předchozí kapitola obsah následující kapitola
Nádhery Marsovy za čtvrtými dveřmi. Duchovní zemdlenost
Martinova a pošetilé jeho přání. Pokárání Páně.
1. Já mluvím dále a pravím: „Nyní jsme již u otevřeného vchodu! Co vidíš zde a jak se ti to líbí?”
2. Praví biskup Martin poněkud sklíčeně: „Pane, nemám ani dost odvahy, ani výmluvnosti, abych mohl tuto vznešenou nádheru v její velikosti, hlubokosti a nejspanilejší velebnosti s náležitou důstojností vylíčit! Co však při tom podle svého pocitu musím poznamenat jest, že zde je zcela vážně toho dobrého pro mě až příliš mnoho. Já nyní skutečně již oněmím z toho stálého vzrůstu těchto téměř více než nebeských krás, – zejména oněch, které se opravdu v nesmírném počtu objevují ve viditelně žensko-lidské nebeské podobě.
3. Kolikpak milionů je jich asi pospolu v tomto vedlejším kabinetě, který je vlastně celým světem? – Těmito bytostmi se vše hemží, kamkoli a jak daleko jen oko dohlédne, tomu přijde ještě tisíc a opět tisíc těch nejdokonalejších chat a chrámů a zahrad a hájů a mnoho malých pahorků, které se zdají být jakoby pokryty nejkrásnějšími zelenými sametovými koberci.
4. Hle, Pane, to je příliš mnoho; toho nikdy nepochopím a také toho na věky nebudu moci nikdy úplně pochopit! Proto přestaň, ó Pane, ukazovat mně další, ještě větší nádhery; neboť věru, těch nádher, které jsem dosud viděl, je pro mě na věky příliš mnoho!
5. K čemu to také vše potřebuji?! Mám-li Tebe a ještě toho druhého přítele, který bydlí a zů-stává pod jednou střechou u mě, když Ty mnohdy zmizíš, pak toto mám pro celou věčnost dost! Ať se s takových vznešeností radují ti, jimž svědomí praví, že jsou čistí a proto hodní a také způsobilí, aby měli takové nebeské statky já však, který až příliš dobře vím, co mně patří, jsem spokojen s nejprostší doškovou chaloupkou a se svolením, abych směl Tebe, ó Pane, v Tvém domě navštívit a někdy také od tebe, nejdobrotivější Otče, kousek chleba a doušek vína obdr-žet!
6. Tento nádherný dům dej však beze všeho dalšího někomu jinému, kdo je schopnější a hodnější jej vlastnit, nežli já; neboť se mnou tu nic není: Čiň Pane, co chceš; já již nepůjdu, smím-li svobodně chtít k žádným dalším dveřím!
7. Ó, kdybych měl používat všech těchto bytostí, co teprve bych pořídil se svou hloupostí?! Proto Tě prosím, ó Pane, přestaň mě zde dále vodit! Dej mi nějaký prasečí chlívek, jaký bývá na Zemi a já se budu cítit šťastnějším!”
8. Pravím Já: „Poslyš, milý Martine, rozumíš-li tomu lépe, jak má kdo jít, aby se stal dokona-lým nebeským občanem, pak to můžeš mít, jak si to ty přeješ; ale buď také ujištěn, že věčně nikdy dále nepřijdeš! Vložíš-li však více důvěry ve Mne nežli ve svou slepotu, pak čiň, co Já chci – a ne, co ty chceš!.
9. Copak myslíš, že jsem Své děti stvořil jen k tomu, aby se válely za pecí a jedly chléb a pi-ly víno?! – Ó hle, pak se převelice mýlíš! Cožpak jsi nečetl, co je psáno a co zní takto: „Buďte dokonalí, jako váš Otec v nebi dokonalý jest!”Myslíš, že této žádoucí dokonalosti dětí lze do-sáhnout v nějakém prasečím chlívku?!
10. Či nezažil jsi nikdy na zemi, že by děti pozemských rodičů byly raději lenivé a zabývaly se jen svými hračkami, nežli aby se musely věnovat učení pro své příští povolání? Anebo viděl jsi na světě vždy mnoho lidí, jimž lenivost je nade všecko?!
11. Hle, k tomuto druhu patříš také ty a vyhýbáš se jaksi mnohému, co tě zde očekává a dí-lem však bys mi chtěl dokonce také zcela zdvořile poněkud vzdorovat, protože jsem ti předtím vytýkal nemoudrost tvé marnivé otázky!
12. Ale to vše se nesluší pro toho, kterému jsem již prokázal a doposud stále ještě prokazuji tolik milosti, lásky a slitování. Hle, tobě se děje, co se mnohým milionům neděje. Miliony jsou šťastné pouze v očekávání, že Mne jednou spatří a jsou k onomu nejblaženějšímu cíli vedeny zcela nepatrnými ochrannými duchy; tebe však vedu Já Sám, - Já věčný Bůh a Otec veškeré nekonečnosti, jakožto onen věčný, nejblaženější Cíl všech andělů a duchů nekonečnosti – a tobě by byl svobodně volený prasečí chlívek milejší, nežli co ti chci dát Já, abych tě uzpůsobil pro největší blaženost?! Řekni, jak se ti nyní líbí toto chvalitebné přání?!
13. Biskup Martin praví zcela zaražen: „Ó Pane, ó věčně nejsvětější, nejlepší Otče, měj se mnou trpělivost! Já jsem pouhý dobytek, opravdu nejhloupější sviňák, který není hoden ani nejmenšího paprsku Tvé milosti! Ó veď mě nyní ty jediný, dobrý Otče, kamkoli chceš a já tě budu následovat i když také hloupý jako pařez; ale následovat Tě budu věčně beze vší oslov-ské pochybnosti!”
14. Pravil jsem Já: „Nuže tedy, následuj Mne od těchto dveří Marsu ku dveřím Jupiteru č.5! Budiž a staň se!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola