předchozí kapitola obsah následující kapitola
Biskup Martin poznává v Ježíši Pána. Bázeň
hříšníkova. Martin poučen moudrým knihkupcem.
1. Po nějakém čase jal se biskup Martin opět takto mluvit řka: „Ano, ano, nejmilejší bratře, ať myslím nyní jak myslím, všude tvé nynější zásady obstojí a náš Pán domácí a Mistr jest a zůstává také domácím Pánem a Mistrem nekonečnosti a veškeré věčnosti, je nepopíratelně „Synem” nejvyšší Bytosti, která je jistě oním již velmi často označovaným „Otcem”! Ale kde je nyní „Svatý Duch” jako třetí božská osoba?”
2. Praví moudrý knihkupec: „Příteli, musíš sledovat celé evangelium! Hle, zde je bible a tu je také Nový zákon! Čti Jana, kterého jsem ti již jednou uvedl! Hle, praví se: „Na počátku bylo Slo-vo, to Slovo bylo u Boha, Bůh byl to slovo; toto slovo se stalo tělem a sídlilo (v Ježíši Kristu) mezi námi!” a.t.d.
3. Opět na jiném místě praví: „V Ježíši Kristu sídlí úplnost Božství tělesně!” A opět: „Kdo vi-dí Mne, vidí také Otce, neboť Já a Otec jedno jsme, - Otec je ve Mně a Já v Otci!” – A podob-ných míst je ještě velké množství!
4. Hle, uvažuje-li se dobře o těchto místech, jako vůbec o celém Starém a Novém zákonu, vyplývá z toho vždy víc a více, že Ježíš je důležitým Pánem a Tvůrcem nebes a veškeré Země!
5. Když Ho žádali apoštolové, aby jim konečně také jednou ukázal Otce tak po způsobu proměnění na hoře Tábor, neboť jim o Něm již tolik vypravoval, tu divil se Ježíš slepotě Svých žáků a pravil: „Proč říkáte (slepci): Ukaž nám Otce! – Ač jsem přece již tak dlouhou dobu mezi vámi?! Cožpak nevíte, že kdo vidí Mně, vidí také Otce?! Neboť Já a Otec jsme (pravím) jedno a totéž!” a.t.d.- jak jsem na ono místo již byl poukázal!
6. Myslím, že se zde tážeš právě tak, jako se kdysi tázali apoštolové a učedníci svého Pána a Mistra, když jim také ještě před očima visela ona trojnásobná rouška Mojžíšova!”
7. Praví opět biskup Martin řka: „Ano, ano, ano máš pravdu, máš nejúplnější pravdu, -nyní je mi vše úplně jasné! On to jest! On je jediný Pán, Bůh, Tvůrce a Otec nebes a všech nesčísl-ných myriád andělů. Sluncí, zemí a lidí; že však On právě vyznamenal takto Zemi, to bude asi mít také nanejvýš pádný důvod, který mně bude časem, jak jej zde máme, zajisté také ještě bohdá jasnější!
8. Ale nyní přijde jiný článek: Hle bratře, čím více uvažuji o této nevyslovitelné, nejsvětější věci, čím nepochybněji tento náš domácí Pán Ježíš vystupuje jako Nejvyšší Božská bytost, tím více se soustřeďuje bázeň v mém srdci a bylo by co nejhroznější, kdybych se nyní musel před Ním objevit!
9. Neboť stát tu nyní jako hříšník, jemuž není, jak víš, rovno, - a všemohoucí Bůh vedle! Ó, z toho vykvete brzy nejúctyhodnější věčné odsouzení! Dosud toto odsouzení nemohlo nastat v úplnosti snad proto, že jsem tohoto tak blízkého nejspravedlivějšího Soudce nepoznal; nyní však, jelikož jsem Ho, toho Strašného, nezvratně poznal, nastane se mnou už jistě brzy pekelný tanec! Éééééééééé – ééé – é!
10. Neboť hleď bratře, my jsme Ho nyní zajisté poznali a Musíme Mu tedy říkat „Pane! Pa-ne! On však Sám na Zemi učil a říkal: Ne ten, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do Království ne-beského, nýbrž jen ti, kdož plní vůli Otcovou!” Řekni příteli, dbali jsme kdy této vůle a jednali podle ní?! – O nebi nemůže tudíž pro nás nikdy již být sni řeči!
11. Co je však mimo nebe”? – Hle nic nežli peklo! Óóóóó, nic nežli holé peklo! Óóóó! Nyní již vidím nad svou hlavou notně šlehat plameny: Také mě již zná jakoby ďáblíčkové – óóó – „Bůhsnámi!” – Ó bratře, milý bratře, já ti naprosto nemohu říci, jaká nekonečná úzkost se mě nyní zmocnila!
12. Co řekneme, když nám nyní On jako všemohoucí Bůh a jako nejspravedlivější, ano zce-la neúprosný Soudce přijde a z ničeho nic nás začne odsuzovat do pekla a řekne! „Odstupte – ode Mne – zlořečení! – Do věčného ohně, který je všem dá – „Bůhsnámi ”připraven!?”
13. Óóóóó! Hrozné, hrozné přestrašný život a pocit, pojedu-li snad zcela dolů ke všem čer-tům – „Bůhsnámi”, byl bych málem téměř již zapomněl pro samou úzkost, bázeň a hrůzu říci! – Já jen nechápu, jak jen můžeš být tak lhostejným tam, kde já strachem hynu a téměř již zcela zmírám?”
14. Praví moudrý obchodník: „Jen se vzpamatuj bratře a buď ujištěn, že Pán je lepší nežli jak Ho líčí římští papežové a mniši! Pokud se ho však tak bláznovsky bojíme, pak ovšem zmizí a přijde teprve, až svou bázeň přeměníme v lásku!
15. Hle, hle. Jaké potěšení bys měl z toho kdyby ses mstil roztoči, který tě urazil? Nebyla by taková pomsta naprostým nesmyslem nejztřeštilejšího blázna?! Jak tedy můžeš něco takového přisuzovat nejvyšší božské moudrosti?! Co jsme my oproti Bohu? Jsme snad vůči Němu tím, čím je takový roztoč vůči nám?!
16. Hle, nejsme vůči němu naprosto ničím a On by se tedy na nás tak mstil?! – Kam, příte-líčku, kam? – Vzpamatuj se; já mám tu nejlepší naději, že nakonec ještě vše dopadne mnohem lépe, nežli jak si to představujeme! – Tiše! Mně se zdá, že On přichází! – Ano, - On přichází!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola