předchozí kapitola obsah následující kapitola
Kritické otázky Martinovy a odpovědi Mudrcovy.
1. Praví mudřec oné společnosti: „Ptej se jen a já budu odpovídat; zda k tvé tebe samého přesvědčující spokojenosti – či ne, to bude aspoň mně zcela jedno!”
2. Biskup Martin se táže: „Proč má Země jen jednu nejvyšší horu? A je tedy Božství v ní anebo nad ní zcela ve své plnosti proto, že je to jediná nejvyšší hora Země?”
3. Praví mudřec: „Země zajisté má jednu horu, která je vyšší nežli každá jiná známá hora, která svým mocným úpatím tlačí zemi; ale proto tato hora není bohem hor, nýbrž Bůh věděl a ví, proč umístil na tuto Planetu jednu nejvyšší horu. Nejspíše aby tím dal větrům všeobecný dělící a oddělující bod, -proto se také nejvyšší hory vyskytují většinou poblíž rovníku v tropických krajinách, neboť právě v těchto poblíž hlavního pásu ležících krajinách by musely být větry následkem rotace Země co neprudší, protože tu centrifugální síla (odstředivá síla) pů-sobí zajisté co nejprudčeji, ježto oběhové kruhy jsou od střediska anebo od osy nejvíce vzdále-ny!
4. Kdyby nebyly v těchto krajinách zřízeny Pánem tyto nejvyšší větrné regulátory, byly by zajisté na věky neobyvatelné! Ve směru a to v největších pevninách, zejména v Asii, kde se vzduch spojuje v jednom hlavním proudu, jsou tedy také nejvyšší hory a v Asii, jako největší pevnině, je také nutná nejvyšší hora Země! – Jsi s touto odpovědí spokojen?”
5. Praví biskup Martin: „Svým způsobem úplně! – Ale nyní jednu otázku dále: Proč je v Americe veletok Amazonský jistě největší na celé Zemi? Je snad proto Božství v něm?”
6. Praví mudřec: „Příteli vím dobře, kam nakonec směřuješ, ale vzdor tomu také odpovím co nejdůkladněji i tuto tvou velmi pošetilou otázku!
7. Hle, Amerika je mnohem mladší pevnina a v Kordilierách a Andách má nejrozsáhlejší pohoří!
8. Tato pohoří jsou jednak velmi blízko největšímu světovému moři a poroto také mají ve svých podzemních základech převeliká množství vody, která ustavičně vystupuje vzhůru ne-sčetnými póry a mnohými většími žilami a kanály; na druhé straně však má zejména Jižní Ame-rika jako nejmladší, teprve sotva několik tisíc let nad hladinou mořskou vyvýšená Země, nadmí-ru velké a velmi málo nad hladinou mořskou vyvýšené plochy a roviny skládající se většinou z velmi sypkého písku.
9. Kde však rozsáhlá pohoří těží mnoho vody a kde se pak tato voda může v největších rovných plochách nashromažďovat a bez odporu šířit a jen velmi pomalu přitéká k moři, tam také musí být nutně a snadno největší veletok, aniž by proto v něm muselo být obsaženo více božství nežli v jediné kapce dešťové! – Řekni, jsi s touto odpovědí spokojen?”
10. Praví biskup Martin: „Úplně! Ta odpověď úplně uspokojuje; ale proto jen dále!
11. Řekni mně: „Proč je diamant nejtvrdším a nejprůhlednějším, nejušlechtilejším kamenem a proč je zlato nejušlechtilejším kovem?”
12. Praví mudřec: „Protože je lidé podle svého marnivého dobrozdání takovými učinili! A to proto, že se tyto nerosty vyskytují řidčeji nežli ostatní; kdyby se však diamanty vyskytovaly tak často jako oblázek a zlato jako železo, - pak se budou diamanty štěrkovat silnice a kola vozů se budou pobíjet zlatem!
13. Proč se však tyto dva nerosty vyskytuji řidčeji nežli ostatní, to ví zajisté Pán nejlépe – nejspíše proto, že přimísily pro ducha člověka příliš velký obsah jedu z pekla, z čehož se dá s velkou důsledností soudit, že v těchto pro světské lidi nejušlechtilejších nerostech nevězí prá-vě příliš velká dávka Božství! Jsi také s touto odpovědí spokojen?”
14. Praví biskup Martin: „Nemohu ti nic namítat, - proto se musím svým způsobem spokojit; ale co jsem od tebe očekával, nenalezl jsem v žádné z těchto tvých odpovědí: totiž přirozený důkaz pro Božství Ježíšovo!
15. Hle, na Zemi, jako jistě na každé Planetě, jsou v každém druhu věcí, bytostí a rovněž také lidí určité nejvyšší body, které tu jsou svým způsobem tak jedinečné a ojedinělé, že nemo-hou být nikdy předstiženy! Tak je jistě nějaké největší Slunce největší planeta, na Planetě samé opět jsou nejpřednější znamenitosti, které jsou svým druhem nepředstižitelné: může však proto nějaký mudřec o takovýchto nejvýznačnějších znamenitostech tvrdit, že jsou božstvími a to pro-to, že svým způsobem předstihují vše v bezpříkladně vysokém, ano nejvyšším stupni?! – To ovšem činili pohané, kteří zbožňovali vše, co bylo podle jejich názoru nepředstižitelně nejdoko-nalejší, ale na této cestě přišli nakonec do nejhanebnější polythesie (mnohobožství).
16. Byla jistě kdysi nějaká nejučenlivější opice, pes, osel, jako osel Bielamův, nejkrásnější a nejodvážnější kůň, jako Bucefal Caesarův (omyl biskupa Martina neboť Bucefal byl zamilova-ným koněm Alexandra Velikého), jistě nejkrásnější žena jako Medicejská Venuše, rovněž také Apollo, moudrá hrdinka Minerva, nejžárlivější Juno!
17. Pohané tyto znamenitosti vesměs zbožňovali, což nikdo nemůže popříti: jestliže to však tedy obyvatelé jedné Planety činili již s mimořádnými znamenitostmi všech říší přírody – totiž, že je zbožňovali, - jaký potom div, když takoví lidé povýšili nejmoudřejšího učitele a největšího má-ga na pravé Božství, zbudovali mu oltáře a dosud se mu ještě klaní, část jich ze skutečné, ovšem zcela slepé zbožnosti, největší a nejznamenitější část pak z politiky pro udržení slepoty druhých!
18. Jelikož to však učinili ze svého nejmoudřejšího spolučlověka jen lidé – táži se: Je to snad dostatečný důvod k jeho nejúplnějšímu zbožštění?! Či přišli kdy na Zemi vyšší bytosti, které bychom viděli anebo s nimiž bychom mluvili a – řekni sám – ukázaly a potvrdily zcela Božství Ježíšovo?!
19. Říkají a vypravují se ovšem zázračné věci o jeho narození, také že vyšší duchové vidi-telně sestoupili na Zem a poučovali lidstvo o jeho Božskosti; avšak já se stejným lidským prá-vem táži: Viděli jsme také my kdy z toho něco? – Já aspoň nikdy! Snad ty?
20. Ano, v nějakém nudném a zištném snu mnich anebo jeptišky mohli být ovšem nalhány a vybájeny podobné čtverácké lži; ale tážeme-li se po pravdě, neobjeví se nic jiného nežli člověk a opět člověk, z nichž každý chce vědět více a divuplně více nežli jeho bližní, ale sobě samému si musí říci: „Pane. Jsem slepý; mé celé vidění není ničím jiným nežli pouze navyklá, tupá víra a jinak nic!”
21. O nějakém přesvědčení nemůže být nikdy řeči tam, kde staví člověk na autoritě druhé-ho a přijímá a musí přijímat jen právě tuto autoritu jako nejvyšší prostředek k důkazu, protože si nemůže odnikud jinud zjednat jiných a živějších důkazů nežli – jak bylo řečeno – právě jen od lidí, kdy pak bylo řečeno – právě jen od lidí, kdy pak ovšem musí říci: „Vox populi, vox dei! (Hlas lidu – hlas Boží), protože o vlastním Deus nikdy nic neslyšel a nezjistil, leč jen na čistě lidské cestě!
22. Zjevení je podle toho také jen dílem lidským a ničím jiným být nemůže, neboť za našeho života jsme nikdy jiné neviděli, nežli jen zjevení, na kterém jsou až příliš patrné jen lidské ruce a lidská fantazie.
23. Tedy hle, můj nejmilejší příteli, já zajisté vše dříve zkouším nežli to přijmu a nejsem ne-přesvědčitelný; ale důkazy tvé mně opravdu nepostačují! Člověk může ovšem mít tu největší touhu po bohopoznání; ale touto touhu nemůže ukojit žádný člověk, leč jen Bůh Sám! Myslím však, že nežli dospějeme k tomuto ukojení, budeme muset prožít ještě mnoho ve všech jeho tvůrčích prostorech než-li budeme způsobilí k opravdovému božskému zjevení.
24. Vše však, co nás dosud potkalo, není ničím jiným nežli prvou elementární školou jen pro příští velké, svaté vyučování! – Můžeš-li mě však na tuto mou jasnou argumentací odpovědět něčím lepším, čistším, opravdovějším, jsem ve vší trpělivosti hotov s nejpozornější myslí tě vy-slechnout!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola