146. Odhalení falešných žalobců.

1) Když CYRENIUS zcela pozorně s nejvýš vážnou tváří přečetl tento dopis, obrátil se, se soucitným vlídným pohledem ke Mně a pravil: „Ale Pane, je také ještě možné, bych Tě tak nejhanebněji podezíral?! Co tomu říkáš? Ty jistě víš, co je v něm obsaženo'“

2) Pravím JÁ: „Zavolej Rafaela a Rokla; nebol nebylo by pěkné, abych se rozhovořoval s těmito poslanci knížete lži!“

3) A Cyrenius zavolal ihned Rafaela a Rokla, kterého vyslanci Herodesovi jak se zdá, až příliš dobře znali; neboť odvrátili rychle od něho své tváře.

4) Když RAFAEL přišel k Cyreniovi, odevzdal mu rovněž svitek a pravil: „Tu máš duplikát domněle Herodova listu; čti jej a poznej z něho, že jsme byli já a mnou také Roklus již dříve poučeni o této pravé farizejské hanebnosti! Za podpisem Herodovým, který však Herodes ani neviděl a také neví ani slůvko o tomto nejhanebnějším plánu, je ještě zcela krátká poznámka, která tě poučí o celém stavu věcí a kterou proto také musíš číst. Ale až vše přečteš, pak to dej poslům, aby si to také oni přečetli! Další se pak již stane samo sebou.“

5) CYRENIUS vzal tento svitek do ruky a rychle jej přečetl, rovněž i poznámku, jíž se nemohl dost vynadivit, poněvadž obsahovala právě to, co si sám ihned myslel. Když toto vše přečetl, dal tento svitek také falešnému centuriovi a pravil: „Nuže, přečti to také svým druhům!“

6) Centurio vzal se zřejmými rozpaky tento Rafaelův svitek a četl jej s obličejem vždy více se protahujícím a při předčítání poznámky se ho zmocnila dokonce horečka a všichni poslancové začali zcela zřejmě měnit barvu, což ovšem neušlo bystrozraku Cyreniovu a všech přítomných. Když byl falešný centurio přečetl zcela svitek - a to tak hlasitě, že to mohli slyšet také jeho druhové -, vrátil s hlubokou poklonou Rafaelův svitek Cyreniovi, neřekl však chytře ani slovo; neboť on i jeho druhové byli tímto zjevem až příliš ohromeni a jejich volský povoz stál tentokrát těsně u skalní stěny, přes niž nebylo možno objevit ani nejšpatnější pěšinku.

7) Po krátké chvíli naprostého mlčení přerušil je CYRENIUS tázaje se centuria: „Nuže, Herodes mi radí, abych vynaložil vše, bych se zmocnil známého proroka a dal mu, jakož i jeho učedníkům, pro nic a za nic utnout hlavy od trupu?“

8) Na tuto otázku nenásledovala žádná odpověď.

9) Tu se CYRENIUS roztrpčil a pravil: „Odpověz, anebo tento zločin odpykáte bezpříkladným způsobem! Od koho pochází list, kdo jej skládal, kdo byl tak drzý, že mně častoval tak kolosální lží a jaký přehanebný úmysl tu číhá v pozadí?“

10) Po této velmi energické otázce pozbyli téměř všichni poslanci vědomí; neboť věděli, že mají co dělat s nejvýš neúprosným římským vrchním místodržitelem. Všichni se začali jakoby panickou hrůzou uchváceni chvět a potácet a o nějaké odpovědi nebylo ani řeči.

11) Tu pravil JULIUS: „Vysoký veliteli, což kdybychom ihned těmto poslancům vyplatili zákonem určenou mzdu - za příznivou zradu - a potom na ně uvalili v Sidonu tuhou vazbu až do doby, kdy začne podle jejich oznámené lhůty revoluce, kteréhož dne se jim pak vyplatí celá mzda za zradu buď na kříži anebo na špalku? Na těchto Římanech se vidí snad již na celou hodinu cesty až příliš jasně, že nejsou nic jiného, nežli hlouček těch nejšpatnějších farizeů, které lze za peníze koupit pro všechny hanebnosti!“

12) Praví CYRENIUS: „Máš zcela pravdu; ježto však zde nejsme sami pány a je zde ještě někdo jiný, aby učinil nějakou poznámku, vyčkáme proto s největším klidem!“