předchozí kapitola obsah následující kapitola
Svatý výjev vykoupení: Martin na prsou Páně.
1. Když vstoupím s Petrem, tu se biskup Martin zhroutí jako v mdlobách a celá společnost, vyjma knihkupce, zvolá: „Běda nám!”
2. Jen knihkupec padne při jasném vědomí na kolena a praví: „Pane, Otče, - posvěceno budiž Tvé nejsvětější jméno, Tvá vůle se staň! Hle, my všichni jsme velcí a hrubí hříšníci a nejsme ani v nejmenším hodni Tvé milosti; ale všichni Tě milujeme ve vší úplnosti své mysli! Proto, je-li to Tvá vůle, dej vzejít nad námi Svému slitování místo Své spravedlnosti! Co zmů-žeme bez Tvé milosti, bez Tvé lásky, bez Tvého milosrdenství?
3. Ty jsi věčný, Ty jsi nekonečně moudrý a Tvá všemohoucnost nemá mezí! Nikdy bychom se nemohli před tebou omluvit! Či mohl by snad někdo v celé nekonečnosti se vzepřít Tvé mo-ci?! Dříve ještě nežli by tuto myšlenku pojal, mohl bys ho zničit, jako by v něm nikdy života ne-bylo!
4. Já a my všichni poznáváme a doznáváme, že Ty jedině jsi Pán nebes a všech světů, my pak všichni nejsme oproti Tobě a Tvé nekonečné moci ničím! Učiň tudíž s námi všemi, podle Své svaté vůle; ale buď pamětliv naší slabosti a Tvé slitování nebudiž nám vzdáleno!”
5. Pravím Já: „Vstaňte a nebědujte zde jako odsouzenci na světě! Neboť když Já k vám při-cházím, pak jste přece již blaženi; neboť neblažení duchové přede Mnou prchají a na věky ne-chtějí, abych k nim přišel a je vykoupil a blaženými učinil! Proto marnivá je vaše bázeň přede Mnou a slabé je světlo vašeho rozumu!
6. Odložte vše, co se do Mého domu, do Mého Království nehodí; neboť kde jsem Já, tam je také Mé Království a toto Království je nejvnitřnější a nejvyšší nebe! Toto nebe však není ne-bem zahálky a věčné lenosti, nýbrž nebem nejúplnější činnosti, do níž budete všichni od ny-nějška vždy hlouběji a hlouběji uváděni a každý z vás v tom, k čemu se již na zemi podle svého nadání předběžně vycvičoval! Tak se staň!”
7. Všichni v nejradostnější náladě povstávají a hlasitě Mně děkují za takovou nekonečnou milost a slitování; jen biskup Martin leží ještě ve mdlobách a pro samou úzkost neslyší a nevidí, co se tu děje.
8. Tu přistupuje na Můj pokyn Petr k němu, zatřese s ním a praví: „Ale Martine, copak tu dě-láš? My jsme čekali na tebe venku již tak dlouho a ty ses ani neukázal! Copak jsi zde dělal a tak dlouho žvanil a nechal jsi nás čekat jako ostýchavá nevěsta svého ženicha, která se příliš mar-nivě zdobí k svatbě! Cožpak nevíš, že nás čekají důležité a tentokráte velmi naléhavé záležitos-ti?!”
9. Praví konečně po chvíli opět biskup Martin: „Ó ano, dobrá, - ano, ano! Ano skutečně, jsi to ty! – Ano hle, vyšel jsi tentokrát jako na velké a předůležité výzkumné cesty – a z velkých cest se člověk tak vrzy nevrací! Objevil jsem sice ono Nejvyšší, ale nikoli k své radosti, nýbrž jen k své největší hrůze!
10. Ach příteli, nyní jsem učinil nesporně objev, že náš domácí Pán a Mistr, je Bůh, Pán ne-konečnosti! To je nyní jasnější nežli na Zemi polední Slunce za nejčistšího dne! Nyní si před-stav mě, hříšníka non plus ultra – a vedle toho Boha, všemohoucího, nanejvýš moudrého, spra-vedlivého, nanejvýš vševědoucího, nejsvětějšího, Který v důsledku Své spravedlnosti a svatosti musí člověka odsoudit! – Óóóó, příteli, to je nadmíru hrozný objev!
11. Zde tento můj přítel s tímto lesklým kloboukem se sice snažil mě potěšit a uklidnit; ale dokud nemá člověk uklidnění od Toho, Který může našince uvrhnout náhle na věky do pekla, dotud cizí útěcha nic neprospívá!”
12. Petr praví: „Vstaň jen a nebuď pošetilý; hle, Pán Ježíš, kterého se tak nevázaně bojíš, čeká na tebe s otevřenou náručí! Cožpak vypadá tak, jako by Mu rozsudek tvého zatracení se-děl už na jazyku?!
13. Biskup Martin pohlédne letmo na Mě a povšimne si Mé velké vlídnosti. To mu dodá od-vahy, takže se hned poněkud více zvedne se země a se slzami v očích praví: „Ne, ne, z této nesmírné něžnosti to nevyhlíží na žádný rozsudek zatracení! Ó Pane, ó Otče, tak jsi dobrý, že můžeš tak nesmírně shovívavě a milostivě pohlížet na hříšníka, jakým jsem já!
14. Ó Ježíši, nyní to však také již déle nevydržím! Má srdce hoří jako Centrální Slunce náh-le probuzenou láskou k Tobě! – Hřích sem hřích tam, - musím aspoň Tvé nohy obejmout a na nich dát průchod své příliš veliké lásce! – Pane, učiň se mnou, co chceš; ale dej aspoň tentokrát volný průchod mé lásce!”
15. Pravím Já: „Pojď sem. Můj tvrdošíjný bratře; tvé hříchy se ti odpouštějí! A nikoli k Mým nohám, nýbrž na Mých prsou dej průchod své lásce!”
16. Po tomto oslovení vrhne se Martin k Pánu a vtiskne se a vnoří úplně do Toho, kterého tak dlouho nechtěl poznat.
17. Když se takto na Mých prsou vyplakal ze své lásky, táži se ho: „Nuže, Můj nejmilejší bratře a synu, řekni Mně: Jak se ti líbí tato jízda do pekla? Jsem snad oním věčným tyranem, jak jste mne vykřičeli?!”
18. Praví biskup Martin: „Ó Pane, nyní jsem němý a až příliš chudý na slova, než abych Ti přede všemi těmito milými bratry mohl doznat, že nyní velmi jasně poznávám všechny své chy-by a největší omyly! Ale dovol, abych se nejprve poněkud obeznámil s touto novou velikostí všech velikostí přenesmírného štěstí, teprve potom Ti učiním, ó můj nejsladší, nejdobrotivější nejmilosrdnější Pane Ježíši, náležité vyznání!
19. Ó Pane, ó nejsvětější vší svatosti, Lásko vší lásky, nekonečná trpělivosti vší trpělivosti, nyní nemohu nic jiného nežli tebe milovat, milovat, milovat. Tebe nade všecko milovat!”
20. Pravím Já: „Nuže dobře, dobře; pro tuto tvou lásku, kterou jsem v tobě viděl, měl jsem také tuto velkou trpělivost s tebou a vložil jsem Sám ruku na tebe! Nyní jsi nejblaženější, jelikož od nynějška budeš tam, kde jsem Já Sám; ale v lenivosti nehledej základ blaženosti, nýbrž jen v největší činnosti, která zde věčně bude v největší hojnosti!
21. Nyní však půjdeme k oněm třiceti v druhém pokoji, které jsi přivedl; jsi nejprve ty dovnitř a pokus se přivést je ke Mně! Když se ti tato prvá práce tvého blaženého povolání podaří, pak je také ihned přivedeme k jejich věčnému určení! – tak tedy pojďme tam a ty sám jdi napřed k nim do pokoje! Staň se!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola