předchozí kapitola obsah následující kapitola
Devátý kabinet se svým smutným tajemstvím.
Roztříštěný svět Asteroid a jeho dějiny.
1. (Pán): Nyní jsme také u dveří devátých. Co zde spatřuješ? Nyní můžeš, Můj milý synu Martine, už zase mluvit, - ale jen tolik, kolik je třeba a proto Mi odpověz na Moji otázku!”
2. Praví Martin: „Pane, zatím ještě zrovna příliš mnoho nevidím! As devět malých holých beztvarých světových hrud pluje v tomto nejčistším nebeském vzduchu a mimo několik křovin nelze na nich zrovna příliš mnoho objevit! V nejhlubším sotva rozeznatelném pozadí mi to při-padá tak, jako bych spatřoval velký dokonalý svět nebeský, - ale tento svět se mi zdá být již tak nesmírně odtud vzdálený, že pro tuto nesmírnou vzdálenost mohu sotva objevit Svět sám, neřku-li to, co je na něm domovem!
3. Čtyři z těchto zde ve větší blízkosti kroužící světové hroudy se zdají být sice také obydle-ny, protože na nich objevuji zcela zvláštní malé budovy; ale obyvatele tohoto kousku světa ne-lze vypátrat! Nejspíše to asi nejsou největší národové nebes! Snad na nich bydlí jen určitý druh nálevníkových lidiček?! Neboť zde kol prahu dveří vznáší se právě takový kousíček světa a já tu neobjevuji až na velmi zakrnělá křoviska a několik opravdových muších domečků, které se ovšem podobají spíše ozdobným mravenčím kopečkům nežli nějakým obytným domečkům; nic se tu nehýbe, nic se nepohybuje – mimo onen kousíček světa samého! Řekni mi, ó Pane, co nejmilostivěji, copak to znamená; je to také nějaká Planeta anebo něco jiného?!”
4. Pravím Já: „Ano, můj milý synu Martine, také to je Planeta, - ale jak vidíš, nikoli celá, ný-brž zcela mocně rozkouskovaná! Neboť vedle těchto devíti částí, které se tu před námi ve velmi neuspořádaných kruzích pohybují, je ještě velká spousta trosek, které leží dílem rozptýleny na jiných Planetách, dílem se však ještě prohání ve velmi nepravidelných drahách nekonečných síních prostoru stvoření a jsou ještě doposud, dostanou-li se do blízkosti nějaké pevné Planety anebo dokonce Slunce, těmito jaksi přitaženy a jaksi stráveny.
5. Ty se nyní tážeš v sobě: „Jak se to stalo, že byla tato Planeta tak rozkouskována a proč; a jak vypadala tato Planeta dříve a jak její obyvatelé?”
6. Hle, na ono jak ti odpoví Má všemohoucnost! To byla tedy Má vůle.
7, Ale proč? – Hle tato Planeta měl kdysi, před touto Zemí též takové určení, jaké má nyní Země! Neboť prvý padlý duch si ji zvolil se slibem, že se tu chce pokořit a ke Mně navrátit; a proto tato Hvězda měla být kdysi Hvězdou veškerého spasení! Zde chtěl působit v sebe zcela pohroužen a žádný tvor této Hvězdy neměl jím být nikdy ve své sféře rušen a tím méně snad jiné Planety se svými obyvateli!
8. Leč tomuto svému slibu nedostál, nýbrž působil tu ve své jemu dopuštěné svobodě tak zle, že tu již žádný život nemohl prospívat! Proto byl uvězněn do ohnivého střediska této Plane-ty a určení této Planety bylo ihned dáno tvé zemi.
9. Když tato země dozrála pro lidi a Já jsem položil zárodek pro prvého člověka, tu zatřásl tento zlý duch svým žalářem; i zželelo se Mně ho a dopustil jsem, aby činil co chce. A hle tu roztrhl svou zemi a spadl odtud do propasti této tvé země a konal na ní vždy to, co ti je dobře známo!
10. Důvodem zničení této Planety bylo tedy jako vždy ve všech věcech Mé slitování! Neboť když byla tato Planeta ještě celá a bohatá mocnými národy, poslintal tento drak jejich srdce a hle, všichni vzpláli v nejzuřivější vládychtivost a přísahali si novou věčnou válku a vzájemné úplné potření až do posledního muže!
11. A tu by již žádný svobodný prostředek nepomohl! Proto zde musel nastoupit soud a to bylo právě ono mocné rozložení této Planety, při čemž zaniklo ovšem mnoho milionů obrov-ských lidí a byli pohřbeni dílem pod troskami, velkou většinou však také byli vrženi do nekoneč-ného prostoru a několik jich také padlo dokonce na tuto Zemi a odtud se ještě dodnes tradují pohanské báje o válce gigantů!
12. Tito první lidé vymřeli pak zcela na oněch malých zbytcích této kdysi největší Planety, protože na ní nenalezli potravy; na jejich místo byli pak uvedeni poměrně malí lidé, kteří ještě nyní obývají tyto malé zemičky a jsou to krajně skromné bytosti a nyní odpovídají vlasům a obočím (univerzálního člověka a člověka, kterého představuje stvoření.) V pozadí však spatřu-ješ ještě onu celou Planetu i se vším jak kdysi byla, uchovanou pro velký den, který vzejde jed-nou celé nekonečnosti!
13. Nyní také víš o těchto dveřích, čeho je ti zatím třeba vědět, vše ostatní vzejde v pravou dobu z tebe samého a to ze semene, které jsem nyní vložil do tvého srdce! Proto následuj Mne nyní k desátým dveřím, kde na tebe čekají opět nové divy! Staň se”
předchozí kapitola obsah následující kapitola