předchozí kapitola obsah následující kapitola
Pokračování rozmluvy biskupa Martina s
knihkupcem o Božství Ježíšově.
1. Praví mudřec: „Příteli věru, musím otevřeně doznat, že na tebe nestačím, ačkoliv jsi mně těmito tvými nejdokonalejšími důkazy a jedinečném Božství Pána Ježíše neodňal ani jediného atomu, - naopak jen mnohonásobně jsi mě posílil, protože jsem z toho skutečně ještě jasněji seznal, že Bůh je a také musí být Člověk, ovšem nejvyšší a nejdokonalejší, jinak bychom ne-mohli být tím, čím jsme, totiž lidmi, také bychom nemohli boha milovat, kdyby nebyl člověkem všech lidí!
2. Láska je však naším největším statkem, naším životem, naší blažeností! K čemu by však byla, kdybychom nemohli Boha milovat, ježto by nebyl člověkem?!
3. Čiň tedy co chceš, - ale ode mě neočekávej žádné vyšší moudrosti; tímto jsem ti dal vše co jsem měl!”
4. Biskup Martin přemýšlí o tom, co řekl mudřec této společnosti a po chvíli praví, spíše k sobě nežli k onomu mudrci: „Máš vlastně pravdu; neboť mluví-li Pentateuch Mojžíšův (Pět knih Mojžíšových) pravdu, pak musel být Bůh zajisté člověk, neboť jinak by nebyl stvořil Adama podle Svého obrazu. Kdyby byl Sám neměl stejnou podobu!Táž podoba předpokládá ovšem tutéž podstatu!
5. Hodinář nemusí ovšem být sám hodinami, aby zhotovil hodiny; ale ideu hodin musí přece vzít ze sebe, jinak by hodiny nezhotovil?
6. Ale už je tu opět háček! – Dovede-li člověk pojmout ideu, která se mu nepodobá, je tedy zcela jiným obrazem, neměl by toho dovést Bůh?! – Ó jistě, to zcela dobře dovede!
7. Podle toho by se mohlo textu Pentateuchu asi takto rozumět: „Bůh stvořil člověka podle Svého obrazu, značí: „Bůh stvořil člověka podle míry Své ideje, to je úplně v souhlase se Svou ideou!”
8. Je-li textu takto rozumět – jak je to velmi pravděpodobné – pak by ovšem dávno z toho nevyplývalo, že by byl Bůh byl stvořil člověka právě podle Své podoby, anebo že by Bůh musel mít vůbec nějakou omezenou podobu, aby mohl spodobnit člověka! Je-li zajisté každá idea jako pojem o sobě bez podoby, může být také Bůh o Sobě jako úplná základní idea všech idejí bez podoby!
9. Neboť kdybychom museli předpokládat, že by Bůh musel mít k vytváření lidí také nutně podobu lidskou, pak by se musel k vytváření medvěda, anebo žraloka a tak dále všech nesčísl-ných věcí buď dovést do všech těchto podob přeměnit, anebo by musel být ve všech těchto podobách jaksi na věky nezměnitelně, neproměnně přítomen, aby v něm všechny věci a bytosti měly vždy je řídící a podle něho se utvářející vzor!
10. Přijmout to, bylo by zajisté naprostým scholastickým třeštěním! Aby Bůh utvořil člověka, k tomu nepotřebuje žádné podoby a nejméně k tomu potřebuje být Sám člověkem, - kterýžto předpoklad se příčí přímo pojmu o nejdokonalejší božské svobodě; neboť jak by byla myslitelná nejúplnější svoboda pod pojmem omezení podobou?!
11. Proto také musí být nejúplnější svoboda beztvará, což také souhlasí s textem Pentatou-chu, kde Jehova zakazuje přísně Mojžíšovi, aby nebyl představován obrazem!
12. Ano, ano,můj nejmilejší příteli, podle čistého rozumu budu mít asi pravdu já a ty budeš však podle Pavla žít „svou vírou”! To je ovšem také život, ale život bez poznání a bez počtu! Já ti jej brát nechci a také z tebe nechci dělat nějakého proselyta, ale ukázat ti přece jen musím, že někdejšího biskupa na zemi nelze tak lehce obrátit jako nějakou zaječinu, zejména už naprosto ne těmi, kdož byli jeho ovcemi na zemi!”
13. Praví mudřec: „Á – a tak, nyní ovšem vím, odkud vítr fouká a kam jde! Ano – jsi-li ty oním biskupem, který teprve před několika týdny vyměnil toto bytí věčné s bytím časným, pak je ovšem pochopitelné, proč nechápeš Božství Ježíšovo! Ex trunco, non fit Mercurius: (Z pařezu se nestane Merkur!)
14. Já jsem však byl knihkupcem v témže městě, kde ty jsi byl biskupem! Vím až příliš dobře, jakým jsi byl! Zevně neporovnatelným zelotem (horlivcem pro víru), u sebe však napros-tým atheistou! Kdo četl pilněji Kanta, Hegela a úplně s největším nadšením Strasse?! Na tvém stolku ležely místo Vulgáty vždy Voltaire, Rouseau a Helvetius, - samí duchové, které jsi na kazatelně a ve svých pastýřských listech tisíckrát posílal do pekla, ale u sebe v srdci si je povy-šoval daleko nad Ježíše!
15. Ó hle, to vím nejlépe já, protože jsem ti musel dodávat všechny tyto spisy a byl jsem tvým důvěrníkem! Ale přece jsem tě nenásledoval, nýbrž šel jsem dále svou tajnou cestou, kte-rou jsem nalezl ve Swedenborgovi, o němž jsi však ty nechtěl nikdy nic slyšet a vědět, protože se to nehodilo do tvého římského krámu! – Nu dobře, že to nyní vím! Však si už o tom několik slovíček spolu promluvíme!”
16. Praví biskup Martin: zcela zaražen: „No, no, nyní to pěkně dopadá! Ke všem zlům také ještě toto! Že tě musel „Bůhsnámi” také právě sem přivést!
17. (U sebe): Ten chlap knihkupec ví také ještě mnoho jiných kousků o mně! No, - to zde v duchovním světě vyjde krásné prádlo na povrch!
18. Jen aby domácí Pán Ježíš, kterým On zcela jistě jest, nepřišel dovnitř! To by byla zcela zoufalá historie! Neboť už mi několikrát vyčinil a také i odkryl některá z mých pozemských dare-báctví!
19. Ale jestli se tento muž s lesklým kloboukem do mě dá a začne odkrývat mé skryté arci-darebáctví, pak se mi jistě nebude nejlépe dařit! Snad přijdu opět na nějakou příjemnou vodu, anebo na nějaký pěkný břeh jistě na několik milionů kratochvilných let! Óóóóó! To bude zase slavné!
20. Copak nyní učiním, abych se vyhnul této kalamitě, je-li zde vůbec vyhnutí možné?! – Hm, hm, hm, - aha, ano už to mám! Půjde to, tak to půjde; a nepůjde-li to, půjdu tedy opět k nějakému mořskému břehu, abych na něm na věky lovil! Ve jménu Božím, nyní je mně už vše jedno! – Ne, - ale právě s tímto chlapem jsem se musel sejít?! Ale věc se již nedá změnit; proto se nyní chopím opravdového rozhodnutí a provedu je! Co tedy nyní učiním?”
21.Tu mu bez vyzvání vpadne do řeči knihkupec a praví: „Věř čemu já v dobrém odůvodně-ní věřím, tak unikneš veškeré své domnělé nesnázi; nepovažuj mě však budoucně již za zrád-ného špeha, nýbrž jen za svého přítele, jemuž jsi v ohni své slepé horlivosti pomáhal a kterého jsi oděl, jelikož byl nahý.
22. Věř mně! Pán Ježíš nebude v nás věčně nikdy potřebovat žádných vyzvědačů a zrádců, neboť Jemu jsou naše nejvnitřnější myšlenky známy ještě dříve, nežli jsme je ve své duši pocíti-li, - proto si tedy můžeme úplně uspořit námahu vzájemného osočování!
23. Hleď, hleď bratře, proč by nemohl být Ježíš Pánem nebes a země a všech světů, proč ne věčným, nekonečně mocným Bohem?! Mělo by Mu být podle mého mínění právě to nejlehčí – je-li u Boha myslitelné vůbec něco těžšího anebo lehčího – méně možným nežli něco, co já bych považoval za mnohem těžší?!
24. Mělo by být Tomu, z Něhož vzešla každá časem a prostorem omezená bytost, snad nemožným, aby beze ztráty Své Božské všemohoucnosti, z lásky k nám. Svým tvorům, k Svým dětem omezil Sebe Sama časem a prostorem, když přece čas jakož i prostor vychází z něho?!
25. Či neměl by být malíř anebo sochař, který podal tisíceré podoby v barvách anebo v tvárlivé hmotě, s to vymalovat anebo vytesat také sebe? Je-li to však již možno člověku – ač i v nejdokonalejším smyslu, jak bychom si tu měli něco nemožného myslet u Boha?!
26. Anebo: Byl by Bůh nanejvýš svobodnou bytostí, kdyby nebyl schopen uskutečnit něco ze Sebe Sama?! – Ty Ho svými Hegelovskými zásadami úplně omezuješ a činíš z Něho vězně nekonečnosti, který dovede stvořit nanejvýš Centrální Slunce se zeměmi, lidmi, zvířaty a do-konce nálevníky, kteří mají zajisté též život a neobyčejně uměle vybudované ústrojí, kterým se právě onen život projevuje, ale který by jako nekonečně velká Všebytost nebyl s to něco učinit a tudíž by se také o nás lidi nechtěl a také nemohl starat dříve, dokud bychom snad nedosáhli velikosti centrálního Slunce! Ale jak to? O tom asi také Hegel a Strauss pomlčeli!
27. Já, tvůj přítel, nyní míním, že přijdeš k poznání a nebudeš již shledávat překážky k tomu, abys dopřál a vzdal Ježíšovi čest, která Mu na věky věků náleží a nyní tím více, když ti již znovu prokázal tak velké milosti?”
28. Praví biskup Martin: „Bratře, příteli! Já jsem tě vytáhl z plamene; ty však jsi mi nyní za to dal velký plamen, plamen nejmocnějšího světla! Děkují Mu, děkují tobě! Ale nyní dovol, abych se soustředil, abych se vzpamatoval; neboť příliš velká, příliš nekonečná je myšlenka, kterou nyní musím myslet! Proto dopřej mi poněkud klidu! – Probouzím se, probouzím!!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola