148. Doznání farizea.

1) Poté si dodal jeden farizeus odvahu a jal se mluvit takto: „Nejvyšší a neúprosně přísný pane a veliteli nade všemi zeměmi z větší části Asie a Afriky! Jelikož nám nyní nic jiného nezbývá, nežli přiznat úplnou pravdu, musím tedy ve jménu všech svých druhů přece jen otevřeně doznat, že onen list byl pouhý výmysl a že my z pouhé stavovské závisti co nejrozhodněji pronásledujeme pověstného proroka z Nazareta jako našeho největšího nepřítele. Neboť koná znamení, která v nejvyšší míře předstihují vše, co zde dosud bylo; mimoto učí přímo proti chrámu a jeho zákonům, které přece nejsou od nás.

2) Na hoře Sinaj přijal Mojžíš as před 1000 lety z ohnivé ruky Boží zákony a dodatečně ještě množství státních ustanovení pro život. Mezi těmito zákony je zákon č. 1. nejdůležitější a zní: „Budeš jen ve Mne svého jednoho a jediného Boha věřit a vedle Mne nebudeš žádné cizí bohy vzývat a uctívat; neboť Já Jediný jsem tvůj Bůh a tvůj Pán!“ Prorok (z Nazaretu; vyd.) však předstírá, že On a nikdo jiný je pravý Syn Boží a dokonce Bůh Sám a odvolává se přitom jednak na výpovědi proroků, které vztahuje zcela libovolně na sebe a jednak na svědectví svých skutků.

3) Ponechá-li se to tak zcela beztrestně dále, pak bude s ústavem v Jeruzalémě jako božsky prokazatelném v několika málo letech úplně konec! Co potom? Jak budeme my Bohem ustanovení před lidem stát a z čeho budeme budoucně žít, ježto jsme podle zákona od Boha nesměli mít nikdy ani pole ani vinici? Na jedné straně máme odpadlé od nás Samaritány, Saduceje a polopohany, na druhé straně Esejce, kteří nyní mají málem již polovinu národa za sebou - a nyní přichází také ještě k tomu Galilejec! To je na nás bude nakonec přece jen trochu příliš mnoho!

4) Na Sinaji za blesku a hromu dal nám Jehova skrze Mojžíše a Arona zákony, potvrdil je, učinil s námi věčný spolek a co nejpřísněji nás zavázal, bychom zůstali věrni tomuto spolku. On, Všemohoucí přislíbil nám největší životní výhody, zůstaneme-li věrni tomuto spolku a zákonu, ale také největší nevýhody, porušíme-li lehkomyslně spolek. Dal nám však také právo pronásledovat ohněm a mečem naše protivníky, jak to také činili Josua u Jericha a později velký král David s Filištínskými, kde dokonce na příkaz Jehovův nesměly být šetřeny ani děti v těle mateřském.

5) Kdyby však Jehova chtěl nyní proti Svým zaslíbením a ujišťováním snad kvůli našim hříchům a naší vlažnosti a trpělivosti k našim odpůrcům starý spolek rozpustit a již úplně nás opustit, pak by to byl jistě učinil velkolepým jemu snadno možným způsobem, jakým s námi as před 1000 lety učinil spolek, aby pak každý určitě a nepochybně věděl jak je na tom! Nyní se to však dosud ještě dávno nestalo; jak se potom může nějaký sebe mimořádnější věci konající mág kdy opovážit, začít proti nám jako stále stejně dále trvajícímu ustanovení Božímu co nejhanebněji jednat?!

6) Ať si uzdravuje kolik chce nemocných a ať si k obveselování lidí i hory přenáší a koná jiné sebe velkolepější věci; jen ať nevystupuje proti chrámu a jeho svatým tajemstvím! On však toto stále více koná, podkopává víru a důvěru lidu k chrámu, nyní zejména Galilejců, takže nám Galilejci velmi často již nechtějí dávat desátky a mimoto nás ještě rozkřikují za největší a nejprohnanější podvodníky lidu a národa. Jsme-li jimi, ať nám to tedy Jehova oznámí ústy řádného proroka, nikoli skrze nějakého galilejského podvodníka, který se vydává za jednoho z největších proroků, ba dokonce za Syna Nejvyššího, jelikož je totiž psáno, že z Galileje, jež je přf1iš prolnuta pohany, nemůže povstat nikdy prorok a tím méně z nebes přicházející Syn Boží!

7) Jsme-li však předně zákonem Božím a zadruhé nejvýš zřejmým tlakem okolností nuceni takového, staré Boží věci nejvýš nebezpečného člověka pronásledovat a možno-li všemi právy Božími našima rukama z cesty odklidit a se Země zahladit, činíme tu bezpráví, musíme-li k tomu v této době používat žel leckterých politických prostředků, abychom zahubili tuto nadmíru nám nebezpečnou osobu?! Já myslím, že nebudeš nyní již chovat žádné pochybnosti o úplné pravdě tohoto našeho dobře odůvodněného otevřeného doznání!“