předchozí kapitola obsah následující kapitola
Překvapení za pátými dveřmi. Zázračný svět Jupiterův.
1. Nyní jsem se již ocitli u dveří č.5, které se ihned otevrou, jakmile se k nim přiblížíme a biskup Martin při prvém pohledu na tento kabinet spráskne ihned své ruce třikrát nad hlavou a hlasitě vzkřikne: „Ale pro jméno Boží, Pane Ježíši, Otče, - ano, copak to už zase je?! Jaká to nezměrnost! Přenebeská země bez konce; nad ní lze zajisté ještě dobře vidět čtyři Země; vše je obléváno světlem, o němž si nejhlubokomyslnější a nejmoudřejší pozemský poutník nedovede učinit ani ten nejslabší pojem a ta nádhera a velebnost svítících paláců a chrámů a také malých chrámů, které těmto obyvatelům asi slouží za svobodné příbytky!
2. Ó, ó nyní spatřuji také moře a jejich vody se třpytí jako nejkrásnější broušené diamanty ve světle slunečním! Ale vše tu vlastně svítí ze sebe; neboť nelze nikde nic objevit, z čeho ane-bo odkud by asi přicházelo světlo; Ach, ach Pane, Otče! To je nadevšecky pojmy krásné, nád-herné, vznešené, ano mohl bych to nazvat skutečně svatě krásným, kdybych nevěděl, že jen Ty jediný jsi svatý!
3. Ó Pane, Otče, čím dále tu nahlížím dovnitř, tím více toho stále objevuji; a nyní vidím také již lidi, kteří však jsou ovšem ještě poněkud příliš vzdáleni, takže rozeznat, jak vlastně vypadají! Jsou patrně v souladu se svou zemí rovněž nevyslovitelně krásní! Je však také lépe, že nepři-chází příliš blízko ke mně; neboť nakonec bych nemohl jejich jistě příliš velkou krásu ani snést! Již této velké, přenádherné obytné země má člověk v největší míře dost!
4. Ale Pane, Pane, Otče! Je mimo Tebe nějakému duchu možno onu nekonečnou hojnost, hloubku a velikost těchto vznešeností, jejichž počtu není konce, kdy zcela prohlédnout a i jen nejmenší díl toho pochopit a pojmout?! Myslím, že něco takového je nemožné i největšímu an-děli!”
5. Pravím Já: „Ne tak, milý synu Martine! Hle, vše co zde spatřuješ, co jsi již viděl a co nyní ještě uvidíš, je jen nejmenší část toho, co moudří andělé této mé věčné Říše ve vší hlubokosti hlubin poznávají a v čem se ve vší úplnosti nadmíru dobře vyznají!
6. Neboť hle, vše co tu vidíš a nad čím tak nadmíru žasneš, není mimo tebe, nýbrž v tobě samém! Že to však zde spatřuješ jako mimo sebe, má důvod v tvém duchovním zření a podobá se zření krajin, které jsi často viděl ve snu jako mimo sebe, zatím co jsi je vlastně viděl okem duše v sobě samém. Zde je jen rozdíl v tom, že zde je skutečnou věcí to, co se ve snu jeví vět-šinou vlastně jen jako prázdné šermování duševního zrcadla. – Nyní se dále na to netaž, neboť v pravé chvíli se ti to vyjasní!
7. Lidí této Země však zde nevidíš zblízka proto, že pro tento tvůj stav jsou skutečně příliš krásní; až však zesílíš, pak budeš moci ve vší úplnosti spatřit a v nejblaženější čistotě požívat, - co by ti nyní ještě nebylo možným, jelikož ti k tomu chybí potřebná síla!
8. Pojďme však nyní opět o dvéře dále, - tam spatříš něco ještě neporovnatelně vznešeněj-šího! U těchto příštích šestých dveří musíš se však chovat co možno klidně a pouze Mne po-slouchat a všeho si dobře všímat, co ti řeknu! Také se Mne nesmíš tázat, proč se musíš tak klidně chovat a to ani tehdy ne, budu-li k tobě mluvit leccos, čeho nebudeš chápat a čemu ne-budeš rozumět; neboť v pravé chvíli se ti vše vyjasní!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola