147. Jednání s farizeji.

1) Tu předstoupil ROKLUS a pravil: „Vysoký veliteli, dovol mi, abych také já směl těmto zloduchům a skřítkům pošeptat něco do ucha; neboť v onom listu je také velmi zle napaden můj ústav, což já jako jeho představený nemohu na sobě nechat! Musím se jich otázat, jak a kdy se tento jimi tak rozkřičený a nejvýš bezbožný zlý prorok z Nazareta naučil od nás kouzelnictví, jímž nyní šálí a svádí lid! Přisámbůh, jestliže mi zde na tomto místě nenapraví toto kolosální zhanobení uchopím je a zakroutím jim všem krky a Pán Bůh mi jistě pomůže!“

2) Tu přistoupí jeden z obou farizeů a praví: „Cožpak my můžeme za to, je-li snad ta celá věc jen zlomyslným výmyslem?! My jsme ji přece nepsali a ještě méně nějak skládali! Pohleďte na ty, kteří nás poslali; my jako pouzí poslanci nejsme přece nikomu odpovědni! Čekáme pouze na náležitou odpověď, kterou máme přinésti těm, kteří nás poslali sem. To myslím by měl být krátký smysl dlouhé řeči!“

3) Praví ROKLUS povzbuzen Rafaelem: „Dobrá, ale co se má tedy stát potom, když vám budeme moci na prstech dokázat, že právě jen vy jste skladatelé vašeho mrzkého listu a že, kdyby se vám toto dílo podařilo, obdrželi byste z velké zlaté chrámové pokladny odměnu 1000 liber zlata ad personam (na osobu; vyd.).

4) Praví farizeus hlasitě křiče: „Kdo nás může vinit z takové hanebnosti? Dopis je podepsán Herodesem!“

5) Tu povolává ROKLUS Zinku a praví: „Ty znáš písmo svého velitele jako žádný druhý na světě. Řekni, je to jeho podpis?“

6) ZINKA zkoumá list a praví: „Ani zdaleka ne! Neboť Herodes vlastně nedovede vůbec psát, nýbrž stěží jen řecky číst. K podpisu svého jména má jakousi pečeť, kterou vtiskuje na listiny; tento podpis musí tedy být falešný! Na to přísahám při všem, cokoli jen chcete!“

7) Praví ROKLUS: „Nuže, moudrý, bohoučený a nejopravdovější farizeji ve jménu Mojžíše a Arona, jak je ti nyní? Viď, že by ti teď bylo již milejší, kdybys seděl doma u nějaké tučné hostiny, nežli zde za tak slavných auspicií (vyhlídek; vyd.)! Ano, ano, už tomu není jinak: Není-li člověk spokojen s tím, co mu nadělil Pán Bůh, tu se pak již musí podrobit osudu a jeho potměšilostem!

8) Ano, ano, ten proklatý prorok z Nazareta nechce se vám tedy již vůbec líbit, protože Svými nejsvětějšími naukami pravdy vám hrozí učinit velikou újmu! Tu vězí jádro věci! Ale nyní se tak jednou stalo a nebude již věčně nikdy jinak, také tehdy ne, kdyby se Mu jednou zalíbilo vyhovět vám v tom, že by Se dal vámi zcela klidně usmrtit, aspoň pro forma (na oko; vyd.) neboť On, jako od věčnosti Život Sám, nemůže být nikdy usmrcen. - Nyní jsem domluvil a řada je na tobě! Co říkáš nyní tomu všemu?“

9) Farizeus stál tu nyní jako zkamenělý a nikdo z poslanců se již neodvážil promluvit ani slůvko.

10) Za několik okamžiků pozval CYRENIUS, obdržev k tomu ode Mne potají pokyn, oba farizeje co nejrychleji k sobě a řekl jim: „Upokojte se nyní! Bouře je pryč; nepozastavujte se nad naší z počátku stále stejnou římskou vážností! Nyní přichází druhé údobí jednání, v němž nechci od vás slyšet fikce (výmysly) s falešnými podpisy, nýbrž čistou. úplnou pravdu. jenom pravdou můžete být z mé jinak neúprosné moci vysvobozeni, - jinak je žalář, kříž a sekyra nepochybně tak jistě vaším osudem, jako jistě jsem vrchním místodržitelem všech asijských římských provincií.

11) Budete-li však mluvit pravdu, byť by zněla jakkoli a měla smysl jakýkoli, pak můžete spoléhat na mé římské zcela čestné slovo, že vás propustím úplně svobodně a nezávadně. Volte nyní co chcete! Chcete-li setrvat při této lži, pak vězte nyní z mých úst co vás nepochybně čeká; neboť zde v Asii jsem ve jménu císaře úplně neomezeným vládcem a 260.000 bojovníků čeká každou denní hodinu na mé rozkazy. Bylo-li vám to dříve snad ještě cizí, vězte tedy nyní, jak se, věci mají. Kdo mne povolá k odpovídání, kdybych dal pouze z rozmaru všechny Židy mečem popravit?! Moc a násilí mi nechybí! - Kde se může v celé Asii zosnovat spiknutí, o kterém bych neměl nejdéle během 8 - 14 dnů nejúplnější zprávu?! Potom však nejstrašnější „běda“ povstalcům!

12) Kdyby byla podle vašich výpovědí sebe tajněji rozšířena nějaká sebemenší vzpoura, věděl bych věru o ní a moji mnozí pochopové by měli ihned mnoho co dělat. Je tedy toto vaše mně zde učiněné udání, rovněž jako podpis Herodesův, zlovolnou lží, pomocí níž byste mně použili, kdybych byl slepý, ke zcela jinému účelu. Že to však u mně vůbec nejde a nikdy nepůjde, o tom jste nyní snad již zcela pevně přesvědčeni. Proto nyní platí: ven s pravdou, abych co nejjasněji viděl, jak jsem s vámi na tom! Ale jen si zcela dobře zapamatujte: Jak čistě nyní vychází slunce nad horou za mořem, tak čistá musí být pravda toho, co mi nyní řeknete, - pak také já dostojím danému vám slovu! Mluvte nyní!“

13) Tu se oba farizeové, jakož i falešní Římané, kteří byli též zpola farizeové a zpola herodiáni, tvářili hrozně zoufale; neboť nic se nejeví člověku proklatější, jako když se sám musí obžalovat a otevřeně přiznat své nejvýš mrzké zlé úmysly. A tak tomu bylo nyní také s těmito farizeji. Ale co chtěli učinit? Neúprosnost Cyreniova, jakož i jeho nejvýš přísná spravedlnost byla známa a proto se tu tedy nedalo zřejmě nic jiného dělat nežli začít se zpovídat z úplné pravdy.