pouhý snu se podobající smyslový přelud, na němž není ani nejmenší trvanlivos-ti.
7. Proto také půjdu, kam jen budu moci; ty moudrý knihomole však, můžeš místo mě u všech těchto dvanácti dveří studovat vyšší astronomii a při tom se zamilovat do nějaké krásné Merkuriánky anebo dokonce do nejkrásnější Slunečňanky, - předpokládajíc, že svýma očima můžeš spatřit také to, co jsem tu spatřil já! Žij blaze a čiň co chceš; já půjdu však a vyhledám si místo, které má více trvanlivosti než tento astronomický sál!”
8. Po těchto slovech chce biskup Martin odejít; ale knihkupec ho zadrží touto dobrou řečí? „Bratře, příteli, ale hleď, hleď, jak jsi malicherný a příliš pošetilý! Cožpak jsme na Zemi nebyli vždy nejbližšími a nejdůvěrnějšími přáteli?! Nevěděl jsem tam o všech těch tvých kouscích a nezbednostech?! Kdy jsem, tě však někomu zradil?! Neučinil jsem to tam, oč méně to učiním zde v Říši nebeské, kde tě Pán beztoho milionkrát lépe zná, nežli tě kdy poznám já! Proč se tedy nad tím pozastavuješ a jsi pln zloby, jako kdyby mně byl dal Mistr věčnosti tobě za vůdce?!
9. Hle, jsi na velkém omylu! Já jsem k tobě přišel jen proto, abych ti nabídl společnost a abych ti byl ve všem sluhou a pomocníkem; pročpak to sjednocuješ a spojuješ přímé s křivým navzájem dohromady?! Já se chci od tebe, který jsi nyní po boku Páně učinil jistě ty největší zkušenosti, jen něčemu naučit, ne však, abys ty přijímal něco ode mě; má-li se tedy věc zcela určitě tak, jak se tedy můžeš při mém objevení se po tvém boku tak rozčilovat?!
10. Zůstaň jen klidně v tomto svém vlastnictví, které je jistě trvalejší nežli se domníváš a považuj mě za toho, který jako takový k tobě přichází, ne však za něco, co sis o mě, jsa v nejvyšším stupni k Pánu nevděčný, nesmyslně vybájil, pak se budeme moci oba zajisté velmi dobře a co nejpřátelštěji snášet!”
11. Biskup Martin nyní zcela oněmí a neví, co by na to knihkupci odpověděl. Proto jde ke dveřím Merkura a snaží se tu soustředit a vzpamatovat.
12. Když přijde ke dveřím Merkura, spatří ihned spoustu lidí obého pohlaví, totiž obyvatele této Planety a mezi nimi onu jemu dosud dobře známou krásku, která již při prvé jeho návštěvě této Planety zaujala silně jeho oči a srdce. Když ji spatří, zapomene ihned na svého společníka, kterého budeme nazývat „Borem” a vstupuje rychle dveřmi k ní.
13. Když vstoupí do její sféry, tu ho spatří též ona krásná Merkuriánka a praví jemu: „Znám tě a miluji tě, jako tě také svého velitele milujeme všichni; ale nicméně v tobě objevuji něco, co se mně a nám všem nelíbí a toto něco jest: Tělesná žádostivost v tobě! Tuto žádostivost musíš ze sebe odstranit, jinak by ses ke mně i k nám všem nikdy nesměl přiblížit!
14. Toto ti říkám však proto, že tě miluji a že se domnívám, že také ty mě miluješ i nás všechny, kteří se doufáme stát s tebou šťastnými, staneš-li se takovým, jakým máš být! Nesta-neš-li se však takovým, pak ti ovšem budeme vzati a dáni někomu hodnějšímu!
15. Nedej se tedy mými půvaby oslepovat a žij podle řádu onoho nejvyššího Ducha Božího, jehož věčně nekonečná moudrost tebe i mně tak krásně utvořila!
16. Hle, také ty jsi pro mě nepochopitelně krásný! Svítí z tebe opravdová velebnost nejvyš-šího Ducha; ale nicméně se musím krotit a musím ti unikat, jakmile pozoruji, že se můj obraz začíná v tobě rozžhavovat!
17. Čiň rovněž i ty tak, dokud nemáš úplnou božskou pevnost; až ji však budeš mít, pak ta-ké budeš moci mít mě a nás všechny v úplnosti veškeré božsko – nebeské slasti!
18. Zvláště si však zapamatuj toto: Co bys zde rád měl, před tím prchej, tak to obdržíš; bu-deš-li však předtím prchat, prchej z lásky a nikoli z ošklivosti! Neboť rovněž tak já prchám před tebou, protože tě nesmírně miluji!
19. Jdi a učiň rovněž tak a nalezneš za to v těchto vysoko se dmoucích prsou věčný nej-sladší dík; ach dík, jehož sladkost je ti nyní ještě úplně cizí!”
20. Po těchto slovech krásná Merkuriánka ustupuje a rozvinuje teprve náležitě viditelně svůj čistě nebeský půvab a krásu, která způsobí, že se náš biskup Martin zcela zhroutí.
21. Dlouho dřepí na zemi, zcela oněmělý a téměř také zcela bezmyšlenkovitý a zdvihne se teprve opět tehdy, až k němu přijde Borem, zaklepá mu na rameno a praví:
22. (Borem): Ale bratře Martine, copak se ti přihodilo? Cožpak tě snad dokonce ona spanilá Merkuriánka tak velice okouzlila, že jsi proto nyní zcela zesláblý, ba skoro ve mdlobách?!”
23. Praví zcela zlostně biskup Martin: „É – vezmi tě, kdo chce! Cožpak jsem tě volal?! Proč přicházíš, jsi-li mým sluhou a já tvým pánem, když tě nevolám?! Pro příště si to zapamatuj a přijď teprve tehdy, až budeš volán; jinak můžeš jít, odkud jsi přišel!”
24. Praví opět Borem: „Poslyš příteli, tak se mnou nesmíš jednat, jinak by se mohlo ještě velmi snadno stát, že by ti Pán, který má s tebou nevýslovnou trpělivost, také ukázal, jak chutná jeho přísnost vůči tomu, kdo začíná po jeho mírnosti, jako nyní ty, šlapat nohama! Proto se zdvihni a následuj mě ve jménu Páně a také ve jménu této moudré nebeské Panny, která ti prá-vě dala velmi moudré poučení, jinak bys toho velice brzy litoval!
25. Považ, jakou nanejvýš nevyslovitelnou milost ti Pán dosud prokazoval od tvé poslední hodiny na světě, jaká přemoudrá poučení jsi v každé příčině již obdržel a jak málo v tobě ještě uskutečnila nějaký nebeský plod a staň se již konečně jinou bytostí; jinak, jak bylo řečeno, pocí-tíš, jak chutná přísnost Páně vůči tvrdošijnému, který Jeho mírnost pošlapává nohama! Neboť věz, příliš dlouho nedá Pán se Sebou žertovat! Proto se zdvihni a následuj mě zpět do sílu!”
26. Biskup Martin nyní vstává a pln zlosti praví: „Aha, aha, aha, nyní se již ukazuje, jaký jsi společník a jaký jsi mi sluha! Pěkně děkuji za takového společníka, za takového sluhu! Ty jsi mně byl dán za udržovatele kázně a nikoli za společníka a služebníka – a za to pěkně děkuji! Zůstaň tudíž zde a čiň, co chceš; já však půjdu a uvidím, zda nebudu moci konat dobro také bez tvé domluvy!
27. To je přece jen k zlosti, nanejvýš k zlosti: Já biskup, tedy apoštol Ježíše Krista, mám se nechat od takového všivého darebného dohazovače knih stále kárat a vést!? Ne, to je příliš zlé! Jdi, jdi mi s očí, - jinak mě přinutíš, že na tebe vztáhnu ruku! Zachránil jsem tě sice žel z plamenů a byl jsem ti dobrý, ale nyní nesmírně lituji, že jsem ti kdy něco dobrého prokázal! Krátce a dobře, ty jsi mi nyní trnem v očích, protože jsi nyní již lepší nežli já a byl jsi mi proto nyní dán za vychovatele a udržovatele Kázně!
28. Zde člověk neslyší o ničem jiném nežli o nebeské svobodě. To je mně pěkná svoboda, když člověk nesmí vyhlédnout ani dveřmi svého domu, aniž by neměl po boku udržovatele Káz-ně! Jdi a koukej, abys nepřišel o tuto nebeskou svobodu! Mimo to také jistě hrozit! To chodí znamenitě, roztomile, roztomile! Tedy také ještě v nebi může být člověk kárán! To je pěkné, pěkné, pěkné – to dopadá!
29. Nemáš snad pod svou nebeskou tógou uschovaný dokonce nějaký nebeský karabáč, abys mně v nejbližším okamžiku začal mlátit? Můžeš jen zkusit své štěstí! Uvidíš, kolik se do tohoto biskupa vejde anebo se dá z něho vymlátit!
30. Myslíš ty oslovský nebešťane, že se bojím nějakého trestu?! Zkus to jen jednou a hned se přesvědčíš, jak nepatrnou úctu ve mně vzbudí! Chce-li mě však Pán tretem učinit lepším nežli jsem, ať jen učiní, jak se mu líbí; já se pak také stanu, jakým já budu chtít, dokud mohu chtít, co já chci! Vím dobře, co to znamená, vzdorovat Pánu a znám Jeho moc; ale také nemo-hu dost obdivovat velikost takového ducha, který má odvahu Pánu vzdorovat!”
31, Praví Borem: „Já jsem přišel k tobě z příkazu Páně, mírný jako jehně, neublížil jsem ti ani v nejmenším, ani na světě a ještě mnohem méně zde; ale ty jsi mě přijal hned způsobem, jakým ne světě nepřijímá žádný vládce ani toho nejnepatrnějšího ze svých otroků! Řekni, je to moudré, anebo je to laskavé, jak tomu má být v nebi?! Uznal-li však Pán za dobré, poslat mě k tobě, - copak jsi lepší a moudřejší nežli Pán, který mě Sám poslal k tobě?!
32. Hle, Pán vidí v tobě tvou tělesnou žádostivost a za ní velkou pýchu vůči každému, kdo by tě v tomto nejvýš ošklivém žáru zastihl” Proto mě poslal k tobě, aby z tebe už konečně jed-nou vyšla ta tvá pýcha a s ní tvá vždy stoupající tělesná touha po ženách; ale ty mě přijímáš jako pravý obyvatel pekla a dbáš, jak se zdá, málo na Pána, který tě chce učinit tak přeblaže-ným! Věru, setrváš-li při tom pak se ti za tuto dobrotu Páně dostane tím více soudu, čím tvrdo-šijněji Mu budeš přicházeti vstříc!
33. Já tě tedy nyní opustím, jelikož vidím, že mě nenávidíš, aniž jsem ti dal k tomu i jen nejmenší popud; Pán nechť ti učiní podle Své lásky, slitování a spravedlnosti!”
34. Když chce Borem odejít, tu ho biskup Martin vlídně uchopí a prosí ho, aby zůstal jelikož by se s ním rád opět usmířil, a pak si s ním promluvil o velkých věcech, a Borem podle přání biskupova zůstane.
35. Borem čeká chvíli na další projev Martinův, ale Martin studuje ze všech svých životních koutků, jak by nyní zcela nevyvratitelně čelil Borenovi a jak by ho pak mohl získat na svou stra-nu a to pro urovnání velkých věcí, o nichž se byl Borenovi již dříve zmínil.
36. Borem však ho prohlédá a začne s ním promlouvati takto, řka: „Příteli Martine, já ti pra-vím ve jménu Pána Ježíše Krista, který jest jediným Pánem nebes a veškerého stvoření v celé nekonečnosti, nedělej si zbytečné námahy, neboť hle, já do tebe navlas vidím.
37. Hle, jak ty teď smýšlíš, tak smýšlí všichni čistě pekelní duchové, které nazýváme vesměs „Ďábly”! Věru, s podobnými velkými věcmi, které jsou však u mě přehanebně malé, mi nepřicházej, jinak by se ti tvůj plán velmi špatně vyplatil.
38. Řekni mi na jak dlouho sis předsevzal ve svém srdci vzdorovati Pánu? Řekni mi to zcela nepokrytě, abych se podle toho mohl zařídit! Neboť věř mě: Jakkoli vše, co tu vidíš, je věčně trvalé, můžeš se nicméně náhle nalézat ne místě, které by se asi nezdálo tak příjemné, jako je místo toto, neboť já mám od Pána určitý rozkaz, abych tě od nynějška již nešetřil, jelikož se v tobě vynořil oheň smilstva a panovačnosti!
39. Mluv tedy nyní rovněž ze sebe svobodně bez záludnosti co chceš nyní učinit! Mluv však upřímně a úplnou pravdu! Neboť pravím ti ve jménu Páně: Každá lstivá myšlenka v tobě bude mnou co nejrychleji poznána a bude potrestána mým vzdálením se od tebe, a to náhlým odně-tím všeho toho, co nyní smíš nazývati svým! – Uvaž to a mluv potom pravdivě, co nyní chceš učinit, chceš mě následovati anebo ne?
předchozí kapitola obsah následující kapitola