předchozí kapitola obsah následující kapitola
Rozdíl působení vyučování zvenčí a vyučování z nitra.
Hrnčířova dílna.
1. Praví obyvatel Měsíce: „Příteli, ty mluvíš a tážeš se, jak tomu rozumíš ty a já ti odpoví-dám způsobem svým! Kdybych měl soudit podle tebe, musel by ovšem nejvyšší Boží Duch po-učovat vás zvenčí s důtkami v ruce; neboť pro vnitřní duchovní vyučení zdáš se být dosud ještě příliš tupým a nejspíše také téměř veškeré lidské pokolení tvého světového tělesa!
2. Copak se skutečně domníváš, že onen nejvyšší všemohoucí Boží Duch vytvořil člověka, tento Svůj nejdokonalejší výtvor, jako nějaký prázdný pytel, do něhož se musí dříve něco ve-cpat, chce-li v něm někdo něco mít? – Ó hleď, pak se velice mýlíš!
3. Člověk každého světového tělesa má nekonečný poklad moudrosti již v sobě; tento po-klad smí být probuzen jen vhodným prostředkem a pak vydává ihned sám od sebe nejnádher-nější plody. O tento prostředek k probuzení pečuje pak již onen nejvznešenější Duch Boží.
4. Nezanedbal-li člověk tohoto prostředku, nýbrž ho u sebe ihned použil, pak začne ze své-ho vlastního semene klíčit, růst a konečně zrát a pak nepotřebuje žádného vyučování zvenčí, nýbrž jedině z nitra.
5. Neboť vše, co se dostává k člověku z venku, jest a zůstává na věky cizí a nemůže přijí-majícímu dát opravdovou trvalou, vlastní moudrost, nýbrž jen moudrost podobnou cizopasné rostlině, která životu nikdy nic nepomáhá, nýbrž život jen ochromuje a nakonec zcela zahubí, protože se jako něco zevnějšího obrací stále na venek místo dovnitř, do sídla vlastního oprav-dového věčného života z Boha, nejvyššího Ducha!
6. Hle, tedy touto cestou přicházíme k své moudrosti my, totiž jen z nitra a ne zvenčí dovnitř! Potřebujeme-li však také vyučování vnějšího, pak jste asi velmi zabedněné a nadmíru smyslné a z toho nejvýš hrubě hříšné bytosti, tedy odpůrci Božího řádu a tak zajisté odpůrci vlastního života v sobě samých; pak ovšem musí být a zůstávat A jako B a C atd. slepým, ne-budí-li ho žádný vnější vyučovací vítr!
7. Zde máš odpověď také na svou otázku vnějšně; neboť pro vnitřní odpověď nemáš asi ještě dávno schopností, čehož je jistým důkazem tvá otázka! Ale proto se můžeš tázat ještě dále!”
8. Po této řeči prodlouží se obličej biskupa Martina ještě více, neboť nyní vidí, že se svou moudrostí nemůže vedle moudrosti obyvatelem Měsíce nic pořídit. Proto nyní u sebe přemýšlí, co má učinit, aby onomu měsíčnímu párku dokázal, že jako obyvatel Země je přece jen nako-nec moudřejší. Všelijak přemýšlí, ale nic opravdu chytrého ho naprosto nechce napadnout.
9. I obrací se biskup Martin na Mne a praví: „Pane, nenech mně přece tak zcela na holič-kách a pomoz mi tohoto přemoudrého Měšíčňana přemoci a ukázat, že na Tvé Zemi nejsou lidé zrovna také nějaké jedlové šišky! Ten mě zpracovává tak, že bych mu na tisíce slov nemohl odpovědět ani jedním; a přece mám být jeho pánem a časem vůdcem tohoto celého světa!
10. Časem by se mohlo stát, že by obyvatelé všech dosud mi představených světů přišli ke mně jako k svému pánu a ukázali mně, že jsem ze všeho toho stvoření ten nejhloupější chlap! Myslím, že k uvarování této hanby by bylo třeba, abych jim ihned zpočátku převážnou moudros-tí ukázal, že jsem úplně jejich mistrem; pak by budoucně již nepřicházeli k našinci tak školomet-sky a nejednali by s člověkem jako s nějakým abecedářem!”
11. Pravím Já: „Poslyš, Můj milý Martine! Copak ty myslíš, že svým důkladným proti-žvástem ucpeš ústa takovému mudrci? – Ó pak velice se mýlíš! Hle, jako je jen jedna pravda, tak je také jen jedna moudrost, která podobajíc se věčné pevnosti, stojí tu také na věky věků nepřemožitelná! Přišel-li ti tedy tento obyvatel Měsíce vstříc s jedině pravou moudrostí, řekni s jakou ještě větší moudrostí bys ho chtěl potřít?!
12. Hle, je zcela jiná cesta, jak si učinit tyto duchy laskavými, úslužnými a v lásce podda-nými, nežli je cesta kterou máš na mysli ty. Tato cesta sluje láska, pokora a velká umírněnost! Těmito třemi nejprvnějšími a nejdůležitějšími částmi života přijde se konečně na stanovisko, s kterého by se mohlo všem těmto hvězdným obyvatelům čelit.
13. Láska tě učí, abys všem těmto bytostem konal dobro a činil je, co možno šťastnými; po-kora tě učí, abys byl malým a nad nikoho se – byť se zdál sebe nepatrnějším – vysokomyslně nepovyšoval, nýbrž abys sama sebe považoval vždy za nejnepatrnějšího a umírněnost tě učí, abys každého vždy stejně blahovolně snášel a z nejvnitřnějšího základu srdce se snažil pomá-hat každému, kde mu toho třeba a to vždy oněmi nejmírnějšími prostředky, kterými nikdo ani v nejmenším nemůže být ve své svobodě rušen. A je-li třeba tu a tam váženějších prostředků, nesmí za nimi vězet nikdy touha trestat anebo dokonce soudcovský hněv, nýbrž vždy nejvyšší a nejčistší, na sebe nikdy ohled neberoucí láska!
14. Hle, to jsou věci veškerého nebeského mistrovství; tyto věci ti musí být úplně jasny, pak již s těmito Měsíčňany pořídíš lépe! Proto se vrať ještě jednou zpět k onomu párku a zkus to s ním tímto nebeským způsobem; snad se s ním pak dostaneš dále! Jdi a učiň tak! Straň se!”
15. Biskup Martin se nyní obrací opěr k měsíčnímu párku a praví: „Poslyš, můj milý malo-velký příteli, já jsem nyní o tvých velmi moudrých slovech dobře uvažoval a s milostí Páně z nich poznal, že máš skutečně ve všem co jsi mluvil, úplně pravdu; ale vzdor tomu mám nicméně k tobě novou otázku, nikoli však, abych chtěl důkladněji zkoušet tvou pevnou moud-rost, nýbrž jen abych se dal tebou poučit!
16. Hle, ty jsi předtím prohlásil veškeré vnější vyučování dočista nicotným a úplně nulou a nemohu ti říci, že nemáš pravdu! Ale je-li veškeré vnější vyučování, tedy také všechno vnější vnímání – ať pochází odkudkoli a ať vchází do člověka jakýmkoli smyslem – špatné, neužitečné a tedy zavržitelné, pak bych přece jen rád od tvé moudrosti slyšel, k čemu nám velký Tvůrce všech světů, lidí a andělů dal vnější smysly?! A k čemu na venek znějící hlas a k čemu k řeči schopný jazyk?! K čemu vlastně všechnu vnější formu a všechnu vnější zjevnost všech nesčet-ných věcí a bytostí?! Či lze si představit nějakou bytost bez veškeré vnějšnosti; a neruší snad odnětí veškeré vnějšnosti zcela každou bytost?! Neboť hle, já si aspoň nedovedu představit bytost, která by vůbec neměla zcela žádného zevnějšku! – Zde vidíš mé oprávněné pochybnos-ti; proto měj trpělivost a vysvětli mi je!”
