předchozí kapitola obsah následující kapitola
Satan v úzkých a zapleten do rozporu. Satan zhoubce
pokušitel. Nová mírová smlouva mezi Janem a satanem.
1. Praví Jan „Poslyš ty, pravíš že se ti Země oškliví více nežli nejošklivější zdechlina! To mně připadá zcela zvláštní! Vždyť jsi to přece ty, který jsi svou nejhlubší moudrostí a přeslav-ným mistrovstvím Zemi tak zle zřídil, jakou nyní jest! Jak to, že se ti pak tak velice oškliví mis-trovská díla tvé moudrosti?!
2. Hle, já jsem milostí Páně, také už leckterému dílku připravil existenci; ale ještě u žádného jsem nenalezl nijaký důvod, abych se za ně styděl, anebo dokonce si je ošklivil.
3. Hle, totéž je také vesměs u všech mých nesčetných nebeských bratrů a sester a přece se ještě někdo z vás jakož i z nás nepyšnil nad Boží moudrostí a mocí; neboť my se nikdy ne-chlubíme, a chlubíme-li se, tak se chlubíme milostí Páně a všechna naše díla jsou před Pánem milá a každým způsobem nádherná a máme zajisté náležitou příčinu, abychom se z nich těšili! – Jak to tedy přijde, že ti jsou tvá velemoudrá díla ošklivostí?”
4. Praví satan: Cožpak je Země mým dílem! Není psáno: „Na počátku stvořil Bůh nebe a Zemi?! Jakpak by potom byla Země dílem mým?!
5. Praví Jan: „Oho, jakpak měníš nyní svou řeč? Což jsi už dávno neřekl, že jsi nejen vlast-ně Tvůrcem Země a celé nekonečnosti nýbrž že jsi byl v podstatě vše sám?!
6. Dovedu si také velmi dobře vzpomenouti na onen velký čas časů Země, kdy sis co nejdr-zeji dovolil vésti Pána, svého Boha a Tvůrce na vrchol jedné vysoké hory a tam jsi Mu řekl: „hle, to vše je mé! Dám Ti všechny říše této Země, jestliže padna budeš se mi klanět!”Nazval-li jsi však tehdy Zemi svou jakpak je potom nyní opět dílem Páně? Řekni kdy jsi lhal tehdy nebo ny-ní?!”
7. Praví satan: „Prosím tě, nezahanbuj mě nyní tak přemocně! Já uznávám, že jsem tehdy lhal a že jsem také teď více méně lhal, proto že už je to tak v mé přirozenosti! Také doznávám, že mám velkou vinu na tom, že Země nyní tak ošklivě vypadá; ale jen mně nyní ušetři podob-ným špičkováním a dej mi pokoj! Budoucně nebudeš míti příčinu, abys na mě, ubohého ďábla tak nevražil!”
8. Praví Jan: Jakou záruku však nám nyní dáš, na základě které bychom ti mohli uvěřit?”
9. Praví Satan: „Ty víš, že se už od pradávno říkalo, že ve mně není pravdy; je-li tedy tomu tak, čím bych ti mohl dát záruku?! Tvá vůle budiž mým soudem, poruším-li své slovo! To je vše, co ti mohu dát j zajištění svého slibu!”
10. Praví Jan: „ Ne vůle má, nýbrž vůle Páně budiž tvým soudem a tak se tedy staň podle tvé prosby!”
11. Poté povolává Jan všechny přítomné a praví jim: „Bratři, vy víte, že byla uzavřena smlouva mezi jedním poctivým a jedním z nepoctivosti podezřelým, která potřebuje svědků, aby jimi obdržela tato smlouva úplné právoplatnosti! Vy jste nyní vše slyšeli a viděli, co se zde při-hodilo a co vše se zde mluvilo a k jakému účelu jste sem přišli sebou od Pána na svědectví, rovněž tak jako Martin a já kvůli slovu a urovnání a také na svědectví; proto zůstanete všichni věčným živým svědectvím toho, co jste zde viděli a slyšeli vaše svědectví bude věčně pravdivé před Pánem a především Jeho nebími a dětmi!”
12. Praví svědkové jednomyslně: „Ano, tak pravdivé jako je náš život životem z Boha!”
13. Praví na to Jan Satanovi: „Nuže, naše smlouva jest nyní věčně pravdivými svědky posí-lena; proto dostoj svému slibu! Běda ti však, třikrát běda, nedostojíš-li podle svého starého způ-sobu svému slibu!”
14. Praví Satan: „nač tolik povyku? Ukaž mi jen místo a já ti pravím: přijď po decilionech slunečních let a nalezneš mě tak, jak mě nyní opustíš!”
15. Praví Jan: „Dobrá, budiž tedy tak! Tamto mezi dvěma horami vidíš trávník, nadějně zce-la zelený; tam se odeber a odpočívej ve jménu Páně Ježíše, Pomazaného od věčnosti!”
16. Při jménu Ježíš vyskočí Satan odtud jako blesk a za silného řevu zaujme jemu vykáza-né místo. – Všichni vyslanci se však vracejí opět nazpět.
předchozí kapitola obsah následující kapitola