předchozí kapitola obsah následující kapitola
Martinova prvá misijní pochůzka a jeho zkušenosti
při ní. Zdánlivý zvěřinec. „Beze Mne nic nezmůžete!”
1. Biskup Martin se tam ihned co nejradostněji odebere ve společnosti Mé, Petrově a moud-rého knihkupce, který kráčí poslední s nesmírnou úctou za námi. Když přijdeme ke dveřím po-koje, opustí nás biskup Martin a podle Mého příkazu se odebere ihned k oněm třiceti v tomto pokoji.
2. Nyní však je poznamenat, že náš biskup Martin není již ve svém vlastním, nýbrž v mém nejčistším světle nebeském, které však ovšem z moudrých důvodů ještě zcela v úplnosti svého vnímajícího vědomí nepociťuje; v tomto světle se však jeví všechny věci jinak nežli ve vlastním přirozeném světle, tedy také duše, to jest. lidé zemřelí.
3. N.B. Odejít na onen svět nesmí se zde zaměňovat se „skonati”, což by bylo ovšem ne-smyslem; „zemřelý” znamená zde všelikými hříchy (duševními vadami) souzený stav po odlo-žení těla.
4. Podle tohoto nyní předem označeného řádu nalezl tedy také náš biskup Martin, když vstoupil do pokoje, místo lidí většinou zvířecí podoby, ale nikoli ovšem zlé, nýbrž spíše bázlivé a hloupé! Jen několik málo z nich mělo kretenské, hroudovité vzezření se všelijakými výrustky; většina ostatních vypadala jako štvaní zajíci, vyhladovělí osli a voli, také několik velmi zakrně-lých, prašivých ovcí bylo mezi nimi.
5. Když nyní náš biskup Martin nalezl v pokoji místo domnělých třiceti jím přivedených sem protestantů tuto pro něho prazvláštní společnost, která před ním rychle zalezla do kouta, při-čemž se krčilo jeden za druhého, zůstal stát nějakou chvíli jako zkamenělý a zhluboka si vzdychnuv. Pravil k sobě” „Ano, copak je to už zase za opravdové pekelné strašidlo v prvé ne-beské Říši. (dico) pravím, v domě Páně? – Pěkné to nadělení! Snad jsou zde také krysy a myši a ještě spousta drobného hmyzu?!
6. Pěkné nadělení! To by se také pěkně shodovalo s Písmem, kde je psáno: „Do Království Božího nemůže vejít nic nečistého!” A ten pár prašivých ovcí a těchto pět kusů kreténů plných nanejvýš ošklivých chorobných výrustků, také hubení špinaví voli, rovněž osli a několik zcela ošklivě vypadajících zajíců, - opravdu to je velmi vzácná společnost pro prvé anebo nejvyšší nebe! V takové společnosti požívat nebeské radosti? To bude pěkně dopadat!
7. Ne, to věru znamená používat ubohého chlapa, jakým mám to potěšení být já, za prvého aprílového posla – za předpokladu, že se zde v nebi také něco ví o měsíci aprilu!
8. Á, á, to je přece jen trochu příliš pošetilé! Copak si nyní s tímto zcela dobromyslným zvě-řincem počnu? Kdepak je těch mých třicet sem přivedených protestantů? Byli snad zde tak pře-roztomile proměněni v tato zvířata, - to by bylo skutečně velmi žertovné; člověk musí jen pama-tovat, že je zde středisko svrchovaného nejvyššího nebe!
9. Pán je jednou Pán; o tom jsem nyní z nejvnitřnějšího základu svého srdce přesvědčen. To mi praví má láska k němu; neboť upřímně řečeno, já bych Ho – jak se na světě říká – láskou přímo snědl! Ale co nyní zase míní s tímto mně nově provedeným šibalstvím, ví jistě také nejlé-pe On Sám! Chce snad dát ta zvířata na krmík? Opravdu, pak získá velmi málo špeku!
10. Proč tu však blábolím jako nějaký osel č.31 této společnosti? Otoč se vpravo vbok a vrať se tam odkud jsi přišel! Žijte blaze, vy všichni dobří, bude mě velice těšit brzy se s vámi shledat!”
11. Po tomto lakonickém oslovení otevře biskup Martin opět dveře a přichází k nám se zce-la lakonickou zaraženou tváří, Já však se ho ihned táži, kde je oněch třicet.
12. A on (biskup Martin) odvětí: „Ó Pane, Ty to víš jistě lépe nežli já! Ti, co jsou uvnitř, to jis-tě a kdyby to byli oni, byla by to skutečně proměna, která by se do tohoto prvého a nejvyššího nebe hodila asi tak jako pěst na oko!
13. Bez znalosti dobytčí řeči, má-li totiž také dobytek nějakou tajnou řeč, nedá se podle mého mínění s obyvatelstvem tohoto pokoje příliš mnoho dělat! Ty ovšem rozumíš také kame-nům a dovedeš mluvit se živly a Svou všemohoucností jim přikazovat; ale odkud má něco tako-vého vzít našinec?!
14. Proto, jelikož jsi ó Pane, zajisté věděl, co tento pokoj obsahuje, bylo to od Tebe beze všeho dalšího nasazování mé hlouposti.”
15. Pravím Já: „Ó příteli, ani dost málo, .- nýbrž ty sám ses nasadil! Cožpak nevíš, že se každý nový sluha svého Pána musí dát především ve všem přesně poučit, nežli nastoupí do nějakého jemu příslušného zaměstnání?!
16. Hle, není na tom dosti, řeknu-li ti: „Jdi tam”! A ty jdeš a když ti opět řeknu: „Pojď sem!” A ty přijdeš – nýbrž přijde tu hlavně na ono proč a jak a čím!
17. Zda není psáno; „Beze Mne ničeho nemůžete!” Proto kdybys byl také ihned, když jsem tě poslal do tohoto pokoje, přede Mnou vyznal: „Pane, bez Tebe nesvedu ani dost málo!” Byl bych pak už býval tuto věc jinak obrátil; ty však jsi šel do toho ihned s jakousi sebedůvěrou, - proto jsi pak také musel na sobě zakusit, kolik toho každý svede beze Mne!
18. Na světě je ovšem žel, tolik samostatných vykonavatelů skutků, kolik je lidí a tolik roz-manitých smýšlení a poznatků, kolik hlav; ale zde je tomu jinak, - zde je jen jedna samostatnost, totiž ve Mně – a jedno smýšlení a jedno poznání, totiž také ve mně a skrze mě! Kdo to není, tam není nic jiného nežli sebepodvádění a sebeoklamávání!
19. To tedy k tvému budoucímu poučení a k tvé směrnici! – nyní však vstoupíme všichni do tohoto pokoje a uvidíme, co se vše dá dělat s tímto tvým domnělým nebeským zvěřincem a zda budou tato zvířata Mé řeči rozumět! Staň se!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola