předchozí kapitola obsah následující kapitola
Řeč Martina, nového strážného anděla, k jeho sluneční obci.
Uhronova dobrá odpověď Martinovi, jeho prosba k Pánu a AMEN Páně.
(11. října 1848).
1. Martin děkuje z hloubi svého života za tento návrh, obrátí se pak k Uhronovi a Shonelovi řka: „Milí přátelé a bratři, viděli jste nyní na vlastní oči a slyšeli na vlastní uši, co Pán Sám činil a mluvil! Vaší prosbou však bylo – když jste pochopili, že prosba je nutnější nežli dík, aby Pán i my všichni prodlévali ustavičně ve vašem středu. Pán tuto prosbu laskavě vyslyšel a poskytne vám vše, co si vaše velká láska k němu a k nám přeje, - ale rozumí se samo sebou: Jen v Jeho a z Jeho věčného řádu!
2. My zde sice ve své osobnosti nezůstaneme, zato však otevřeme jistou cestu, na které se budete moci vždy viditelně dostat k nám, jako my k vám.
3. Setrvávejte však od nynějška ustavičně v nauce, která nyní z úst Páně k vám plynula, tak se stane cesta od vás k Němu zázračně krátkou; ale budete-li Jeho slov a nauk časem méně dbát, nežli jak je tomu nyní, kdy jste slovem a naukami Páně zcela proniknuti, pak by se tato cesta stávala ovšem vždy delší, před čímž vás však Pán Sám a vaše velká láska k Němu ucho-vá!
4. Můj dům a dům Páně nejsou domy dva, nýbrž jen jeden; neboť je to dům lásky! Vy víte, kde stojí a tedy přijďte vždy k nám do tohoto domu, kde v našem středu vždy zastihnete Pána jako věčně svatého, nejlepšího Otce uprostřed Svých dětí, které Ho nade všecko milují! Tak se staň ve jménu Páně!”
5. Praví Uhron: „Pánu Bohu všechna naše láska a skrze něho vám; Jeho jméno budiž po-svěceno na věky!
6. Naše milé dcery, Pánem a námi vám dané nechť jsou našim srdcem ve vás a našimi ja-zyky nejhlubšího díku v ústech vašich; jak daleko do nekonečna sahají paprsky našeho Světa, tak daleko ať sahá také chvalozpěv, který budeme vždy Pánu a vám v Něm vzdávat v nejčistší harmonii!
7. (Obraceje se ke Mně Pánu): „A Ty, ó nevýslovně přesvatý Otče, pamatuj na nás a všechny naše potomky a naši velkou obec ve Své milosti a lásce na věky a pamatuj také na ostatní obce a národy, které obývají kdekoli na této velké Zemi kraje a pásma nám ještě úplně neznámá! Tvá vůle učiň jim, jako nám podle Tvé lásky a přenekonečné věčné moudrosti!”
8. Pravím na to Já: „Amen, pravím vám, Já je ze všech krajin Svých nekonečných stvoření shromáždím kolem Sebe a dám každému, co mu náleží v hojnosti na věky! Má láska, Má milost a slitování budiž s vámi!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola