předchozí kapitola obsah následující kapitola
Pohled dvanáctými dveřmi na nejmenší sluneční oblast. Martinovo
tušení o velikosti a milosti Boží. Tvar člověka jako trvalý a všude stejný
základní tvar. Záhrobní nebezpečí pro toho, kdo ještě není úplně znovuzrozen.
(22. listopadu 1947)
1. (Pán): „Nyní jsme u dveří dvanáctých; jsou také jako ty dřívější již otevřeny! Vstup na práh a řekni pak, co zde spatřuješ.
2. Biskup Martin učiní, jak mu bylo přikázáno. Po chvíli zcela mimořádného úžasu začne teprve mluvit a praví: „Ó Bože, ó Bože, to je nekonečné, to je věčně nezměrně veliké! Vidím tu v přenesmírných vzdálenostech nesčetná nanejvýš se lesknoucí se Slunce a Světy navzájem se rojit jako na zemi jepice za letního dne několik hodin před západem Slunce! Kolik pak decili-onů jich je? A kolik věčnosti bude k tomu asi třeba, aby je bylo možno všechny jen poněkud zevrubněji poznat?!
3. Ó Bože, ó Bože, Pane, čím déle nahlížím dovnitř, tím více jich spatřuji! Ó Pane, jak ti bu-de možno, tuto nanejvýš nespočetnou spoustu Sluncí a Zemí přehlédnout, řídit a udržovat?! To je přímo strašné, strašné!
4. Já bych měl na věky co činit již s oním malým Měsícem a Ty ó Pane, jen si hraješ se všemi těmito nesčetnými deciliony Sluncí a Světů a uspořádáváš všechny a udržuješ všechny a pečuješ o to nejmenší na všech těchto nesčetných světových tělesech, jako by v celé nekoneč-nosti nebylo již zcela ničeho! Ó Pane, jak, jak je Ti to vše možno?!”
5. Pravím Já: „Jak je Mi toto co nejsnáze možno, to není schopen úplně pochopit žádný stvořený duch; ale věčnost tě poučí ještě o mnohém, co je ti nyní ještě temné! Proto v tom nyní dále nepátrej; neboť kdybych ti ukázal velikost Mé všemocné lásky a moudrosti, nemohl bys ani žít, neboť hlubiny Mého Božství jsou pro každého stvořeného ducha nevýstižné.
6. Co však zde spatřuješ, je jen nejmenší sluneční oblast, kterou jsi často viděl za jasných nocí na Zemi. Nemysli však, že toto je již to jediné, co naplňuje nekonečný, věčný prostor! Pra-vím tobě: takových a nekonečně větších a bohatších a divuplnějších oblastí je bez konce, bez počtu a bez míry! Neboť Mé tvorby nemají nikdy nějakého konce; všude nalezneš pro sebe pře-podivně různá zařízení a všude nové formy nikdy netušené velikosti, velebnosti a nádhery!
7. Jedině forma člověka je trvalá a všude stejná. Mezi těmito nesčetně mnohými obyvateli různých světů jsou jen stupně co do velikosti, lásky, moudrosti a krásy; ale všem těmto stupňům slouží nicméně za základ nezměněný tvar člověka, v němž mají všichni Můj obraz. Ti nejmou-dřejší jsou nejkrásnější a ti, kdož jsou naplněni láskou, jsou nejněžnější a nejnádhernější!
8. Ty však bys nyní ještě nebyl s to snésti ani nejnepatrnější krásu lidské formy nejnepatr-nějších těchto tebou nyní zřených Světů, protože se musíš pro nynějšek spokojit také jen s pohlížením na tyto tobě ještě velmi vzdálená Slunce a Světy; bude-li však tvůj duch zralejší, dospěješ už také k podrobnějšímu zření všech těchto Mých divů stvoření!
9. Ale tu platí předem ještě ve velmi mnohých věcech sebe sama zapírat a zejména ve tvé tobě ještě silně lpící touze po ženách. Dokud té se nezhostíš, dotud ti také bude muset toto podrobnější nazírání zůstat zakryto, protože kdybys byl nyní připuštěn k veškeré této tobě ne-pochopitelné kráse, snadno bys na Mne zapomněl!
10. Zapomenout na Mne však znamená tolik jako: Ztratit život a vlastně nebeskou jeho svo-bodu a za to si přivodit, smrt a peklo, před nímž není duch po tak dlouho jist, dokud není úplně z Mého Ducha znovuzrozen.
11. Nyní znáš tento svůj příbytek, - já Sám jsem tě vedl všude na práh věčného života; nyní však musíš kráčet sám, chceš-li býti vpravdě svoboden! Já tě nyní opět viditelně opustím, ale zato ti pošlu jiného společníka; ten tě bude učit poznávat Mou vůli na oné bílé tabuli. – Přemýš-lej nyní přesně o všem tom, co jsi viděl a slyšel a buď ve všem střízlivý, tak přijdeš snadno dále! Staň se!” –
předchozí kapitola obsah následující kapitola