17. Praví poté Měsíčňan: „Příteli, ty saháš jednou příliš mělce a podruhé opět příliš hluboko! Jednou příliš málo, jednou příliš mnoho sáhneš, hle, tak svého cíle ještě dlouho nedosáhneš! (einmal zu wenig und einmal zu viel, das macht dir erreichen noch lang nicht dein Ziel!)
18. Velký Duch stvořil ode všeho nekonečně mnoho a všechno to mnohé, které se může jen vnějšně setkávat, jinak by nebylo ono mnohé možným, - je proto také vzájemně vnějšném. Aby tedy člověk chápal vnějšno, jsou mu také dány vnější smysly; ale rozumět mu těmito vněj-šími smysly nedovede nikdy, nýbrž jen vnitřními smysly svého ducha.
19. Má tedy člověk smysly vnější, aby pojmul vnějšno a má smysly vnitřní, aby pojmul nitro; moudrost je však nasloucháním vnitřních smyslů ducha a nikoli vnějších smyslů těla, proto musí být naučena z nitra na venek a nikoli zvenčí dovnitř.
20. Toto vnitřní vyučování udílí však duši jedině duch, kterému velký Duch Boží vdechl úpl-ně odhalené vše, co bylo stvořeno a bude ještě věčně dále tvořeno.
21. Vnější řeč je však jen proto, aby bylo vnějšno změřeno a pak zasnoubeno s nitrem, čímž se uskutečňuje sňatek mezi vnějšnem a nitrem, čímž se uskutečňuje sňatek mezi vnějš-nem a nitrem a tímto sňatkem úplné poznání božského řádu, kteréžto poznání je pak vlastní moudrost, o níž jedině máme usilovat, protože ona jediná podmiňuje vnitřní sílu ducha a jeho působící život.
22. Z toho nyní snadno poznáváš, že Duch Boží věčně nikdy neučil lidi vnějšími zjeveními; nýbrž vždy jedině z nitra na venek duchem; a i když to snad také vypadalo jakoby osobní vnější vyučování, nemohlo nicméně toto vyučování mít po tak dlouho žádného vnitřního účinku, dokud nebylo vedeno vše-probouzející silou Božího Ducha skrze nejvnitřnějšího ducha člověka. Tak také vše to, co jsem ti nyní vysvětlil také jen vnějšně, nemá pro tebe po tak dlouho žádného účinku, pokud to nepoznáš ze sebe sama.
23. A i kdyby tě Bůh Sám takto vnějšně ve vší moudrosti poučoval, jako jsem to nyní učinil já, nic by ti ani toto Boží vyučování neprospělo, dokud by tě On, velký Bůh, nepoučoval Svým nejsvětějším Duchem z nitra tvým vlastním duchem.
24. Toto nyní pochop, můžeš-li, jako náležitou odpověď a považ, že ti neslouží ke spáse, nýbrž jen k soudu, dokud ji neobdržíš ze sebe samého! Neboť co není tvé, to je soudem, dokud to není tvé a svobodným tě nečiní! – Chceš-li se však ještě dále tázat učiň tak a já ti odpovím!”
25. Praví poté biskup Martin řka: „Ó příteli, já nyní opět vidím, že ty jsi při vší své vnější ne-patrnosti opravdu v základě moudrou bytostí; a také poznávám, že se s tebou ještě dlouho ne-mohu měřit; ale jako skálopevný mudřec mně nicméně doznáš, že když já někoho z velké lásky i také jen vnějšně poučuji ve věcech řádu božího. Jeho moci, lásce a moudrosti, nemůže přece takové poučování pro klidného, nanejvýš ochotného učedníka být soudem, nýbrž jen správnou cestou k věčnému životu! Neboť já vůbec nekladu tak příliš velkou váhu na pouhou moudrost, nýbrž jen na lásku; neboť kde chybí láska, tam mně všechna moudrost nestojí ani za zlámanou grešli!
26. Co říkáš tomuto mému názoru? Já vím dobře, že každý člověk musí být dříve zno-vuzrozen z ducha, nežli může vejít do vlastní nejsvobodnější Říše Boží; ale má-li dospět k tomuto znovuzrození, musí člověk napřed obdržet prvé cesty k tomu vnějším vyučováním, protože vnitřní vyučování – aspoň u dětí, není mně naprosto myslitelné. A nemám-li ani zde pravdu, pak mně ukaž, jak vyučujete své děti vy, Měsíčňané!”
27. Praví Měsíčňan: „Pročpak se tážeš dále, zdá-li se ti tvůj názor být daleko správnějším?! Krátkozraký mluvko, copak není každé vnější vyučování zákonem, který určuje, jak to či ono chápat?! A zda každý zákon a každé pravidlo nesoudí? Copak zákon už někoho osvobodil?
28. Vy ovšem činíte ze svých dětí nejprve zajatce a pak jich nemůžete nikdy osvobodit; my však naše děti vychováváme podobně jako u vás hrnčíř zhotovuje hrnec, který začíná vytahovat ze svého kruhu zároveň z nitra i zevně, jinak by vytvořil velmi jednostranný hrnec! Chceš-li se tedy učit, jak se vychovávají lidé pro věčnou svobodu, pak jsi do hrnčířovy dílny; tam poznáš svou nepochopenou lásku! – Rozuměj dobře, u hrnčíře je více moudrosti, nežli dosud v tobě!”
29. Po tomto výprasku se obrací biskup Martin opět ke Mně řka: „Ó Pane, na tohoto sku-tečně radikálního, moudrého Měsíčňana nelze nijak vyzrát; neboť ať vylíčím věc podle Tvé nau-ky sebe čistěji, předejde mně už opět o celých tisíc let! A nejzvláštnější u této věci je, že on jako Měsíčňan zná, jak se zdá Zemi, kterou přece jistě také ani jednou jako Hvězdu neviděl lépe nežli já sám! Odkázal mě na hrnčíře na zemi, kde mám studovat moudrost a jaksi tajemství lás-ky! To je skutečně velmi žertovné!
30. Co mám u hrnčíře dělat? Mám snad zde vykonávat toto povolání? – Ano, ten chlapík jde tak daleko, že mně zcela suše do očí tvrdil, že ani Ty, ó Pane, bys nemohl Svým ústním vyučováním pomoci, kdyby nepřicházelo z nitra mým vlastním duchem! To je přece zřejmě hrubé prohřešení! Kdyby se stalo podle mého přání, pak bych tomuto chlapíkovi dal již pocítit, co to znamená, upírat účinnou sílu dokonce i tvé nauce!”
31. Pravím Já: „Zanech toho, Můj milý Martine; neboť kdybys se pustil do sporu s tímto Mě-síčňanem, musel bys ho držet mnohem kratčeji na uzdě! On však naprosto nezasluhuje, abych mu měl čelit něčím nepříjemným, neboť je to nadmíru dobrý duch; že však byl nakonec na tebe trochu hrubší, to pochází z toho, že v tobě uzřel jakousi skrytou ctižádostivou záludnost, kterou tito Měšíčňané mohou co nejméně snášet! Neboť u nich se musí zevnějšek rovnat úplně nitru!
32. Ostatně, dbej dobře toho, co jsi slyšel od tohoto mudrce časem ti to přijde vhod! Hrnčíř je však nejlepším obrazem; z tohoto obrazu můžeš se učit celé úplnosti Mého řádu! Neboť hle, Já Sám jsem rovněž Hrnčíř a mé působení je působení hrnčíře; neboť hle, Můj řád se podobá hrnčířskému kruhu a Má díla se podobají hrncům hrnčíře! – Jak, - o tom tě poučí budoucnost!
33. Poj´dme však nyní k dvanáctým dveřím; tam se ti ujasní leccos, co je ještě nyní temné! Staň se!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola