předchozí kapitola obsah následující kapitola
Martinova druhá návštěva ve zvěřinci za vedení nebeského Mistra.
Martinova prvá řeč k obrácení před třiceti kalvinisty. Zachránění zbloudilých.
1. Nyní vstoupíme spěšně opět do téhož pokoje a nalezneme společnost oněch třiceti do-sud schoulených v koutech a to ve stále stejných zvířecích podobách.
2. Petr takto na ně volá řka: Vyznavači Kalvína, - obraťte se; neboť Pán čeká na vás! Ne Luthera, ne Kalvína, ne bibli, také ne Petra a Pavla anebo Jana, nýbrž jedině Ježíše Ukřižova-ného, vyznávejte! Neboť On jediný je Pán nebes a veškeré Země; mimo Něho není žádného Pána, žádného Boha a žádného již života!
3. Tento Pán Ježíš, který je jediným opravdovým Kristem na věky, je zde a chce vás při-jmout – chcete-li vy – abyste se všichni stali v jeho nejsvětějším jménu blaženými!”
4. Praví jeden ze společnosti, který měl podobu osla: „Kdo jsi, že se odvažuješ přicházet v tomto osvíceném věku se starou báchorkou o Ježíšovi? Cožpak nevidíš mé poklady, s nimiž vystačím na celou věčnost a že jsem se svým stavem úplně spokojen? Co mám přitom ještě dělat s mytickým Ježíšem, který nikdy nebyl, není a nikdy nebude?! Kdypak už se jednou za-čnou vymyťovat staří mytičtí mudrci a na jejich místo dávat skutečně moudří muži přítomnosti?!
5. Cožpak musí být Homér stále největším básníkem, Orfeus vysloveným bohem tónů, Ap-peles prvým malířem, Apolodorus prvým sochařem, Džingiz-Chán největším hrdinou a dobyva-telem, Sokrates, Plato a Aristoteles největšími filozofy, faraonové Ramsit (Ramses) a Sesostris a Moeris největšími stavebními králi, Ptolemeus prvým astronomem, Mojžíš největším a nej-moudřejším zákonodárcem, David a Šalomoun nejmoudřejšími králi a konečně Ježíš největším a největším moralistou!
6. Nemáme my Němci dost mužů, před nimiž by všichni tito staří museli nadobro zalézt? A přece se těmto starým staví obětní oltáře, zatím co se mudrci přítomnosti nechávají nezřídka umírat hladem! – Kdy, kdypak tento nesmysl vezme jednou za své?!”
7. Praví Petr: Jsem, který jsem, - někdy Šimon Juda, někdy opět pouze jen Petr! Tvé osví-cení doby nejsou zrovna příliš vzdálené a staré báje o Ježíšovi má zřejmě větší cenu nežli po-klady tvé oslovské kůže a staří mudrci mají také větší cenu nežli ti mladí hňupové, protože vě-děli, co činili a proto se také stali učiteli národů všech dob, zatím co všichni ti domněle vele-moudří učenci této doby neví co činí, sami sebe nepoznávají, proto také ještě méně někoho jiného a nejméně již čistě božskou vrozenost a podstatu Pána Ježíše Krista, pročež zde před tváří Pána vypadají pak tak jako vy, totiž v podobě oslů, volů, štvaných zajíců (kteří na světě, byli-li pro svou zvláštní moudrost pohnáni před soud, vzali ze samé odvahy pro svou domnělou dobrou věc raději vzali raději nohy na ramena, místo aby se před soudem co nejstatečněji hájili a spustí štěkot teprve tehdy, když svou kůži mají v nějaké skrýši v bezpečí), také v podobě pra-šivých ovcí!
8. Obraťte se jen a zkoumejte se a uzříte pravdu mých slov na sobě! – pročpak jste měli předtím tak veliký strach před Ježíšem a prosili jste, aby k vám nechodil a nyní, ježto k vám skutečně přišel, považujete Ho pouze za mytickou bytost?!”
9. Onen oslovský ze společnosti je nyní zamlklý a nic nemluví; ale biskup Martin učiní po-známku řka: „Ó Pane, opravdu Tvá trpělivost je veliká a láska Tvá nekonečná! Ale kdybych tak mohl tomuto oslovskému pořádně vyprášit kůži, to by mně udělalo dobře! Ne ale je to opravdo-vý osel! To už skutečně přestává řeč! Katolíci jsou zajisté též tupí; ale s tak hloupým chlapem, jako je tento kalvínský osel, jsem se ještě nesetkal!”
10. Pravím Já: „Milý příteli a bratře Martine, nevíš, co jsem kdysi řekl právě tomuto našemu bratru Petrovi, když totiž Malchusovi, sluhovi velekněze, uťal mečem ucho?! Hle, totéž platí také zde! Kde se nemůže se vší mírností a trpělivostí spojení lásky, tam nepomůže také žádný meč ani docela žádná jiná moc!”
11. Všemohoucnost může ovšem vše soudit a soudem usmrtit a zničit, ale pomáhat, utěšo-vat, život udržovat, ztracené opět navrátit, nejzajatějšího ducha opět osvobodit, hle, to dovede jedině ve vší mírnosti a trpělivostí sdružená láska; kde chybí láska, tam není nic nežli smrt a záhuba!
12. My však chceme, aby nikdo nezahynul, nýbrž aby všichni, kteří věří ve Mne, měli život věčný! Proto záleží na nás, abychom pro každého používali jen takových prostředků, kterými jedině je možno každému svým způsobem pomoci!!
13. Pokus se o to u těchto nezvedených učených kalvínů a uvidíš, co s nimi jako někdejší biskup pořídíš!”
14. Praví biskup Martin: Ó nejmilejší Pane můj nejmilejší Bože a Otče, Ježíši, to by už bylo vše v pořádku; ale když takový nejctihodnější Petr nemůže s nimi, jak se zdá, bez zázraku mnoho nepořídí, pak skutečně nevím, jak daleko přijdu s nimi já!
15. Myslím tedy, že jelikož tu jsi, ó Pane, ve Své nejúplnější božské podstatě osobně Ty, jemuž jsou na věky po ruce všechny prostředky, bylo by zajisté ode mě nanejvýš neodpustitel-né, kdybych chtěl před Tebou působit já jako naprosté nic tam, kde Ty jsi vše ve všem a kde již ta nejslabší myšlenka z Tebe zmůže víc, nežli kdybych já po celou věčnost sebe moudřeji dále mluvil! Proto prosím Tě, vezmi opět co nejmilostivěji zpět tento návrh, který jsi mi učinil!”
16. Pravím Já: tak, milý bratře Martine! Hle, také ty patříš nyní k Mým prostředkům! Kdy-bych do této polomrtvé společnosti zapůsobil nyní ihned osobně Já, byli by souzeni, jelikož nyní již vědí, že jsem zde a někteří z nich již také napolovic věří, že bych mohl být přece jen Já opravdovým Pánem!
17. Proto předávám tobě tuto záležitost, k níž ti bratr Petr nyní již razil dráhu; také on je nyní již příliš silný pro tyto slabé! Proto jim musí pomoci někdo, kdo není příliš silný, aby tyto slabé neumačkal; neboť komáři mohou a musí být kojeni nejprve opět jen komáry, aby nebyli zahube-ni a dítky nemohou strávit potravu mužů, nýbrž jen lehké a řídké mléko! Proto jen jdi a vyplň Můj rozkaz k těmto třiceti slabým! Staň se!”
18. Já, Petr a onen nyní nadmíru pokorný knihkupec odcházíme opět z pokoje a nechává-me našeho Martina u oněch třiceti samotného.
19. Biskup Martin však pozoruje po jistou chvíli toto stádo a pak se obrací těmito slovy podle svého vlastního stavu a podle stavu tohoto stáda, řka k nim totiž: „Vy ubozí, chabí bratři, kteří se zde v nejčistším světle všemohoucího věčného Boha objevujete jako zřejmě hloupá zvířata, vyslechněte mě trpělivě a pochopte smysl mé řeči!
20. Já jsem byl na světě římským biskupem a zuřivým odpůrcem všeho protestantismu, ač-koliv jsem si Říma vážil ještě méně nežli nauky Mohamedovy. A jakým jsem byl na světě, tako-vý jsem také přišel sem jako dobytek, všemu dobrému, svatému a pravdivému se protivící. Na mně však nebyl také ani jeden dobrý chlup a mé srdce bylo nejopravdovějším chlévem Augi-ášovým! Pravím vám, o ničem, co by se bylo mohlo i jen z nejmenšího zdánlivého důvodu na-zvat křesťanskou zásluhou, nebylo u mě ani řeči!
21. Jedině, jež však o sobě zcela ničím není, bylo u mě někdy to, že jsem si v jakési fantazii představoval Pána Ježíše tak, jak byl popsán a přitom jsem si myslel: „Ano.kdybych Ho tak mohl mít a s Ním společně působit v přesvědčujícím vědomí, že On je asi skutečně nejvyšší Boží Bytostí, pak bych byl ovšem nejšťastnější bytostí v celé nekonečnosti! Neboť předně byla by to zajisté nejvyšší pocta všech poct, za druhé nejjistějším zaopatřením a pojištěním na život pro celou věčnost, za třetí nejvyšší a nejmocnější ochranou a konečně za čtvrté v této společ-nosti bychom uzřeli zázračné věci o kterých dosud žádná lidská myšlenka nemyslila!
22. Hleďte, tato myšlenka, tato má fantazie, ano tyto mé ve světě co nejvzdušněji vypadající vzdušné zámky byly zde mými jedinými zachránci od věčné záhuby; byly ukrytou láskou k Bohu ve mně, láskou, které jsem ani já sám neznal! A hleďte, milí bratři, i když to šlo také se mnou těžko, přece jsem však nyní právě touto láskou přišel tak daleko, že právě tyto mé pozemské fantazie se ve mně přetvořily – což je pro vás ovšem ještě těžko uvěřitelné – v nejzřenější pro mě skutečnost! Nyní jsem skutečně u Ježíše, jediného Pána světa duchovního a tělesného ta-kovým způsobem jsem nyní co nejblaženější na celou věčnost zaopatřen!
23. Bratři, přátelé, nechcete-li býti svými vlastními největšími nepřáteli, pak následujte mého příkladu a já vám chci býti vším, abyste toho na věky nikdy nelitovali! Věřte mně. Pán je zde v tomto nejnádhernějším domě a jest nekonečně dobrý, lepší nežli nejlepší andělé a lidé všech světů a všech nebí vespolek! Proto se obraťte a důvěřujte a bude to kolem vás okamžitě vypa-dat jinak, nežli to vypadá nyní! Dejte přednost této mé nauce ze zkušenosti před vaším faleš-ným domněním a stanete se živoucími nástroji Pána!”
24. Po této skutečně blahodárné řeči našeho Martina se obrátilo nyní všech třicet k němu a téměř jednohlasně odvětilo: „Příteli, tato tvá řeč se nám líbí lépe nežli tvá dřívější slova, která jsi k nám pronesl, ačkoliv také nemůžeme opomenout vedle toho ti oznámit, že se nám tvé zvířecí názory na naši osobnost zrovna nejlépe nelíbí! Možno sice nějakému zatvrzele hloupému chla-pu spílat oslů a volů; ale chtít mu dávat jaksi na srozuměnou, že je zároveň skutečně jaksi zpo-dobnělým volem a oslem, - hle, bratře, to je přece jen trochu příliš silné!
25. Buď ale jak buď!Ty jsi touto svou řečí dokázal, že jsi předně dobrý a chytrý chlap a že máš také se svým Ježíšem celkem pravdu; jen jedno jediné je poněkud zvláštní, že zde nevidět andělů! Také s nebeskou krásou této krajiny je to jaksi velmi podivné, rovněž i s nebeskými ša-ty! Neboť ty jsi vždy ještě pozemským sedlákem, - a mimo to také ještě bez kabátu! Rovněž ani tvůj Pán Ježíš nemá nebeského kabátu, a Petrův kabát lze spíše nazvat odraným nežli ne-beským; jen onen mně dobře známý knihkupec z N.N. má poněkud lepší kabát, který však pro nebe jistě také nemá správný střih!
26. Hle, příteli, v tom vězí něco velmi významného! Můžeš-li zde zjednat nápravu, pak ti na slovo uvěříme vše, cokoli nám řekneš a budeme také nejmenšího pokynu následovat!”
27. Zde se náš Martin poněkud zarazí; neboť na tyto věci sám ještě za svého duchovního postupu nepomyslel; brzy se však zřejmě vzchopí a mluví takto dále k tomu nyní již zpola obrá-cenému stádu řka: „Přátelé, věřte mně; zde záleží hlavně na tom, jak to kdo chce mít! Já jsem to chtěl dosud tak a je to tedy tak: budu-li to však chtít jinak, bude to také ihned vypadat jinak!
28. Anděly jsem ovšem ještě neviděl; ale co záleží na všech andělech a na všech ne-beských nádherách, má-li člověk Pána všech andělů a všech nebeských nádher! On může vše, co zde ještě chybí, v jednom okamžiku – jak se říká vykouzlit! Vůbec já jsem v sobě skutečně po ničem tom ještě nepocítil potřebu, ani ne po lepším kabátu; neboť mně je nyní Pán vše ve všem, ano vše nade vše!
29. Až budete státi vy na mém stupni, budete také myslet a cítit jako myslet a cítit jako mys-lím a cítím nyní já! Věčnost je ještě hezky dlouhá a tu bude možno po boku Pána, po boku věč-ného Mistra nekonečnosti ještě leccos spatřit a zkusit; o tom jsem ve vší úplnosti již předem přesvědčen!
30. Já však říkám zde také, jak to v sobě živě cítím: Pane, mám-li Tebe, pak se netáži po žádných jiných nezměrných a nevypověditelných nádherách; neboť nejnádhernější vší nádhery jest a zůstává věčně jedině jen Pán, ano náš Pán Ježíš! Jemu jedinému budiž všechna čest, všechna chvála a všechna má láska na věky! Amen.”
31. Po této řeči povstává celé stádo jako z mračna prachu již v plné podobě lidské a praví rovněž nahlas: „Amen! Bratře máš pravdu, my ti nyní vesměs věříme, neboť ty jsi nyní mluvil skutečně více nežli moudře a tím jsi v našich srdcích rozžehl světlo, které jistě nikdy na věky neuhasné! Budiž za to dík Pánu Ježíši, tvému a nyní také na věky našemu Bohu!”
32. V tomto okamžiku vstupuji opět Já s oběma Svými průvodci do pokoje, a všichni se vr-hají k Mým nohám a volají: „Ó Pane Ježíši, nejsvětější Otče, trojjediný Bože, buď nám ubohým hříšníkům milostivý a milosrdný! Tobě jedinému budiž všechna čest na věky!”
33. Já však pravím: „Vstaňte, Mé dítky! Hleďte, nikoli se soudem, nýbrž s největší láskou přichází vám vstříc váš Otec a jelikož jste Ho ve svých srdcích přijali, přijímá On vás tisíckrát do Svého věčného otcovského srdce! Pojďte tedy nyní všichni ke mně, kteříž jste byli těžce obtíže-ni a ustaráni a Já vás na věky občerstvím!”
34. Tu všichni povstávají a padají Mně, kam jen kdo může, na prsa a roní poprvé slzy pře-nesmírné radosti a co nejradostněji Mne následují, když se byli na Mých prsou vyplakali, do velké jídelny, kam byla Petrem poukázána ona dřívější společnost.
předchozí kapitola obsah následující kapitola