předchozí kapitola obsah následující kapitola
Nebeská hostina. Žehnání nově vykoupených a jejich nebeský domov.
1. Nyní přicházíme do sálu co nejvýhodněji položeného s opravdovou nebeskou nádherou vyzdobeného.
2. Uprostřed sálu stojí velký kruhový stůl z nejčistšího průhledného zlata, spočívající na 12 nohách z rozmanitých drahokamů. Kolem stolu je postaveno z nejčistšího zlata právě tolik sto-lic, kolik je nyní v tomto sále hostí. Podlaha tohoto sálu oslňuje bělostí čerstvě napadlého sněhu a strop sálu je světlemodrý a lesknou se na něm nejkrásnější hvězdy. Sál má 24 oken 12 stop vysokých se 7 stop širokými okny vniká do sálu nádherné světlo a lze jimi spatřovat krajiny ni-kdy netušené nádhery a vznešenosti. A na stole je sedm chlebů vedle velkého nádherného po-háru naplněného nejvzácnějším vínem.
3. Všichni, kteří sem vstupují, jsou nyní uchváceni přílišnou nádherou, s kterou se zde po-jednou zcela neočekávaně setkávají. Společnost, v jejímž čele je knihkupec, jest i s ním samou nesmírnou úctou skloněna až k zemi. Oněch třicet, kteří se teprve krátce předtím dotazovali na chybící jim nebeskou nádheru otvírají nyní na celé kolo ústa a oči a nenalézají slov, kterými by mohli dostatečně označit tuto nádheru.
4. Jen náš Martin si zůstává stejným a praví ukazuje na Mne: „Milí bratři, proč žasnete tak mocně nad přenesmírnou nádherou tohoto sálu?! Hleďte, mně je to zcela lhostejné; neboť si myslím, že kdyby v tomto sále s námi nebyl náš Pán a Otec, nedal bych za celý sál ani shnilý pomeranč! Jen On je mi vším, vše ostatní je mi bez něho ničím!
5. Kdyby On byl se mnou v nejprostší doškové chaloupce, byl bych tam nekonečně blaže-nějším nežli v tomto nejnádhernějším sále sám. Proto si mě také nádhera tohoto sálu nepodpla-tí, nýbrž jedině On, On nás všech Otec, Pán a Bůh. Jemu jedinému patří všechna naše nejvyšší úcta, láska, obdiv, uctívání a zbožňování! Neboť veškerá převeliká tato nádhera jest zajisté jeho dílem, dechem Jeho úst! Ať si dělá každý z vás co chce, - já myslím a konám jednou tak!”
6. Pravím Já: „Martine, ty správně mluvíš a jsi nyní opravdovým Pavlem; ale hleď, aby ses sám ještě nestal někdy slabým a neřekl: „Ale jen kdyby Pán nebyl tak neustále u mě!” Já tě však přece proto neopustím! – Nyní se však všichni posaďme ke stolu a jezte a pijte! Na naše ruce již čeká převeliká práce! Staň se!”
7. Všichni učiní nyní podle Mého příkazu Já lámu chléb a rozděluji jej mezi ně a všichni s velkou láskou a s nejvděčnějším pohnutím svých srdcí požívají tento opravdový chléb věčné-ho života a pijí poté všichni životní víno poznání z jednoho a téhož kalicha a jsou při tom veselí a cítí se velmi dobře; neboť po požití vína se zmocňuje všech tak vznešené, nebesky hluboce moudré vědomí, že si radostí nevědí takřka rady co počít a pro samou lásku nenalézají téměř slov, aby Mi pověděli, jak se nyní nadmíru cítí šťastnými!
8. Já jim však nyní všem žehnám a volím Si je za sluhy a opravdové služebníky Své věčné Říše.
9. Když je toto vše skončeno, povstane náš biskup Martin a praví: „Pane, já jsem si nyní něčeho všiml, totiž, jako bych se také já měl od tebe oddělit, abych vyřídil nějakou důležitou záležitost. Čiň, co chceš, ale já se Tě nikdy nespustím! Pane, kde nejsi Ty se mnou, tam se mnou není zhola nic! Já od Tebe jednou už provždy neupustím a od tebe neodejdu; neboť mám Tě nyní až příliš mocně rád! Nuže, - já už zůstanu u Tebe!”
10. Pravím Já: „Ne tak nejmilejší bratře Martine! Já pravím tobě: Ani na okamžik nebudeš ode Mne vzdálen, jako také nikdo z této společnosti a nikdo ze všech těch nesčíslných, kteří Mne ve svém srdci poznali a přijali! Ale nicméně je na druhé straně nutno, aby se každý zdánli-vě jako beze Mne odebral tam, kde Já ho chci mít, jinak by byla jeho radost nedokonalá a jeho život bezúčelný!
11. Proto se zde musí každý s největší pilností přičiňovat a co možno dobro konat; čím bu-de kde činnější, tím větší blaženosti se mu dostane! Neboť blaženost spočívá jedině v jednání podle Mého pevně stanoveného věčného nebeského řádu!
12. Vyhlédni tu oknem! Tamto na východ v krásné, velké zahradě, nedaleko tohoto Mého domu od věčnosti, spatřuješ velmi ladný domek, který je uvnitř mnohem prostornější nežli zven-čí vypadá; tam jdi a vezmi jej do svého neomezeného vlastnictví!
13. V jednom pokoji najdeš skvělou, bílou okrouhlou tabuli. Na tuto tabuli se vždy podívej, kdykoli přijdeš po nějakém zaměstnání domů; neboť od nynějška najdeš tam vždy zaznamena-nou Mou vůli, podle níž se pak vždy budeš moci ve svém jednání zařídit! Splníš-li vždy přesně to, co ti v tvém domě ukáže Má tabule vůle, budeš brzy ustanoven nad něčím větším, v opačném případě však jen nad něčím menším podle síly tvé vůle.
14. Kdyby ses v něčem úplně nevyznal, pak přijď sem a bude ti dáno ve všem vysvětlení; budeš-li mne však ve svém domě volat, budu u tebe! Nuže zatím víš vše, co ti nyní třeba vědět. Jdi tedy do svého domku: tam se dozvíš další podrobnosti, aby ses také podle nich mohl přesně řídit!
15. Co však jsem sdělil nyní tobě, sděluji také zároveň každému z této společnosti. Pohleď-te všichni ven a dům, který spatříte, bude náležet tomu, kdo jej vidí! Tam jděte a čiňte, jak jsem právě oznámil bratru Martinovi; neboť každý z vás nalezne ve svém domě podobné zařízení! Staň se!”
16. Biskup Martin se sice poněkud škrabe za ušima, ale jde přece, jak jsem mu určil, neboť míní, že Mne tam mít nebude a že Mne neuvidí. Ostatní ze společnosti, jimž Má blízkost připa-dá ještě příliš přesvatou, jdou snáze, aby se jaksi zotavili z tohoto příliš velkého rozčilení své mysli. –
předchozí kapitola obsah následující kapitola